Andělská brána

Hajin

Dvere boli zamknuté, v kancelárii nebolo ani živáčka. Chytila ma desná bolesť hlavy chytil som sa za ňu a v tom som to videl, sled obrázkov ktoré sa z mi z nesmiernou rýchlosťou striedali v hlave. Videl som muža, muža na nejakej hore v nejakej búrke z mečom, nie z hocijakým naším starým rodinným mečom, mečom starým ako sám démon vo mne. Nasledoval ďalší obrázok, obrázok toho istého muža na smrteľnej posteli a ešte niekoho, svojho otca? áno bol to môj otec, muž o ktorom mi rozprávala mama, po ktorom som zdedil svoje prekliatie. Mojou mysľou sa prehnal ďalší obrázok. Videl som otca z mečom na chrbáte na akomsi pohreb no vtom som sa ocitol naspäť v reálnom svete. Na svojej dlani som si všimol pečať. Čo? pomyslel som si akurát prestávala žiariť. Zjavila sa postava, postava v zelenom plášti a dotkla sa ma, zrazu som sa ocitol doma, všetko sa dialo tak rýchlo až som si musel sadnúť. Moja mama nebola doma nevedel som kde bola, no z kuchyne som počul zvuky, zvuky akoby niekto niečo práve varil. Postavil som sa na nohy a pomaly sa vydal ku kuchynským dverám opatrne som ich otvoril a čakal som čo uvidím.

Soul

Simon mě jenom pozoroval z díry ,kterou jsem vytvořil a pak využil děr vytvořených ve stropě a zautočil na mě s vodní technikou v čemž jsem neviděl problem , čekal jsem jsem nějaký silnější utok ,ale vždycky jsem byl připraven bouchnul jsem do země a málem jsem se propadl. Doton: Doryuuheki řekl jsem a kolem mě se oběvila dřevěná zed do které ty ryby naletěly a ta se zároven rozpadla na hlínu , a v tom mě něco napadlo. Moje druhá ruka zčernalá a já jsme udeřil plnou siloudo země , strom v komplexu začal praskat a najednou se začal celý rozpadat a velké masité kusy začly padat na Sendokageho Yuua ,ale i Simona , který teoreticky byl na urovni stropu , ale i toho to mohlo strhnout a však mohl vyskočit a vyhnout se. Masité kusy začly padat i na Danteho a Masara. Já jsem vyskočil do vzduchu ,jelikož se rozpadl uplně celý strop.

Itsuri

Natsuki promáchla katanou vzduch, protože teprve až potom jsem se tam opět zformoval já a dal ti pěstí do břicha, při čemž tě tlaková vlna vzduchu odhodila do zadu. Všimli jste si, jak mi z očí, nosu i uší teče krev a na čele mám jakousi pečeť. "Dohnali jste mě k tomu, abych se vzdal svých schopností a dostal možnost na chvíli žít, abych vás zabil vy šmejdi! Ještě nikdo mě takhle nenaštval ani nezníčil. Tohle si šeredně odskáčete." Podle toho co jsem řekl o schopností vás mohlo napadnout, že zřejmě už se nemohu proměňovat v elementy a čerpat z vás chakru.

Hajin -> Ikeba

Když jsi sešel dolů, tak sis všiml ze zadu osoby, který vypadala jako chlap. Na zádech měl luk, při čemž kolem pasu měl pásek a na něm zavěšené různé malé kuličky. Pomalu se otočil a v ruce držel hrnek nějakého nápoje.
http://fc09.deviantart.net/fs70/i/2010/244/2/1/commission___zephel_by_geofffffff-d2xtdad.jpg
"Vypij to Hajine. Byl do tebe vpuštěn jed, který vyvolal ty obrazy, které jsi viděl a tomu musíme zabránit. Vim, že mi teď nevěříš, ale kdybych tě chtěl zabít, tak tě nenosim domů a rovnou bych tě někde zakopal." Řekl a podal ti hrneček.

Sendokage

Uviděl jsem jak se rozpadá strop a chytl Yuua, se kterym jsem ihned vyskákal po padajících kusech až nahoru, někam do přírody. Nevěděl jsem, kde přesně jsou ostatní a tak jsem takhle mohl pomoct jen Yuuovi. Ten chlap zníčí strop, aby nás zabil, ale nemyslí na svého parťáka, který je očividně jen v bezvědomí? Opravdu Akatsuki nemá žádné city. Pomyslel jsem si a hleděl na Soula, který byl ode mě vzdálený docela daleko.

Simon

Hmmm. To sa dalo čakať. Pomyslel som si s úsmevom na tvári. Ale po chvíli sa zem po domnou zatriasla a všetka zemina sa dala do pohybu. V tom ako som pocítil pohyb pod nohami prv som si myslel, že to je nejaká technika, ktorá ma má dostať nejako pod zem, ale v tom som uvidel vyletieť z komplexu na čerstvý vzduch Sendokaga a Yuua. Zrazu som sa začal prehýňať chrbátom do zadu a v tom som musel odskočiť, aby som tam akosi nezapadol. Preboha! Vidím len Yuua a Sendokaga. Kde sú tí ostatní. V tom som odskočil ďaleko od všetkých na jeden zo stromov, keďže sme boli v lese a pozoroval som, čo sa bude ďalej diať...

Yuu

Opřel jsem se o strom, který byl blíže.
Jenom pěst nabitá elektřinou.. řekl jsem a podíval se na Sendokageho.

Midari

Samozřejmě sem si všiml Natsukiny reakce a měl jsem přehled. Poté co ji odhodil jsem po něm hodil kunai. "Už konečně chcípni, hajzle!" "možnost na chvíli žít, abych vás zabil... tak takhle to je, nějaká technika na oživení, ale zřejmě dočasná." Došlo mi že toho řekl příliš. "Natsuki nejspíš je to jenom dočasné, nejspíš bysme se měly stáhnout." Zakřičel jsem na ní když jsem k ní pospíchal pomoc.

Soul

Dostali jsme se do přírody. "Zajímavé" řekl jsem si a hleděl jsem do dálky na Sendokageho , který dorazil s jedním ninjou ,proti kterýmu bojoval můj parták, Hledal jsem jeslti na nich nenajdu obdiv ,který jsem měl já , jeslti oni vůbec vědí o co se tu jedná. "Odsud neuteču , musel bych zpátky , ale to bych zase naběhl mezi všechny." Říkal jsem si a v hlavě jsem si přemýtal spousty nápadu a pak mě napadl jeden. "Doufám ,že todle je izolované od ostatních." Řekl jsem a hodil jsem svojí kosu an záda a pomalým krokem jsem šel směrem k Sendokagemu s odhodlaným výrazem,byl jsem daleko a tak to nevydalo , že bych šel prohodit řeč.

Hajin

Podal mi hrnček, podal mi ho už ktorého som v živote nevidel. Hovoril čosi o nejakom jede. V tom mi vypadla z úst otázka Čo? Aký jed? a prijal som od neho hrnček no váhal som nebol som si istý či je dobrý nápad vypiť to. No po jeho slovách ma presvedčil. Zdvihol som hrnček a začal som piť jeho obsah, čakal som že nebude celkom chutný no vypil som ho poctivo až do dna.

Sendokage

Viděl jsem jak k nám pomalu kráčí a přes Suinatar si všiml i Simona. Fajn, další se zchránil, ale byli tam ještě další dva. Kde sakra jsou? Pomyslel jsem si a pak pronesl poznámku i Yuu. "Yuu jsem dost vyčerpaný z boje s jedním členem Akatsuki asi před 15 minutama. Použiju sílu třetího stupně Suinataru, což mi chvíli zabere s aktivací. Jste schopni toho chlapa zdržovat?" Řekl jsem ti a rozhlédl se po okolí, abych se ujistil, kde je právě Soul.

Itsuri

Najednou se však kunai sám odrazil, jelikož jsem máchl rukou a vítr ho lehce odrazil. Jakoby se mi aktivoval můj přirozený element, protože jsem ho ovládal mnohem lépe než ostatní. Všimli jste si, že jsem se najendou začal lehce vznášet a prach pode mnou se lehce točil. Byl pod mýma nohama menší větrnný vír, který mi pomáhal se vznášet nad zemí. V tu chvíli se kolem něj začaly vytvářet jakési průhledné větrnné koule, kolem kterých se vždy točil ostrý prstenec, který byl hlavní útoční část té koule. Bylo jich asi 10 a všechny se na vás rozletěly. Jenže v tu chvíli přímo před vás dopadla mladičká jouninka s různými malými svitky připnutými na těle. Byla to Satsuki Inritsu (Foto v Jouninech) V tom poskládala pečetě "Yami: Seiho no jutsu!" Zvolala a najednou se před ní vytvořila černá stěna, která pohltila 8 těch koulí, ale zároveň se v tu chvíli dvě rozdělily a zaútočily na Satsuki ze stran, ale to už tam dopadl někdo další v jakési rudé róbě a vy jste hned poznali o koho jde. Byl to váš sensei Kaze Riun a obě koule rozseknul svýma krátkýma mečema a vás jen ovál vítr. Temná zeď zajela do země a po ní zůstala jen ohořelá zem. "Koukám, že jsme dorazili právě v čas, že?" Řekl s úsměvem Kaze a Satsuki se také usmála. Satsuki jste ještě neznali, protože je to jouninka, která vede speciální tým na vyzvídání, protože ovládá temnotu a ta jim pomáhá se skrývat. Jenže to už se objevil můj větrnný klon přímo za Kazem a hodlal ho probodnout.

Ikeba

Opravdu nebyl moc dobrý a já jsem se pak jenom pousmál. "Fajn a teď abych se ti představil. Jmenuji se Ikebo Katameo." Řekl jsem ti, ale ruku nepodal, jakoby to pro mě nebyla potřeba. Naopak jsem od tebe vzal hrnek a hned ho umyl a dal ho na své místo, jako jsem ho našel. Pak jsem došel zasunout židli ke stolu, na které jsem před chvílí seděl. Pomalu ti docházelo, že jsem hodně řádný člověk, který má rád když je vše dokonale srovnané a připravené.

Hajin

Dopil som a pozoroval som ho, predstavil sa mi Takže Katameo, rodina. pomyslel som si to že mi ruku nepodal ma docela ani neprekvapilo. Vedel som že členovia našej rodiny boli iný, ak sa to tak dalo nazvať. Pozoroval som ho ďalej ako mi zobral šálku a hneď ju umyl a vzápätí ju dal naspäť na svoje miesto. Ako zasunul stoličku ku stolu, mal rád poriadok to bolo isté. Chytil som stoličku odsunul ju a sadol si na ňu. Pozrel som sa naňho a znovu položil otázku Aký jed?

Simon

Stál som na strome a pozoroval dané okolie. Mal som dobrý výhľad. Na jednej strane som videl Sendokaga, ktorý práve čosi hovoril Yuuovi a bolo na ňom vidieť, že je akosi vyčerpaný ako po nejakom boji. Na druhej strane som videl len Soula /Poznámka:(Danteho som teda nevidel, keďže v minulosti nevidel Soula ísť na vzduch, von z komplexu)./ Zrazu som uvidel Soula ako keby ho niečo napadlo, pretože pomaly sa začal blížiť k Sendokagovi a Yuuovi. Je to všetko také až by som povedal založené na psychike, logike a citoch. Sme na mieste, kde je len les. Nikto asi nevie, že sa tu odohráva akísi boj, a pritom ľudia na inom mieste vykonávajú určitú inu činnosť. Tím pádom je momentálne všetko na nás, aby sme urobili, čo je v našich silách, a aby bol zasa na určitú dobu v Suichugakure klid. Prebehla sekunda a Soul mohol vidieť spolu so Sendokagom a Yuuom, keď ma vôbec spozorovali na strome, že som akosi zrazu niekde zmizol...

Dante

PAdali na nás kusy toho stropu a já měl na ruce toho bleskového draka. Viděl jsem padající kusy toho stropu.
Páru z nich jsem se statčil vyhnout ale nedalo se to... Balvany se začali vršit a já musel komplex rychle opustit aby mě to taky nezasypalo.

Cloud Gojo

Opřel jsem si ruce o čelo a podíval se do země. Je to jen moje vina...Kdybych ho nezkontaktoval tka by o mě doted nevěděl a Hiruko by ještě žil...Nevím co se mohlo tak pod*lat...Nechápu proč jsem byl tak neopatrný...Kdybych si to alespoň pamatoval...bože...musí mě nenávidět...řekl jsem a dál se díval do země. Takhle mi ještě nikdy nebylo. Připadalo mi že by bylo lepší kdybych zemřel já. Teď se nebudu moci na Yukika ani podívat kvůli výčitkám svědomí...Proč jsem byl takový blbec...řekl jsem už dále pouze a pak jsem už jenom hleděl do země.

Midari

Byla to úleva když přišli Kaze-sensei a ta Jouninka na pomoc poti tomu zombimu. "Sensei!" Vykřikl jsem když se za ním objevil ten klon a spěchal jsem mu na pomoc, Natsuki sem Nachal zasebou i s nápadem na ústup, dával sem si pozor na to že kdyby se kaze otočil a sekl po klonovi mečem abych byl mimo dosah, tudíž jsem se celkem dost zkrčil a chtěl ho seknout kunaiem pod kolena, pokud ho dřív nevyřídí sensei.

Yuu

Jistě. řekl jsem a podíval se na Soula, který se přibližoval. Nadechl jsem se a vykročil před Sendokageho asi tak na pět metrů a podíval se Soulovi do obličeje, přičemž jsem si všiml té kosy.
Zbavit ho té kosy byl bylo celkem obtížné, ale každopádně by ho to zpomalilo, možné ale také je, že to je jeho velká slabina. řekl jsem si.

Sikami Hanirishu

Když jsem ráno vstal,tak jsem byl již natěšený že půjddu dnes zase trénovat a zkusím vylepšit své dosavadní techniky,nebo se naučit nějakou novou.Musim rychle jít musim se zase něco naučit abych se stal silnějším ninjou ve vesnici.Když jsem se snažil odcházet zastavila mě matka
.Počkej ještě než půjdeš tak musíš skočit do kanceláře kageho aby ti řekli do jakýho budeš přiřazen týmu,potom si běž zase trénovat.Řekla mi matka a pustila mě dál.
Vyšel jsem ven,kde bylo docela příjemně a šel jsem si koupit jen něco malýho k jídlu.Do kanceláře zajdu za chvilku půjdu si chvílí zatrénovat a hned potom půjdu.Řekl jsem si a vyšel jsem na tréninkovou louku tam jsem se protáhl a začal s tréninkem.Začnu s tréninkem mí sněhový koule potřeboval bych jí zvětšit,abych mohl způsobit větší poškození.Potom jsi vyzkoušim svý hlavní jutsu.
Rozebral sem si svůj trénink a šel na to,začal jsem se soustředit a vytvořil jsme sněěhovou kouli kterou jsme namířil na strom který byl o kus dál.Vyzkoušel jsem si to několikrát,ale koule se nijak nezvtšovala.Po chvíli trénování jsme si odpočinul na chvíli a šel jsem si vyzkoušet svý druhý jutsu.Začal jsem koncentrovat chakru do své ruky a začal jsmem tvořit sněhovýho ptáka,kterého jsme poté vystřelil znovu na ten strom.Pták letěl velmi rychle a trefil strom přesně.No hurá alespoň tohle mi trochu jde,vyzkoušim ještě aby se rozpsknul.
Zkusil jsem to tedy podruhý stejně,ale těsně před tím stromem sem nechal ptáka rozprsknout na několik malých jehel které se rozletěli ve tvaru kužele a trefili poměrně velký prostor.
Tak jo to by docela šlo ikdyž tu kouli budu muset vylepšit zatim to neni nic moc,teďka musim jít ale do tý kanceláře už jsem zvědavej s kym budu a nebudou to nějaký dřeváci se mnou.Řekl jsem si trochu smutně z neůspěchu tý koule a vyšel jsem ke kancěláři sendokageho,po cestě jsem si i trochu odpočinul po tréninku a když jsem tam dorazil tak jsem zaklepal na dveře kanceláře a čekla jsem na vyzvání k příchodu.

Dante

Mezi padajícími Kusy stropu jsem si našel zkulinku a vyskočil dírou ven. Když jsem se zorientovsl viděl jsem že jsem u sendokageho a Yuua.Díky bohu jsem v pohodě. pomyslel jsem si a zamračil se...

Ikeba

Sedl sis a tak jsem si chtěl sednout taky, ale židli, na kteoru jsem si chtěl sednout jsem zase hned zasunul a došel přivřít okno, které bylo naproti tobě a následně si sedl an židli naproti tobě. Možná jsem působil až moc puntičkářsky. Položil jsem si ruce na stůl a propletl si prsty dohromady, při čemž jsem kývnul hlavou. "Jed neber jako, že tě zabije, ale jde o jed, který ti ukazuje různé snímky z minulosti našeho klanu. Možná ti to přijde jako užitečné, kvůli informacím, ale poté se do toho zapletou iluze a lži a tebe to uplně zmate. Je to jedna z ultimátních zbraní našeho klanu. Ale teď k tomu proč máš na ruce číslo 10." Řekl jsem ti a ukázal na tvoji ruku, kde jsi měl japonským znakem vytvořenou desítku. "Jde o počet dní. Každý den se ti znak změní na menší číslo a až dojde k nule, tak se má podle legendy a výhružkách jedné skupiny klanu vrátit pravý majitel meče, který vlastníš. Proto právě ty máš přesně vědět, kdy se vrátí." Vysvětlil jsem ti snad dost podrobně.

Sendokage

Vytáhl jsem spoza zad malou zkumavku, ve které byla voda a následně jsem si ji vlil do svého levého oka, ze kterého se jakoby začalo lehce kouřit, jako bych ho tim zchladil. Dal jsem ruce do pečetě a obě oči zavřel, při čemž jsem se začal koncentrovat a to, že se tam objevil už i Dante jsem nevnímal.

Kaze

Najednou mě Midari varoval a já se prudce otočil s úmyslem katanou rozseknout klona. Zároveň jsi ho i ty bodl, ale stalo se něco nečekaného. Klon se rozletěl na malé větrnné čepele, které nás pořezaly na všech místech těla. Nebyla to smrtelná zranění, spíše jako když se člověk lehce řízne nožem, ale je pravda, že jak se teď pohybujem, tak to je dost znát, protože tu bolest cítíme. Každopádně v ten okamžik už se Itsuri pral v taijutsu se Satsuki, která jasně dostávala, protože není trénovaná na taijutsu, dokonce se Itsurimu povedlo ji bodnout kunaiem do boku. Podíval jsem se na Midariho, aby se připravil a v tom jsem odstrčil ramenem Satsuki a popadl Itsuriho za ramena, při čemž jsem ho strhnul k zemi. Obrátil se na záda a nohama ho znovu odkopl do vzduchu, při čemž jsem doufal, že Natsuki nebo Midari ho nějakým taijutsu prvkem sundaj. Měli ho dokonale ve vzduchu, kde byl skoro bezbranný.

Miya

"Kdo řekl, že je to tvá chyba?" Zeptala jsem se tě nechápavě a zakroutila hlavou. "Ikdyby jsi za Yúem nedošel, tak by ho jednou ten démon našel a možná by neumřel jen Hiruko, ale i Yukiko a to by bylo mnohem horší. Tohle bylo jasné rozhodnutí vás obou a oba jste do toho šli s tim, že tam někdo může klidně zemřít, takže je totální hloupost dávat si to za vinu. Yukiko jen teď nebude moct být již ninjou. Asi jsi k tomu ještě nedospěl, ale jakmile dokážeš přebrat dokonale sílu zvířete a nebo mu dáš svoji, tak vznikne pouto, které se naruší jen smrtí jednoho z vás a ten druhý už pak kvůli cti a vůli nehodlá pokračovat v cestě ninji bez druhého." Vysvětlila jsem ti.

Sikami -> Ovšem dveře od kanceláře byly zamčené, tudíž Sendokage byl momentálně někde pryč. Měl jsi teda mnohem více času na svůj trénink. Jakmile jsi vyšel ven, tak sis všiml, že na lavičce někdo sedí. Ještě když jsi vešel do budovy, tak tam ta osoba nebyla a ani kolem nikdo nebyl, ale najednou tam tak v klidu ta osoba seděla a nedalo se přes kapucu poznat, zda jde o ženu či muže a hlavně jestli kouká na tebe nebo ne.

Natsuki

Očami som zaregistrovala Kazeho a následne som chvíľku potrebovala na zhodnotenie situácie, vlastne som vyvolala dvoch klonov, oba si sadli do tureckého sedu na zem a vytvorili okolo seba dvoch hadov, zatiaľ však Hebi-mod chakru nepoužívali. Ja som vytvorila pečate a nechala som si šiestich hadov rozliezť po tele, neprestávala som však v skladaní pečatí a celú chakru z Hebi.modu som vypotrebovala na vytvorenie dosť veľkého počtu hadov.. keď som cítila že sa mi začína čas v ňom hýbať tak sa okolo jedného klona vytvorili fialové plamene ktoré následne začal pohlcovať. Kaze zatiaľ zablokoval, alebo skôr znehybnil nášho nepriateľa. Pokynula som na neho (Itsuriho) rukou a všetky hady, okrem tých ktoré boli stočené do kruhu okolo klonov, sa na neho rozleteli, vlastne sa plazili snáď zo všetkých strán, pri pohybe nepríjemne syčali a keď boli blízko tak sa bleskovou rýchlosťou na svoju obeť vrhli, mierili hlavne na životne dôležité orgány a tepny. Prikázala som im však aby za žiadnu cenu neublížili Kazemu a Satsuki.

Midari

Povedlo se nám s Kazem zničit ten klon, ale obadva jsme to trochu odnesli. Po chvíli jsem se vzpamatoval, přemohl jsem bolest a byl odhodlán pomoci Kazemu, ale Natsuki byla rychlejší a už aplikovala svůj nápad, proto jsem jen vytáhl kunai, a čekal jak to dopadne, přepraven ho oběhnout a zezadu ho podříznout, kdyby Natsukin útok nevyšel.

Hajin

Pozeral som naňho, sledoval som aký je puntičkársky a pozorný aby bolo všetko tak ako má byť. Vysvetlil my podstatu toho jedu korí vlastne ani nebol takým jedom. A povedal mi aj o tom čísle čo sa mi zjavilo na ruke. V hlave sa mi miešali rôzne myšlienky, myšlienky o jede, o meči, o pôvodnom vlastníkovi? Pozrel som sa na Ikabeho a povedal som Takže mám 10 dní? spýtal som sa, no skorej pre seba a na chvíľku odmlčal. Pravý majiteľ? kto to je? n ňom legenda nehovorí nič? položil som otázku a moje teraz jasno modré oči sa zahľadeli do tvojich.

Sikami

Hmm paráda,výborná rada od matky abych si zjistil v jakym sem týmu to sem mohl zůstat na tý louce a trénovat,no nic půjdu zpátky a vrátim se k tréninku.Řekl jsem si naštvaně a poté šel pryč od té kanceláře,všiml jsem si ale někoho jak tam sedí na lavičce zahalenej v kapuci a byl hrozně tajuplnej.
Přísahal bych že tady nokdo nebyl když sem přicházel sem a ani nemohl nikdo přijít kdyť sem jenom zaklepal na dveře toho bych si určitě všimnul,je nějakej divnej půjdu schválně zjistit kdo to je musel bych nad tim pak pořád přemejšlet.Řekl jsem si a šel k tý lavičce,když sem k ní došel zeptal jsem se osoby.
Dobrý den nechci vyrušovat,ale nevíte náhodou kde je kage potřeboval bych s ním mluvit.Zeptal jsem se na něco co mě podstatě ani nezajímalo,ale musel sem nějak začít rozhovor.
V ruce jsem si vytvořil ještě před tim než sem tam došel malou sněhovou kuličku a hrál jsem si s ní v ruce jednou za čas jsem se vždy snažil změnit pomocí chakry tvar i velikost .Chtěl jsem abych neustále zlepšoval práci s chakrou ikdyž jsem zrovna netrénoval

Masaru Yukisha


Kameny mi blokovali cestu ke slunečnímu svitu. Začal sem se soustředit a přeskakoval s kamene na kamene. Nakonec sem se dostal na povrch, cestou mě do nohy škrábl kus kamene a trochu to začalo krvácet, nic závažného. Tam už byl Sendokage a protivník. Podíval sem se na Kageho a čekal co se bude dít..

Simon



Stál som za stromom, na ktorom som stál, a postavil som sa zaňho tak, aby ma ostatní nevideli. Keďže tam bol les tak ma nemohli spozorovať. Teraz by som mohol vymyslieť nejakú strategiu. Klakol som si k tomu stromu, zatvoril som oči a vnímal prírodu, ktorá stála priamo predomnou. Každa myšlienka, každý zvuk prichádza z prírody, tak by mi to mohlo pomôcť. Ten člen Akatsuki je na mieste, na ktoré by sa dalo zaútočiť zo zadu, z lesa, ktorý je za ním. Sendokage a Yuu sú pred ním. Momentálne by som potreboval nejakú dieru. Otvoril som oči a popozeral sa naokolo, či niečo neuvidím, čím by mi mohla príroda pomôcť. Pousmial som sa a v duchu si povedal. Myslím, že na tomto mieste som strávil už dosť dlhý čas a myslím, že je čas na ukončenie tejto časti deja života. Neviem, kde sú ostatní, ktorí tu boli s nami snáď sa ešte vrátia, ale nemienim tu stráviť ešte chvíľu. Rozbehol som sa do lesa. Smerom, aby som bol priamo za Soulom. Mohli ste max. začuť nejaké šuchotanie. Rozbehol som sa rýchlo a pri utekaní som vyskočil na strom. V tom som stále bežal a bežal, a v tom som vyskočil do vzduchu a hodil výbušný kunai asi 100 metrov od miesta, kde boli ostatní členovia. V tom ste mohli začuť rachot, ktorý sa z lesa ozýval. SUITON: MIZU RAPPA. V tom mi z úst vystrieklo delo priamo do diery, ktorú som vytvoril...

Itsuri

Dopadl jsem na zem a v tu chvíli se nespočet hadů vrhlo na mé tělo a začali mě kousat po celém těle a krev ze mě stříkala neuvěřitelnym způsobem. Bylo to fakt drsné na pohled, protože takovou bolest jste si nedokázali ani představit. Jenže v tu chvíli jsem přes bolest udělal pečeť a spod mého těle se rozvířil vítr a odfoukl hady, čimž je i zničil. Pomalu jsem se zvedl a strhl si tričko. Viděli jste tam velkou černou pečeť, kterou jsem náhle objel prstem, který mám od krve. V tom začala zářit. "Když vás nedokážu zabít lehce, tak váz vezmu s sebou!" Zvolal jsem a v tom okamžiku se Satsuki podívala na Kazeho a Kaze kývnul hlavou. "Musíme pryč." Řekl Kaze a společně s vámi se rozeběhl pryč. Pokud jste se ohlédli, tak jste si všimli, jak mi praská tělo a pomalu prozařuje bílé světlo, protože jsem se chystal na nějaký větrnný výbuch. Ale v tom se Satsuki rozprskla na několik černých kuliček, obalila mé tělo a společně jsme jen tak zmizeli. To už se Kaze zastavil a začal si vás prohlížet zda nejste nějak vážně zranění.

Ikeba

"Zbývá deset dní než přijde a bude chtít meč zpátky, protože v něm má část své síly, to je ten důvod, proč meč dokáže přijímat tu naši chakru. Je o něm spousta legend, ale jen jedna je taková, že by mohla odpovídat realitě. Vystupuje v ní i tvůj otec." Řekl jsem ti a jen se pousmál. Záměrně jsem ti tu legendu ještě nezačal vyprávět, protože vim, že každý nechce vědět něco o svém mrtvém otci či jiném rodinném příslušníkovi. Přeci jen jsi nemohl tušit zda byl tvůj otec dobrý nebo zlý člověk. Proto jsem čekal až jestli opravdu budeš chtít tu legendu slyšet.

Sikami -> Chlápek pozvedl hlavou a ty jsi přes kapucu neviděl jeho tvář. Vypadalo to v tu chvíli poněkud tajemně, protože ti to přišlo, jakoby vůbec tu hlavu neměl. Jen jsi slyšel uchechtnutí a v tom se chlápek proměnil v černé havrany, kteří se rozletěli do vzduchu, kde po chvilce uplně zmizeli. Ucítil jsi lehké zaklepání na svém pravém rameni a když jsi se otočil, tak už tam stála dívka, která tě mohla ohromit svými rudými vlasy. Byla to Rena Saikashi (foto na logu KW nebo v jouninech). "Ty musíš být ten z klanu Hanirushi, jeden z mála nových geninů, že?" Zeptala se tě.

Sendokage

Potřebuju mnohem více času, aktivace třetího stupně pro mě, jakožto nečlena Kentiri klanu, je mnohem složitější na čas než u normálního člena klanu. Pomyslel jsem si a pak jsem si vzpomněl na den, kdy jsem obdržel to své oko.

"Utíkej Valentine! Jsou nám v patách. Zkusim je zdržet." Zvolal modrooký mládenec, který se prudce zastavil, otočil a svýma očima pohlédl do černé oblohy, ze které padal déšť, který se na zemi mísil s blátem. Jeho oči se najednou rozzářily a on v tu chvíli zamířil očima na blížící se skupinku 5ti chlápků. V ten okamžik z nebe začaly padat ledové hroty, které se pomalu zabodávaly do jejich běžících těl a jeden po druhém dopadali k zemi, kde se jejich krev mísila s bahnem. Jenže najednou modrooký chlapec padl na kolena a z modrých očí mu začala vytékat krev. Valentine si toho z dálky všiml a odložil ženu, kterou držel celou dobu v náručí. Doběhl k umírajícímu chlapci a přetočil ho na záda a následně mu podepřel hlavu svoji promočenou bundou. "Valentine vim, že co ti teď navrhnu bude znít bláznivě, ale udělá tě to silným a budeš ji moct ochránit celý život a hlavně budu furt při tobě." Valentine pochopil, že jde o jeho oko, na kterém měl šedý zákal už od dětství a Saito Kentiri, ležící kluk před ním, mu chce darovat svůj Suinatar, aby Valentine mohl ochraňovat ženu, kterou se zřejmě pokoušeli zachránit. Saito si to nenechal vymluvit a proto došlo k výměně levého oka. "Ale pamatuj Valentine. Nesmíš použít můj 3. stupeň Suinataru. Je hrozně komplikovaný a proto umírám, protože to mé srdce nezvládlo. Bůh ví, jak by to dopadlo s tebou. Slib mi to!" Apeloval na něj Saito a Valentine kývnul hlavou. "Slibuji."

V tom tam však dopadl i Masaru a Simon se pokusil o útok, který jsem nevnímal, protože jsem se plně soustředil na své levé oko.