Cvičiště číslo 3: Tým Aya

Motohiro

Zdálo se mi jak konečně zaplňuji svůj prázdný žalůdek dobrým jídlem. Když jsem měl vložit první sousto do svých úst tak mě probudil řev. Co to ksakru... Nohy už mě přestali bolet, ale za to mě pěkně boleli záda. Pomalu jsem vyrazil k sensei

Aya

Start mého příbuzného mě poněkud vyděsil, ale nedala jsem na sebe překvapení až na menší trhnutí vůbec znát.
To...ehm, chytila jsem ho pro všechny. Rychle se najeste ať můžeme vyrazit
zamumlala jsem a dvěma rychlými skoky zmizela hlouběji v lese.

Meiki Ookami

Byl jsem jako klíčkem natažený strojek, problém byl, že měl někdo asi trochu přetáhl a zapojil do elektrické zásuvky, těžko vysvětlit. Na jídlo jsem se vrhl jako hyena, lev či jiná šelma, jedla jsem tak rychle, že se až zdálo, že vůbec nekoušu, ale kousal jsem tak rychle, že to ani postřehnout nešlo. Při pohledu na mě bylo jasné, že jsem spal trochu moc anebo že jsem šíleně hladový, ale vypadalo to, jako kdybych měl každou chvílí zkratovat a vyhodit pojistky v celém velkoměstě. Když jsem konečně snědl tak třičtvrtě všeho, co tam bylo k jídlu - asi tak půlku jídla od sensei, nějakou tu trávu a modré bobule, s úsměvem jsem si lehl na záda do trávy a těžce oddychoval. Cítil jsem se plný, spokojený a schylovalo se u mě k jistému přepětí ze spokojenosti. Položil jsem si levou nohu přes pravou a pravou jsem v koleni pokrčil, natáhl jsem se pro stéblo trávy a utrhl jej, strčil si ho do pusy a rukama si podložil hlavu. Žužlajíce trávu jsem přimhouřil oči a čekal, jak jsou na tom ostatní, mé srdce stále zvoníce jako vatikánské zvonice, kupodivu jsem ale nedostal infarkt.

Motohiro

Než jsem se stačil k sensei dostat tak měl Meiki už dojedeno. Jídlo jsem hltal , ale rozhodně ne tak rychle jako Meiki.Jak to jenom udělal? Po té co jsem naposledy polkl jsem se začal protahovat a pokoušel se o rozhýbání, ale na všechno jsem po dobrém jídle šel pomalu.

Tábor

Ehm, najezte se rychle, za pět minut vyrážíme
upozornila jsem je vzhledem k rychlosti, s jakou se na jídlo vrhli asi docela zbytečně.

Meiki Ookami

Vyskočil jsem na nohy a rozhodně zvolal: "Vyrazit můžeme klidně hned," na mém obličeji spokojený výraz. Jestli něco člověka dokázalo pořádně nakopnout a zlepšit mu náladu, tak jedině dobré jídlo anebo jiné příjemné věci, které se většinou v dobré společnosti ani nezmiňují. "Jak daleko ještě půjdeme?"

Motohiro

Po protazeni jsem si znovu drepnul a cekal, co se bude dit. Ja jsem pripraven sensei.

Aya

Máme to ještě asi dvacet minut chůze
zamručela jsem a zamířila zpět na cestu, která vedla přímo do oné vesnice.

Meiki

Následoval jsem svorně sensei a nekladl další dotazy, měl jsem ale takový blbý pocit, jako kdybych někde něco zapomněl, ale byl to jen můj pocit, takže jsem jej dále nijak neřešil.

Motohiro

Po dobrém jídle a odpočinku jsem se opravdu těšil na pořádnou bitku. Doufám že nebudou chtít vysolit prachy, mám chuť si trochu zabojovat. Plácnul jsem do větru i když mi bylo jasné, že mě nikdo neposlouchá.

Aya

Opravdu to netrvalo ani dvacet minut a stromy kolem lesní cesty se rozestoupili, takže odhalili malé údolí, ve kterém stála vesnice. Ta sama osobě vypadala celkem mírumilovně a zaostale, dřevěné sruby poskládané z klád, v kruhu kolem malé návsi s radnicí a nějakým podivným svatostánkem. Nic co by upoutalo pozornost člověka. Co už tak nevinně nevypadalo však byly čerstvé palisády, vztyčené kolem vesnice, bránící komukoli v průchodu. Patrně jediná vstupní brána pak byla přímo naproti cestě a tedy i vám, hlídána dvěma vysokými, svalnatými pořízky navlečených v hrubě vydělané kůži, která patrně měla sloužit jako zbroj, oba pak byli ozbrojeni asi dva metry dlouhou holí.
Shinobi z Yamigakure....co tu chcete?
vyštěkl na vás v pravo stojící pořízek.
Fajn, chtěl sis s nimi promluvit, teď máš příležitost
šeptla jsem směrem dozadu a uvolnila případnému dobrovolníkovi cestu k dvojici.

Meiki

Jen jsem se zhluboka nadechl a udělal menší krok vpřed. Snad tím nic nezkazím, ale přinejhorším je vždycky můžeme zmlátit anebo oni nás. "Zdravím vás, dobří muži, kteří strážíte bránu vaší vesnice," začal jsem mírným avšak zvučným tónem hlasu. "Rádi bychom vešli a promluvili si s někým, kdo vesnici vede, ohledně jistých závazků vaší vesnice vůči naší. Jistě došlo jenom k nějakému omylu anebo možná i nemožnosti jisté transakce uskutečnit, proto jsme zde, abychom věci dali, pokud možno co nejdříve, do pořádku a hlavně v klidu a bez zbytečného násilí." Slovo "zbytečného" jsem trochu vypíchl a zdůraznil, abych jaksi ukázal, že nemám v úmyslu se bít, pokud se nebudou bít oni, ačkoliv jsem tušil, že sensei z nich vymlátí duši tak jako tak, protože jinak bychom tu nebyli.

Motohiro

Chytil jsem se za hlavu a pote co meiki domluvil jsem ho odstrcil a hodil po strazcich noze, schovane pod mym plastem. Kdyby se pokusili uhnout tak jsem noze kontroloval technikou Sōshūjin

Stráže

V okamžiku kdy Meiki domluvil se na sebe strážci s vykulenýma očima podívali a jednohlasně zařvali.
POPLACH!!!
zároveň se jej pokusil ten víc vpravo praštit svou holí, před tou jej ale zachránil Motohiro svým pohotovým zásahem. Ti strážní očividně nebyli nijak dobří bojovníci, neboť většina nožů zasáhla svůj cíl a ta dvojice se sula k zemi. Čas na radování ovšem není neboť v ten moment se začali na palisádách vynořovat další stráže ozbrojené luky.

Motohiro

Yahooooooooooooo Zarval jsem a ze zapesti se mi vysunuli dve male cepele. Na tohle jsem se tesil!

Meiki Ookami

Tak jo, toť k důkazům o lidské hlouposti vše, zakroutil jsem hlavou a odskočil jsem dozadu. Jak se asi máme dostat přes ty palisády? Prokousat se skrz? Vytáhl jsem tři kunaie a připevnil na ně výbušné lístky a hodil je na palisády v rozestupech asi 3-4 metry, aby zanechaly alespoň nějaké škody a možná i dostaly nějakého toho strážného dolů.

//Meiki, ti dva chlápci co jste je vyřídili stáli před otevřenou bránou...

//Gomen, gomen, tak trochu jsem se zapomněl znovu podívat na to, jak to tam vlastně vypadá, což ale v podstatě nic nemění na tom, že je Meiki buď idiot, nevšímavý anebo prostě zapomnětlivý, aneb příklad ze života, kdy zloděj leze přes kamennou zídku, když hned vedle má otevřenou branku. Kdyby to ale opravdu vadilo, tak to editnu

//pohoda, já už to nějak vyhodnotím..zítra, pokud se neozve třetí člen

//Nechci otravovat, ale ten zítřek se nám nějak protáhl

Bitka u brány

Vaše Sensei jen tak mimochodem postávala o kus dál v úkrytu stromů, s rukama založenýma na hrudi a čekala jak dopadne vaše mírová cesta. Zatím Motohiro měl docela slušné problémy s vykrytím a vyhnutím se všem šípum, které mířili na něj. Nakonec měl docela štěstí, schytal jen pár škrábanců. Co se palisády týče, byla zjevně docela kvalitní. Ookamiho výbuchy ji sice docela dost poškrábali, ale díru skrz neudělili. V zápětí je i Ookami terčem útoku hned několika šípů zároveň.

Meiki Ookami

Když jsem si všiml šípů, už bylo docela pozdě na nějaké řádné uhýbání. Zbývalo se jen spolehnout na to, že při úskoku dozadu stihnu ještě provést kawarimi no jutsu. Což jsem také hned udělal - uskočil jsem dozadu, abych zvýšil vzdálenost, i když to moc změnit nemohlo, vzhledem k mé rychlosti a k rychlosti šípů, a během úskoku jsem složil pečeti.

Motohiro

To si fakt myslite ze me tech par skrabancu vydesi? Chtel sem zakrit to ze sem si malem nadelal do kalhot. Vytahl jsem jeden velky shuriken a hodil ho vstric jednomu straznemu. Ihned za nim jsem vyslal druhy v jeho stinu, takze nebyl videt. [b]Kage Shuriken no Jutsu