Andělská brána

Natsuki

Kým sa mi stihla vypotrebovať aj zvyšná chakra z Hebi modu tak som zničila druhý klon a chakra z jeho Hebi modu prešla do toho môjho. Všimla som si čo robí, síce som nevedela povedať čo presne sa spraviť chystá no ani som to nestihla. Len som rýchlo následovala Kazeho a Satsuki. Katanu som si schovala do púzdra a deaktivovala som Tekigan páč som si myslela že už je po všetkom. Keď sme sa zastavili a Kaze si nás začal prohlížet tak som len kývla smerom na Midariho, ja som nemala žiadne vonkajšie zranenia. Znova som vyvolala dvoch hadov no tento krát som len Hebi-mod zrušila. Šupiny z celého môjho tela zmizli a ja som vyzerala znova rovnako ako pred jeho aktiváciou.. s..ste v poriadku? spýtala som sa s menšími obavami v hlase, táto otázka bola určená obom.

Hajin

Počúval som ho pozorne aby mi neuniklo ani slovo no nezačal rozprávať tú onu legendu. Dobre, mám desať dní a potom príde boh vie kto a bude chcieť meč. pomyslel som si, no keď spomenul môjho otca akoby mojimi očami prebehol zelený záblesk a ja som naňho uprel svoj zrak pozornejšie, a svojim výrazom som dával dosť najavo, že tú legendu chcem počuť za každú cenu. Bol som zvedavý, zvedavý na to práve v čom je ten meč tak výnimočný, zvedavý na to aký bol môj otec človek, no i zvedavý na toho kto si má prísť po meč ktorý teraz patril mne. Pohodil som si vlasmi na bok aby mi neliezli do očí a bol som pripravený počúvať.

Sikami

Díval jsem se na toho chlapa co seděl na tý lavičce,bylo to fakt hrozně divný.Co to je vůbec mu neni vidět do tváře,docela bych ale chtěl vidět kdo to je,zkusím jít k němu blíž a uvidim.Řekl jsem si dost nejistě a šel jsem ještě blíže k lavičce,najednou se ale ten chlápek proměnil v nějaký havrany nebo co to bylo a byl hned pryč
.Sakra co to bylo si dělá srandu ne,chtěl sem si s nim jen popovídat a on se takhle promění a je hned pryč,toho bych určitě porazil v boji.Řekl jsem si jen tak ironicky pro sebe ale Byl sem stále hodně,najednou mi někdo zaklepal na rameno,rychle jsem se otočil protože jsem si myslel jestli to neni ten chlap s těma havranama.
Byla to ale nějaká žena,která se mě začala hned ptát a vypadalo to že ona o me ví,ale já sem jí neznal do teď.Hmm docela kočka tu bych se mohl snažit udržet si jí co nejblíž sobě a spo%n bude na co koukat.Řekl jsem si a trochu se usmál jen tak pro sebe.
Dobrý den jo to jsem já,jmenuji se Sikami,právě jsem byl v kanceláři kageho ale nikdo tam nebyl,chtěl jsem zjistit v jakym sem týmu,jestli teda v nějakym vůbec sem,nevíte to náhodou? .
V ruce jsem si udělaal novou sněhovou kouli a pořád jsem si s ní hrál a tvaroval jsem jí do různých tvarů.

Soul

Slyšel jsem ,že mě někdo obchází to by v lese slyšel každý , když je takový klid ,ale nebral jsem to na těžkou váhu stále jsem se přibližoval k ostatním (sendokagemu a spol.) a pak jsem slyšel jak zařval techniku , ta však šla uplně nějak jinam do díry ,kterou vytvořil Kunaiem , ani na todle jsem nebral na těžkou váhu a poskládal jsem pečetě. Fuuton: Reppushou ! řekl jsem v klidu a rozeběhl jsem se na Sendokageho aspol hluboce jsme se nadech a pak jsem foknul , všechen vzduch kolem mě se zasoustředil do jednoho bodu a do směru ,ktyrým se fouknou na Sendokageho a všechny so byly kolem něho mířil velký větrný vír , který je chystal zhltout a nepustit. Já jsem mezitím běžel zav vírem , tak aby mě neviděli a čekal jsem na jejich protiutok proti víru , abych pak mohl zautočit.

DAnte

NA ruce jsem měl pořád toho bleskového draka jenže ten mi nebyl proti tomuhle moc platný.
Viděl jsem jak sendokage všechno ignoruje a čekal až někdo nahodí nějakej plán jak zastavit vír.

Jen doufám že se nám to povede včas... pomyslel jsem si a připravil jsem se do bojové pozice a přikrčil se k zemi.

Midari

"Já sem vpohodě, jenom doufam že už neožije, znovu." Odpověděl jsem a podíval se na Kazeho. "Co se to vlastně stalo? A kde ste se tu vzal? Né že bych si ztěžoval." Byl jsem zvědavej a zároveň jsem si vzpoměl jak nás zachránil.

Kaze

"Objevil jsem se u vás uplnou náhodou, jelikož Sendokage nám poslal zprávu, že máme jít hned za nim do téhle oblasti a tak jsem vyzvedl i Satsuki a běželi jsme. Místo toho, aby jsme našli Sendokageho, tak jsme našli vás, čimž možná lépe." Vysvětlil jsem naše zjevení a pak se podíval na Natsuki. "My jsme asi v pořádku, ale Satsuki to nezvládla. Použila svoji hlavní techniku rozdrcení temné duše, aby zničila toho vybuchujícího Akatsuki, ale tim se i obětovala pro dobro vesnice." Řekl jsem poměrně smutnou věc a podíval se na kusy ledu a ohořelá místa okolo bojiště. "Bylo hodně těžké proti němu bojovat?" Zeptal jsem se.

Ikeba

Došlo mi, že o tu legendu opravdu hodně stojí a tak jsem kývnul hlavou a dal se do řeči. "Kdysi jsme byli velký klan, který se držel u sebe a vedl nás Yorick. Měl zelený meč, který máš ty, ale mnohem větší, protože meč má schopnost se zvětšovat a prodlužovat podle toho, kolik do něj uživatel dá své boží chakry. Avšak meč má také schopnost zvyšovat sílu naší druhé osobnosti uvnitř našeho těla a to Yoricka pomalu níčilo. Tvůj otec to věděl, a proto za ním došel a vše mu řekl, ale Yorick byl už tolik zkažený, že hodlal tvého otce popravit na útesu, kde byl meč nalezen. Proběhlo to v obří bouři, kdy to vypadalo, že se zlobí i samotní bohové. Tvůj otec poklekl a Yorick mu chtěl setnout mečem hlavu, ale v tom ho tvůj otec popadl za pas a společně s ním se překulil směrem dolů z útesu a oba spadli do moře. Žádní jiní ninjové u toho nebyli, jelikož Yorick věděl, že ostatní by nechtěli, aby byl tvůj otec popraven. Shodou okolností se Yorick v moři ztratil a tvůj otec zdravě vyplaval na nějaký menší kámen, kde přečkal bouři." Řekl jsem ti jednu část, ale nenechal tě během svého pití čaje něco říct, protože jsem pak hned pokračoval. "Jakmile byl den a bouře ustála, tak se tvůj otec znovu ponořil zpátky do moře a hledal nějaké náznaky Yoricka, ale jediné co našel byl zeleně zářící meč, kolem kterého bylo několik zlomených kusů, které také zeleně zářily. Otec je vzal a odnesl pryč, při čemž ve vesnici ohlásil, že je Yorick mrtvý, protože ve vodě zůstalo jen probodané sako, které nosil Yorick a bylo celé od skrvn, které byly podobné omyté krvy. Yorick musel spadnout na ostrý útes a protrhnout si břicho a pak ho muselo moře odnést někam do oceánu, kde už se o něj postarali žraloci. Proto byl ohlášen jako mrtvý a byl mu vytvořen hrob. Tvůj otec se oženil s tvou matkou a měli tebe. Jenže pak se ukázalo, že meč začíná zářit a tvému otci se na ruce objevily také čísla. Avšak tvůj otec nevěděl o co jde, a proto netušil, že spoza jeho zad se objeví Yorick, který vylezl z meče a na místě tvého otce zabil, ale otec nebyl hloupý a zapečetil meč, tak že bude schopen vrátit nečistotu, tudíž Yorick byl na svět povolán i přes svou nečistou duši, a tak ho meč zase pohltil, ale teď už tam ta pečeť není, a tak mám obavy, že se Yorick zase brzy objeví a bude chtít dokončit, to co začal." Dořekl jsem a následně si odkašlal.

Rena

Podívala jsem se na Sikamiho a pak na tu sněhovou kouli v jeho ruce. "Poznala jsem tě jen podle toho sněhu, protože nikdo jiný si tu už se sněhem nehraje od té doby, co všechen sníh zase roztál. Každopádně v týmu jsi se mnou, respektive já jsem tvá senseika a zbytek týmu je momentálně někde rozprchlej, ale až se vrátí, tak tě jim představim. Ještě teda jednou, jmenuji se Rena." Natáhla jsem ruku na seznámení a pak se zasmála. "Jen taková otázka, odkud pochází tvé jméno? Nepřijde mi zrovna moc tradiční."

Sendokage

U mě stáli 3 lidi a nikdo z nich nebyl schopný se ani pokusit zastavit větrnný útok, takže jsem neměl na vybranou a musel zrušit aktivaci 3. stupně Suinataru, abych nás zachránil. Poskládal jsem pečetě a následně tlskl rukama, při čemž mi z nich vylétla sněžná vlna, která odrazil větrnný útok na jinou stranu a sníh pak jen spadl na zem. Bylo mi jasné, že Soul hned zaútočí, protože bych to udělal i já, takže jsem se připravil na jeho útok a následné odražení nebo protiútok.

Simon

Stál som na vode. Jazierko, ktoré som vytvoril malo asi priemer 1,5 metra. Nebolo to bohviečo, ale na techniku Fishudonu by to malo stačiť. Keď sa tak zamyslím: Keď sme boli v tom komplexe, veľa chakry som tam nespotreboval a k tomu nám prišiel na pomoc ešte ten anjel. Pozrel som na na nebesá. Ktovie kto to bol? Takže chakry by sa dalo povedať, že mám ešte dosť, aj keď som jej veľa nemal. Po chvíli rozmýšľania som povedal. Suiton:. Pleskol som rukami. Fishudon no rappa. V tom som natiahol ruky pred seba, a potom dohora. V tom pomaly začali vylezať z vody malé, ale aj o niečo väčšie ryby z vody. Keď už ich bolo okolo 50, keďže neboli veľké, merali asi tak 10 až 20 cm, tak som sa otočil smerom na miesto, kde bol Soul a ostatný. V tom som sa rozbehol a utekal smerom za nimi. Po chvíli som dobehol na jeden zo stromov, ktorý bol asi 10 metrov od Soulovho chrbátu. Hej! Na tvári som mal neutrálny výraz. Sendokage, dnes nie je čas na 3. stupeň. Vedel som o tom, že Sendokage chcel aktivovať 3. stupeň hneď na začiatku, keď som stál na strome a pozeral sa naňho i na Yuua. Teraz je rada na mňa...

Midari

Byl jsem trochu v šoku že senseiova kámoška jen tak bez mrknutí oka položila život. "Byl bych schopný se taky takhle obětovat, kdyby bylo třeba?" Trochu jsem se zamyslel. "Boj není jednoduchý nikdy, vždy se musí dávat pozor, ale on nato byl zvláštní. Využíval proti nám naše technyky a chakru. A zranit ho znamenoli i zranit sebe." Odpověděl jsem a přitom u kázal na šrám na rameni. "Hnusná schopnost, naštěstí nám pomohl Sendokage a povedlo se nám ho zlikvidovat, ale jak ste si určitě všiml tak ten šmejd zase ožil, tentokrát už bez těhle schopností." Dokončil jsem odpověď.

Sikami
Rád vás poznávám.Řekl jsem s úsměvem.Odkud pochází mé jméno,původně jsem se měl jmenovat Silikony,protože moje matka má velký přednosti o kterých se tu vypráví legendy ve vesnici že je má prej nejlepší,ale nechtěla bejt asi tak hnusná,aby se mi všichni smáli kvůli jménu tak to trochu zkomolila.Řekl jsem si pro sebe a trochu se usmál.
Bohužel vůbec netušíim odkud pochází mé jméno,ale zkusim to pro vás zjistit u matky jestli chcete.Řekl jsem zdvořile.Když jste moje senseika tak nemohli by sme jít si prosím vás zatrénovat,chtěl bych trénovat pořád,abych byl co nejsilnější a nebyl třeba pozadu v týmu a jen tak na obtíž,prosím.A co umíte vůbec vy,moc toho o vás nevím tak se když tak omlouvám.Zeptal jsem se jí příjemně a pořád jsme si hrál s tou koulí,teďka sem z ní vytvořil malýho ptáka a nechal jsem ho trochu odletět pomocí chakry,kde potom jen spadnul a zůstal po něm jen sníh.

Cloud Gojo

Já vím ale...Proč každý z mých plánů musí obsahovat takové nebezpečí? Jediný důvod proč většinou vyjdou je to že u toho pokaždé málem zemřu...přirovnal bych se spíš k sebevrahovi než k ninjovi, a jen kvůli mému plánu je Hiruko mrtev...Kež bych to tak mohl vrátit zpět.řekl jsem a promnul si rukou obličej. I když jsem věděl že jsme do toho šli všichni a byli jsme připraveni zemřít tak mi i přesto připadalo že by bylo lepší kdybych zemřel já. Yukiko se s Hirukem znal celý život a mě znal jen malou chvíli...Kdyby se na mě vykašlali a já zemřel tak bych se cítil lépe...Hiruko se obětoval pro prakticky cizýho člověka a to mě na tom štvalo.

DAnte

TAk pojď.... řekl jsem si vduchu a Koukal odkud ten Akatsuki vyskočí. JEnže v tom okamžiku kdy jsem byl připraven udeřit mi blesk na ruce zmizel. Nechápavě jsem se na tu ruku podíval a pak ji dal dolů.Asi jsem to měl spuštěné příliš dlouho... pomyslel jsem si avytáhl kunai s výbušným lístkem...

Hajin

Zo zatajeným dychom som počúval jeho príbeh, legendu o mojom otcovi, mojom klane, mojom meči a o mužovi, mužovi ktorý je originálny vlastník meča a bol vodcom nášho klanu. V mojej hlave sa vírili myšlienky, akoby sa celý ten príbeh premietal pred mojimi očami, no pochopil som z príbehu niečo. Niečo že Yoricky ak už to je ktokoľvek si príde po mňa, respektívne po môj, jeho meč, a zostávalo mi len desať dní, ak ten muž sediaci oproti mne neklamal. Skončil jeho príbeh, nastalo to trápne ticho do ktorého si on odkašlal, čakal som, no nie dlho. Pozrel som sa mu presne do očí a povedal A ja mám teraz čo? Zosilnieť a pobiť sa stým Yorickom, alebo čo? môj tón bol trocha drzý no nemyslel som to tak ako som to povedal. Upriamil som viac svoj zrak do jeho očí a čakal na jeho reakciu.

Kaze

Podrbal jsem se na hlavě, kterou jsem měl klasicky ustříhanou na ježka, protože nemám moc rád dlouhé vlasy a podíval se na místo po boji. "Tak doufám, že jste si z toho něco odnesli, protože boj s členem Akatsuki není jako normální boje, jelikož Akatsuki členi jsou prostě už někde jinde a jsou silnější. Každopádně jak jste si všimli, tak i my jounini s nima máme někdy velké problémy. Satsuki byla mladá jouninka, která nikdy neznala svoji cestu ninji a cítila se pak slabá. Dneska konečně svoji cestu našla. Jejím úkolem bylo zachránit vesnici, ikdyž to znamenalo její smrt. Nikdy nevíme, kdy objevíme svoji cestu ninji, ale jakmile to přijde, tak to hned poznáme. Jako jsem to poznal já, když jsem vás poprvé uviděl. Má cesta ninji je vás dostat na vrchol." Řekl jsem vám s úsměvem na tváři.

Rena

Když řekl, že nezná původ svého jména, tak jsem zakroutila hlavou. "Je hodně věcí, které má ninja znát, ale znát původ svého jména je skoro i základ, protože někdy nám naše jména ukáží, kdo vlastně jsme." Řekla jsem, ale pak jsem si všimla, jak ti z ruky vylétl malý sněžný pták, který se však nakonec zase rozpadl. "Já umim to, co se ti bude hodit uplně nejvíce. Umim dokonalou koncentraci chakry a dokonale ji dokážu ovládat i mimo tělo. Což je základ tvých technik, jak na to koukám. Rád si asi vyrábíš věci ze sněhu, že?" Zeptala jsem se tě a pomalu se rozešla pryč s pocitem, že mě budeš klidně následovat, protože se jednalo o budoucí trénink.

Miyoko

Zakroutila jsem hlavou. "Není to vše co jsem ti chtěla říct." Řekla jsem a pak se na tebe znovu podívala. "Yukiko musí odcestovat do hor. Když mu zemřel Hiruko, tak měl chuť se sám zabít, ale já mu to nedovolila, protože vim, že ti na něm záleží. Ale on musí do našich hor do oltáře, kde se chce zbavit svých hříchů a dostat odpuštění za smrt Hiruka." Řekla jsem ti a pak se lehce pousmála. "Bude tam tak půl roku, protože tam bude i chvíli žít, aby se s tim smířil a pak se zase vrátí. Ale ty si to nesmíš vyčítat. Vše se netočí jen kolem tebe a ať by to dopadlo jakkoliv, někdo z vás by zemřel a vždycky by byl někdo smutný, proto je zcela zbytečné si něco vyčítat." Vysvětlila jsem ti.

Ikeba

"Ne, ty bys s nim neměl bojovat, protože by tě lehce porazil. Mám strach, že by porazil i mě." Řekl jsem a dopil čaj, při čemž jsem se hned zvedl, vzal hrnek do ruky a druhou rukou hned zasunul svoji židli, při čemž jsem odešel ke dřezu, kde jsem pomalu umyl hrnek. Celou tu dobu jsme nemluvil, ale začal zase mluvit až když jsem si opět sedl naproti tobě. Bylo jasné, že umytí hrnku mohlo počkat, ale já jsem byl prostě jiný. "Jde o to, že musíš meč očistit právě v tu chvíli kdy se má Yorick objevit. Očištění není tak lehké, musíš dojít do klanového očistce, kde musíš meč zabodnout do obřího solného kamene a ten by měl pohltit na věky věků Yoricka a už ho nikdy nepustit, ba naopak ho tam pomalu zničit." Vysvětlil jsem ti další část.

Natsuki

Pozerala som sa na miesto kde zmizla Satsuki spolu s týpkom z Akatsuki.. Jednu ruku som zaťala v päsť a následne som si povzdychla.. Bolo vidieť že ma celkom zasiahlo čo sa stalo.. že kvôli mne zomrel niekto kto patril pod Suichugakure no sato.. nakoniec som len pokývala hlavou a snažila som sa to z nej vyhnať. Počula som Kazeho no nijak som na jeho slová nereagovala. Pohľad som mala uprený niekde do zeme a rozmýšľala som.. rozmýšľala som nad tým aká je asi Anakonda a môj otec naozaj silný.. rozmýšľala som o svojej ceste ninji ktorá sa začínala uberať trocha, možno trocha zlým smerom. Stala sa ňou totiž túžba zabiť Anakondu, zbaviť sa jej.. a túžba zabiť môjho otca ktorý mohol za smrť mamy.. teda v prípade že by na neho Anakonda neprestala mať vplyv. Kaze-sensei? môžem navštíviť brata? spýtala som sa ho a uprela som pohľad do jeho očí.. bol taký prosebný.

Sikami

Jo pokusím se to zjistit,je pravda že takovýhle věci bych měl znát.Ovládáni chakry i v okolí,popravdě si to neumim moc představit,ale jinak ano rád si vytvářím různě věci ze sněhu,baví mě to a i my to pomáhá se zdokonalit v ovládání a tvarování chakry bych řekl.Co vy odkud pochází vůbec tedy vaše jméno,zkusím se od vás trochu inspirovat jak by mi to mohlo pomoct se poznat blíž.Řekl jsem se tázavě a šel jsem hned za ní byl jsem natěšen na trénink,už sem se chtěl naučit rychle něco novýho a silnýho.Doufam že e silná,ale vypadá že jo musím eněco naučit,abych nebyl za dřeváka v týmu a ve vesnici.Řekl jsem si a pokračoval za ní

Midari

Po té co řekl Kaze-sensei jsem se zamislel. "Co je asi moje cesta ninji? Vždycky sem toužil po uznání a to se mi dostalo od senseie a Natsuki už od první chvíle co jsem je potkal, i když jsem možná v našem týmu nejslabší. Musím zasílit abych dokázal své přátele ochranit. Jeli to moje pravá cesta nevím, ale rozhodně je to alespoň její část." V tu chvíli kdy jsem dokončil myšlenku se i Natsuki zeptala na bratra. Mlčel jsem a dal příležitost senseiovi odpovědět. "Keijiro, dost dobrej shinobi, v té vesnici nás všechny zachránil." Vzpoměl jsem si na něj a v tu chvíli jsem si uvědomil že Natsuki vnímá moje myšlenky a zřejmě to celé zaznamenala, cítil jsem se z toho trochu trapně.

Hajin

Pri jeho slovách že by som s ním nemal bojovať som povedal OK, to mi vyhovuje. Po tom čo to povedal vstal opäť zasunul stoličku a nasledoval jeho rituál, všetko muselo mať svoje miesto, bavila ma to sledovať ho, sledovať to ako je až prehnane puntičkársky. No keď si opäť sadol začal mi vysvetľovať čo to mám vlastne spraviť a to už nebolo tak jednoduché, hovoril o nejakom očistení v klanovom očistci a o niakom solnom kameni a ja som nemal ani len poňatie kde sa také miesto nachádza. Pozrel som sa naňho a neisto sa ho spýtal. Ehm, a kde sa ten klanový očistec či čo to presne nachádza? Lebo akosi vo svojom živote len utekám z miesta na miesto a neviem ani to čo sa vlastne stalo z klanom. a čakal som na to aká bude jeho odpoveď.

Soul

Viděl jsem jak moje tornádo odklonil , dalo se to čekat a pak předvídal i moje pohyby. Dostal jsem se sním do střetu ,ale hned po prvním rozmáchnutí kosy jsem uskočil asi 5 metrů dozadu tudíž jsem byl blíž i Simonovi , ten se ale hloupě prozdrail , tím že se ozval a zavolal na Sendokageho a ještě mi prozradil jeho původní plán. "Takže Sendokage ... " Probliklo mi hlavou když jsem se předtím odrazil od Sendokageho za letu. Simon byl zamnou tudíž asi 5 metrů , říkal něco o 3. stupní , tudíž to bude něco velkého a s takovou doléhavostí by to mohlo bejt něco nebezpečného i pro toho Sendokageho ,ale byly to mé doměnky. přístál jsem na zami skluzem a hned jsem složil asi 12 pečetí , bylo jich opravdu moc a hodně o tom svědčila moje rychlost , neměl jsem to tolik natrénované ,ale měl jsem to během pár vteřín. "Dovol te mi ,abych se tedy představil.. " Řekl jsem hlasitě a v tu chvilku jsem udeřil do země a kolem mě ,asi na 4 metry se oběvil červenej kruh , už to mohlo bejt varování pro všechny kolem mě ,jelikož kruh končil kousíček od nich. "Katon: Bariera smrti Utrpění" zakřišel jsem a najednou kolem mě všude vyletěl proud ohně ,ajko kdyby právě ze země vystřelila láva ,ale byl to hodně silně nabytí Katon ,který vystřelil rovnoměrně do vzduhcu náhodně ve kruhu až do výšky 15m , což by bylo těžké nadskočit! Což bylo opravdu něco a sotva jste viděli jak to letí vzhůru přesně tam kde bylo ohraničení kruhu se zformovala zed kolem dokola a vy jste viděli jako kdyby se bouřil ohnivý vodopád ,akorád do vzduchu , jako kdyby bylo všechno obrácené , byly jsme od toho metr a maximálně 2 metry , pokud jste neodskočili a najednou z té plamené zdi začly všude kolem vystřelovat ohnivé koule a ničli všechno co jim příšlo do cesty , byly tak intenzivní a půlili stromy při střetu , asi jste pochopili , že nemůžete zůstat v klidu. Všude lítali koule a snažili se vás sestřelit byly velké asi o průměru 50 cm a skočit do vzduchu ,by byla také sebevražde bez zručnosti ,přeci jenom bylo to 15 metrů a všude do všech stran stříleli ohnivé koule co ničili všechno co viděli, což bylo také ucty hodné. Mě zčernala sítnice a kolem oka se oběvovali červené praskliny ,ale to jste vidět nemohly.

Kaze

Podíval jsem se na Natsuki a pak jsem chvíli přemýšlel. Přeci jen je to těžké rozhodnutí, protože vim jistě, že se bude chtít pomstít Anakondě, a proto ji nemohu jen tak zajít za bratrem, o kterém nevim zda by ji podpořil či by ji to ještě vymlouval. Jenže pak jsem se podíval na Midariho a usmál jsem se, jelikož o Midarim vim, že má Natsuki moc rád a nedá na ni dopustit. "Fajn, ale mám jednu podmínku." Řekl jsem ti a pak si vás oba přejel pohledem. "Za tvym bratrem s tebou půjde i Midari a než budete chtít něco podniknout, tak mi o tom nějak dáte vědět, klidně přes dopis, ale dáte mi o tom vědět. Nic za mýma zádama." Řekl jsem a čekal na vaše vyjádření.

Rena

Pousmála jsem se, jelikož pronesl opravdu dobrou otázku, na kterou se mě ještě nikdo bohužel nezeptal, jelikož mé jméno není tak neobvyklé. Avšak pravda byla jiná. "Mé jmeno Rena není normálně nijak neobvyklé, ba naopak je velmi časté. Ale tam odkud pochází můj klan a odkud jsem se odstěhovala do Konohy a následně sem, tak tam bylo ve zvyku dávat ke klasickým jménům ještě druhé starodávné jméno, a proto je mé originální křestní jméno Rena-saka. Avšak už mi tak nikdo neříká. Znamená to "Dárce síly", což tě asi mate, protože si pod tim nic nepředstavíš, ale brzy ti to vysvětlím, vlastně ukáži." Řekla jsem a po chvílce jsme dorazili až na louku, kde jsi před chvílí sám trénoval, takže jsi se tu mohl cítit, jako doma. Stoupla jsem si kouske od tebe a postavila se do podivného postoje, který jsi jistě neviděl.
http://www.whatsonxiamen.com/ent_images/9201Tai-Chi.jpg
"Můj již zaniklý klan využívá Tai Chi, což je bojové umění soustředící se na vnitřní, ale i vnější energii. Díky naši rovnoměrné koncentraci nemusíme dělat pečetě, ale všechny naše techniky se provádí pomocí jakéhosi tance, který začíná u každého jinak a můj začíná přesně takto." Řekla jsem a mezitim točila nenápadně svým zápěstím, kde se mi pomalu kolem něj začaly točit růžové spirály. Došlo ti, že se jedná o moji chakru, která mi vystupuje na povrch těla. Po chvilce jsem se prudce psotavila jen na jednu nohu a to na pravou, při čemž levou jsem měla pokrčenou ve vzduchu a stála jsem uplně rovně. Najednou jsem obouma rukama udeřila před sebe do vzduchu a levou nohou dopadla na zem a přímo proti tobě se rozletěla jakási růžová střela mé chakry. Vypadalo to, že tě to trefí a zraní, ale místo toho se to rzprsklo a kolem tebe to vytvořilo jakousi růžovou bariéru ve tvaru tygří hlavy. V tom už na tebe ode mě letěl kunai, který narazil do stěny, která se lehce zavlnila a následně vymrštila kunai proti mně. Neletěl na mě ostrou čepelí, nýbrž rukojetí, takže jsem kunai rychle chytla a schovala do kapsy, při čemž růžová chakra kolemtebe při mém dupnutí levé nohy o zem se vrátila zpět do mě.

Ikeba

Prohrábl jsem si vlasy a pak se pousmál, při čemž jsem si dlaně položil na svá kolena. "Na světě existují 4 naše očistce, při čemž jeden je zde v Lost country. Nachází se v horách, v chrámu světla. Do tohoto chrámu mohou jen vysoce postavení lidé z našeho klanu, kteří se zde učí nejsilnější techniky klanu, ale paradoxem je, že mají zakázáno je kdykoliv použít v boji a ohrozit život člověka. Mohou je používat jen pro dobro, což znamená k urovnávání povrchu nebo při nejhoršim paralyzaci nepřítele. Pokud by někoho zabili, tak jim pečeť na krku dá šok a jejich oči zrudnou, aby každý věděl, že nebyli schopni dodržet klanovou přísahu." Řekl jsem, ale napadlo mě, že další tvá otázka by mohla být něco jako, jak se tam můžeš dostat, když nejsi nejvyšší v klanu. "Dále tam maj přístup všichni členi klanu, kteří mají nějaké neodkladné poslání, jako je například tvá zbraň. Cesta tam trvá tři dny, takže je ještě čas."

Sendokage - Shiko oranžově se píše flashback, tak piš normálně bílou.

Uviděl jsem, jak Soul skládá hromadu pečetí a došlo mi, že půjde o něco velkého. Začal jsem tedy skládat také pečetě a hned co se kolem něj vytvořila ta bariéra, tak jsem je doskládal, ale to už na nás letěly ty ohnivé koule. "Smíšený element sníh a led! Ultimátní obrana!" Zařval jsem a z levého oka, kde mám druhý stupeň Suinataru mi vytekla krev a na pravém oku mi popraskaly žilky. V tu chvíli se mé tričko roztrhlo a jakoby z celého těla my vylétla obrovská masa ledu a sněhu, který se poskládal před geniny a chuuniny u mě, takže je to ochránilo. "Simone!" Zařval jsem a chtěl ho zachránit, ale ztratil jsem koncentraci nad sebou a má obrana povolila přímo přede mnou. Ostatní to ubránilo, ale mě ne, protože mě trefila přímo jedna z těch koulí a já se rozletěl o pět metrů do zadu, kde jsem se zabořil do země a za letu po mně zůstala jakási rudá šmouha krve. Podíval jsem se na geniny a chuuniny a sníh před nima upadl na zem a já vyplivnul krev. Musim to udělat, jinak tu zemřeme. Přijdu o zrak, možná i o život, ale v sázce je záchrana těchto budoucích ninjů. Nevim jak dopadl Simon, ale nikdo takhle už nesmí dopadnout. Pomyslel jsem si a zavřel oči, při čemž jsem doufal, že chvíli se Soulem dokáží bojovat.

Sikami

Hmm dárce síly to zní zajímavě taky bych chtěl taky mít něco podobnýho,ikdyž moje jméno vlastně už něco připomíná.Řekl jsem si a trochu se pousmál.Potom jsme došli na tu louku,kde jsem trénoval již předtim a chodíval jsem tam celkově velmi často trénovat.Rena si potom stoupla a začala mi říkat o jejich schopnostech jak umí ovládat chakru,neuměl sem si to ale pořádně představita,ale když začala vypadala to skvěle a její jutsu bylo taky velmi hezký jak zvhledově tak bylo i velmi učinný
.Hmm to je super co ste teď udělala,dkyž nemusíte dělat pečetě tak to vám velmi usnadňuje boj,kde se nemusíte jimi zdržovat velmi pěkný.To se teď taky budu učit něco podobnýho?Zeptal jsme se tázavě a stále ji sledoval jak dělala to jutsu

Masaru Yukisha

Poskládal sem pečetě a vykřikl Fuuton: Shoushyu. Ještě než Sendokage vytvořil ledovou bariéru objevilo se před námi tornádo. Byla to C rank technika, takže by měla vcucnout ohnivou B techniku a A techniku aspoň oslabit. Pak nás zakryla masa ledu a já čekal co se bude dít. Sníh opadl a já byl připravený znovu zaútočit.

Natsuki

Zachytila som Midariho myšlienky.. pousmiala som sa keď boli v podstate pozitívna ohľadom môjho brata. Následne som však venovala pozornosť Kazemu ktorý si nadiktoval podmienky.. Usmiala som sa, úprimne som sa usmiala a vlastne som mala sto chutí senseia objať.. zadržala som sa však v polke pohybu a len som takým svižnejším krokom podišla ku Midarimu. Midari-kun, pôjdeš so mnou? prosím.. poslala som mu myšlienku a len som sa na neho zahľadela takým rozkošným psím pohľadom. Hrozne mi vylepšilo náladu že znova uvidím brášku !

Midari

"Proč bychom měly něco podnikat?" Pomyslel jsem si po tom co nám řekl Kaze. "Jasně že jdu. Přece nepůjdeš sama?" Odpověděl jsem myšlenkou Natsuki. "Běž první, já nevim kam." Dpdal jsem tentokrát už nahlas.