Cesta zaslíbení(Nero)

Byl to jeden z těch nezajímavých dnů mraky po nebesích pluly pomalu a bylo bezvětří byl si na malé výseči v lese, kde sis jako obvikle dopřával trochu klidu v meditaci tvoje hole byla položena přez tvé kolena a ty si seděl na starém pařezu měl si takový zvláštní pocit, že tě něco sleduje už pár dnů, ale víc důkazů si k tomu neměl. Přikládal si to tomu, že můžeš být paranoidní. Jelikož meditaci ti umožnuje se soustředit jak na sebe tak na své okolí odděleně tvé smysli se zostří a slyšel si jak to kolem tebe žije jak mimo palouk v lese pořád něco pobýhá a šustí za ten rok na svobodě ses to pomalu naučil ignorovat, ale stále si to neměl uplně osvojené, protože v chrámě kde si se to učil byl vždy klid, ale zde ti to připadá jako uprostřed té nejrušnější ulice i když si na výseči v lese. Tudíž si se zaměřil sám na sebe na své nitro a chakru to ti naopak šlo nevnímal si nic kolem sebe a cítil si jak tvoje chakra v tobě žije a jak ti teče nejenom chakrovými proudy, ale i k krví. Skoro jako kdyby tě to hypnotizovalo a od toho také meditace byla 5 minut meditace doopravdy byla necelá hodina. Pomalu si se vracel ze svého nitra a najednou si ucítil letmí vánek kolem tebe a někdo drknul do tvé hole a tebe to rozhodilo. Otevřel si oči a hend tě zastínili 2 dospělé mužské postavy, které kolem tebe proběhli a když si se za nima ohlédnul tak si viděl jak pronásledujou nějakého malého kluka a řvou na něj. Pokud si se dotknul tvé hole tak tě probila cizí chakra, jako kdyby na tvé holi byl nějaký obal a ten se hned do tebe dostal slyšel si jako kdyby ti ten kluk říkal o pomoc ve tvé hlavě.

Saniiro

Ačkoliv jsem se zrovna chystal meditaci ukončit, stejně mě dosti vytočilo, když mě nějací týpci vyrušili. V tom ale má můj vztek odpadl když jsem uchopil hůl a já se zarazil jakmile jsem zaslechl hlas toho chlapce. To ke mě mluví skrz ten dotek přes mou hůl? Nevěděl jsem zda se mé hole dotkli ty 2 postavy nebo ten kterého pronásledovali. Každopádně mě dost zajímal ten trik s hlasem v mojí hlavě tak jsem pomalu uchopil hůl a postavil jsem se na nohy. Normálně bych nikomu jentak nepomohl ale zvědavost ohledně té schopnosti byla mocnější. Rozeběhl jsem se tedy za nimi. Byl jsem čerstvě odpočatý po meditaci tak jsem nahodil velmi rychlý sprint abych byl co nejblíže.
Jakmile jsem se dostal do "reálné" vzdálenosti pro útok, vytáhl jsem z kapsy 2 shurikeny. Jednou nohou jsem se odrazil od nejblížšího pařezu a pomocí něj jsem vyskočil pár metrů do vzduchu, abych je mohl lépe zaměřit. Hned poté jsem ve vzduchu hodil na každého jeden shuriken.

Během toho co si je pronásledoval chlapec zakopl a upadl na zem překulil se na záda a jeden z týpků se pro něj sehnul, aby ho čapl nad ním kunai prosvištěl a nic mu neudělal, ale ten druhý vedle něho padl s kunaiem v zádech a v křeči. Chlápek se rozzlobil a vstal a rozeběhl se na tebe s nožem v ruce. Byl celkem "dobře živený" takže utíkání po takové době byl pro něj problém, ale vypadal zase že by měl sílu doběhl k tobě a rozmáchl se.

Saniiro

Trošku otráveným pohledem jsem se podíval na tlusťocha co se na mě řítil s nožem. Zaklonil jsem se tak, aby mě nůž minul a pak jsem mu jen jednou rukou chytil zápěstí, přičemž druhou rozevřenou rukou jsem ho udeřil do krku, do oblasti ohryzku. Po mém úderu jsem mu prudce otočil zápěstím o 180 stupňů čímž jsem mu ruku vykloubil a chvilku jsem jentak pozoroval jak trpí bolestí. Tak či onak, jestli ho síly v nohou zradili, držel jsem ho pevně aby nespadl. Na malýho kluka si troufáš, ale tohle je opravdu vše na co se zmůžeš? Řekl jsem provokativně a nahodil jsem otrávený výraz.

Dostal si ho do šachu a on se na nic nezmohl jenom měl obličej skřivený bolestí, druhou rukou si chytnul krk a skuhral bolestí. Vypadalo to, že máš všechno pod kontrolou jenže najednou tě zapálilo stehno a strašně rozbolelo, že si na něm pomalu ani nemohl stát a cítil si jak z tebe vytéká černá krev a také si cítil jak se tvoje krev dotýká chakry někoho jiného neboli toje chakra s někoho jiného, jako kdyby tě narušovala. Když si pohlédnul dolu leželo ti u nohou to dítě a v noze si měl zabodnutý kunai, nepotřehl si jak se tam dostalo, ani si neměl tušení bylo to jako rána bleskem a bolest byla příšerná. Dítě mělo krátké blonďaté vlasy a bylo mu tak 6 let měl na sobě celkem roztrhaný oděv, ale toho čeho sis musel hned všimnout jak ti leželo u nohou je že se ti dívalo přímo do očí a jeho měli celou zornici černou.

Saniiro

Chvilku jsem se jen opovrhovačným pohledem díval na tlouštíka, ale pak mě přepadla nečekaná bolest. I přestože jsem na ledajakou fyzickou bolest zvyklý, tak tohle bolelo pekelně. Celkem mě to vyděsilo tak jsem pohlédl dolu k zemi abych zjistil kdo se opovážil mě zranit. Zahlédl jsem malé dítě s kunaiem zabodlým v mojí noze. Co to sakra?! Řekl jsem si nevěřícně protože jsem ani s vnímáním okolní chakry nezjistil že tu někdo další je, natož tak blízko. V tu chvíli mě oči dítěte nijak nezaujali - spíše jsem je neřešil. Mé překvapení a nechápavost vyměnil můj vztek který se odrazil na mém pohledu. Sevřel jsem ruku v pěst a tu obalila ihned modrá chakra přičemž jsem v zápětí silně uděřil tlouštíka do srdce a odmrštil ho tak velkou ranou několik metrů předemě. V tom jsem ale neváhal a druhou nohou jsem plnou silou kopl do dítěte s cílem ho odhodit co nejdále. Moje oči vzplanuli zlobou a stejně tak jako se vyvíjela má černá krev v těle, moje povaha byla černější a černější. Ať už šlo o jakkékoliv dítě, v tu chvíli mě to nezajímalo. Za ten rok putování mě opustili všechny mravy a já začal myslet jen na sebe a na to jak přežít a jak uskutečnit své cíle.
Má povaha každým dnem hnila....

Chlap zasténal a padnul k zemi bez známky pohybu s rukou u srdce.

Dítě

Dostal jsem pořádnou ránu a odletěl jsem několik metrů dozadu s pár kotoulama. Z pusy se mi vylila krev a když jsem se postavil na nohy tak jsem stál jako kdyby se nic nedělo a já nic necítil což bylo divný, bylo mi 6 let a byl jsem jednou tak menší než Saniiro. Moje oči byly pořád černé stejně tak jeho krev. Cítil jsem z jeho chakry, že on sám není stabilní a má problémy z ovládáním. Pohledem jsem zkoumal jeho krev, která mu vytákala z nohy kde měl můj kunai. Rozbolelo mě břicho a já spadl na kolena mohl za to ten jeho kop, protože do těla mi najednou vstřelila další bolest. Natáhnul jsem ruku směrem k Saniirovi a on ucítil jak se v něm vaří krev a mordé průhledné částice vycházejí z jeho krve co lítají do kunaie, který je vněm zabodnut musel zjistil, že je to jeho vlastní chakra. Cítil to jak zněho postupně jakoby někdo cucá jeho síly byl to velmi nepříjemný pocit a hlavně jako bývalí mnich veděl jak chakra vypadá. Jenže když sis to uvědomil nastal problém v tvé hlavně se ozývalo snad stovky až tisíce hlasů a každý něco šeptal tudíž si slyšel jenom šepot, který drásal tvé nervy, rozbolela tě hlava a víděl si pomalu rozmazaně, protože takový příjem informací mátlo mozek a ten nestíhal dělat tolik věcí najednou tak se pomalu začínal soustředit na tu hlavní. Cítil si tvoje krev doslova v tobě křičí. Nechat se jí ovládnout a psychycky to překonat. Sám si věděl, že todle je snad jedinej recept co právě ted můžeš udělat. Zavřel jsem oči a pomalu jsem vstával na nohy. Kunai v jeho noze byl celý modrý a obalený chakrou.

Saniiro

Chytl jsem se za hlavu bolestí a jedním kolenem jsem padl do dřepu. Hlasy v mé hlavě mě vysilovali víc než ten kunai v mé noze a já se rozhodl tomu zabránit. Zavřel jsem oko a začal jsem se silně soustředit na své tělo. Srdce mi rychle bušilo a já byl celkem ve stresu. Strach z toho že neovládnu své tělo mi moc nepomáhal ale zvítězit jsem ho nenechal. Moje ruka pomalu uchopila kunai a prudce ho vytrhla z mé nohy. Má mysl se soustředila na mou krev a já pomalu začal ignorovat hlasy v mé hlavě. Snažil jsem se jí uklidnit a ustálit tak svou chakru v mém těle která byla dost rozrušená. Krev mi vřela v těle, bolest se rozrůstala a já věděl že ať se mi tím kunaiem dostalo do těla cokoliv, bylo to v mé krvi. Začal jsem tedy chakrou v tělě pokrývat všechnu mou krev až k místu zranění kde jsem vytvořil v těle jakousi neprůstupnou bariéru přes kterou jsem nenechal dál vést svou horkou krev. Když jsem ucítil že bylo oddělení od mé krve a od té která byla nečím infikována kompletní, otevřel jsem oko a silně jsem si zmáčkl nohu v oblasti zranění aby co nejvíce té krve vyteklo ven.
Ty... ať si kdokoliv... zemřeš... Řekl jsem nenávistně ve svém hlase a čekal jsem, zda se můj fyzický stav zlepší či ne.

Díte

Nedával jsem najevo žádné emoce, ale moje ruka klesla vedle těla a ty si pocítil neskutečnou úlevu po celém těle povedlo se. Nic si neslyšel a to byla velmi příjemná změna. "Silný." Vydal jsem ze sebe jemným hlases, který nebyl ani zdaleka nevinný. V tu chvilku jsem zavřel oči a moje blonďatá ofina, která byla spíše rudá od mé krve jak si mě nakopl. Najednou to vypadalo, že jsem ztratil svoji sílu. Bylo to velmi zvláštní mohla tě znepokojovat jenom ta myšlenka změny, Otevřel jsem oči a tys přez pramýnky rudé ofiny mohl viděl mé stále černé oči a velmi rychle jsem se rozběhl přímo na tebe. Mohl sis říkat co ti tak udělám, ale to co už sis ode mě zažil tě mohlo přesvědčit, že ať jsem malý jak chci jsem velká hrozba.

Saniiro

Když hlasy utichly a bolest se zmírnila pocítil jsem obrovskou úlevu. Z mé tváře jako by spadl kámen a já si utřel pot z čela. V tom jsem ale zaslechl jedno slovo který ze sebe dítě vydalo a sotva jsem se na něj podíval, už sprintovalo přímo ke mě. Cítil jsem zlost a nenávist k tomu dítěti který mi svým způsobem dost zničilo náladu a zároveň tak celý den. Jeho sprint mi celkem nahrál, tak jsem jen čekal až bude ve správné vzdálenosti přičemž jsem si připravil svou hůl. Když byl už jen kousek odemě, švihl jsem po něm holí tak aby se krajní část s řetězem uvolnila a já udělal na místě otočku. Konec holi se odpojil a tím že jsem udělal otočku, tak můj úder šel ze strany a spojující řetěz se mu omotal kolem krku. Párkrát se otočil a jelikož rychle běžel tak řetěz kolem svého krku utáhl, což ho muselo slušně zadusit a přinejmenším zastavit - néli strhnout k zemi. Jestli se mi tento tah povedl, neváhal jsem a prudce jsem škubnul holí k sobě čímž jsem si ho přitáhl a řetěz se utáhl ještě více. Jakmile se dostal ke mě ucítil další silnou ránu do žeber mou pěstí druhé ruky. Jestli to dítě mělo stavbu těla obyčejného dítěte, musel jsem mu žebro/a zlomit protože jsem se pokusil o opravdu silný úder který byl s mou krví vážně silný.

Dítě

Bylo to velmi jednoduché až moc. Řetěz se omotal kolem mého krku a než jsem se nadál moje žebra mě rozdrtili zevnitř. Tělo 6.ti letého díťe te bylo až moc slabé a křehké, aby takový nápor zvládlo. Moje síla mě opustila a já se svěsil na tvém řetězu a moje hlava klesla na hruď a blonďato-krvavé vlasy mi zastínili zavírající oči. Na mých zádech jsem pocítil teplou krev od proražených žeber. Vypadalo, že to je po všem. Jako blesk z čistého nebe projela veškerá má chakra přez řetěz a hůl až do tvé mysli a tobě se rozšířili zorničky a ztratil si pojem o realitě.

Pomalu si se probouzel a mžoural si očima, jako kdyby si spal několik dní a celé tvé tělo tě bolelo jelikož bylo celé rozlámané okamžitě si zaznamenal kolem sebe tmu a v tvém těle nebylo něco v pořádku zaznamenal si změnu, prázdnotu jako kdyby chyběla část tebe a to nejdivnější bylo, že si se probudil a přitom si stál na svých nohou. Strašně tě rozbolela noha a tys začínal rozpomínat, že to máš od kunaie, ale když si na ní pohleděl tvá noha byla rudá a z tebe vytékal pouze pramýnek červené krve. Žádná černá, prostě červená. Nic si kolem sebe neviděl byla tma, ale veděl si že to je nějaká mísnost ozářilo tě poňěkud tmavé, ale stále světlejší odstín barvy než okolí, světlo které vychálo zpoza dveří, který se předtebou oběvili asi 10 metrů, jako kdyby je to tmavé světlo osvítilo. Najednou ho rozbolela hlava jeho nejtemnější myšlenky a před očima viděl sám sebe jak je připoután k židly byl to ten den, kdy utek z chrámu ten den kdy trpěl když ho téměř mučili, aby z něho dostali pravdu, kterou neznal. Cítil ses bezmocný, protože si měl pocit, že se nemůžeš zbavit té bolesti co trpíš nic stím nemůžeš udělat i kdyby si chtěl. Uvědomil sis, že ta část která v tobě chybý ve které najdeš vždy utěchu a pomoc je tvá krev, moc, která ti dává sílu, ale najednou byla pryč a ty si se cítil bezmocný viděl si předsebou mrtvého mnicha o kterého se postarala tvá krev a tak zabránila experimentům, viděl si před sebou utěchu, kterou přinesla, když tě vyslíchali a dovedla ta moc sama o sobě tě dovedla pryč z chrámu. Všechno z tebe vyprchalo a jako na rychlém páse se ktobě přiblížili a pár metrů před tebou se otevřeli a osvítila tě rudá barva, respektivě rudá koule, který se vznášela asi 20 centimetrů na zemí a levitovala před tebou. Pálili tě z toho oči, ale tys je nedokázal zavřit, byla to tak osilnivá barva, že tě z toho rozbolela i hlava a z toho rudého levitujícího oválu vylezla postava, stejně veliká jako ty neměla na sobě žádné oblečení, ale její oči byly rude a byla celá od krve uplně a doslova......... Poznal ses v tom sám ty stál si před svým zrůdným zkrvaveným obrazem a ten tě najednou chytnul pod krkem a tys neměl tu moc se bránit bolesti a ty rudé oči se do tebe vpalovali a pak byl najednou klid a tma.

Pomalu si se probýral k životu, ležel si na zemi byl si při smyslech a jediné co tě bolelo byla tvá hlava, oči a cítil si se strašně unavený. Veděl si okamžitě, kde si, v lese, kde si bojoval stím klukem. Netušil si co se přesně stalo. ale cítil si se jako kdyby si každou chvilku měl omdlít nejspíš tě ten incident vyčerpal byl si celý od rudé krve, ale ta nebyla tvá byla toho kluka, který na tobě ležel nejspíš jak jste spadli, když si ale pořádně zaostřil uviděl si, že před tebou stojí nějaký chlap, respektivě viděl si jeho boty a pak si upadl do komátu tentokrát si veděl, že to je z vyčerpání.

Tentokrát snad už naposled si se probral v chladné komurce připoutaný v poutech kolem ruky na řetězech, které vedli k velmi pevné zdi. Vedle sebe si měl skleničku s vodou a taky misku s jidlem bylo to nějaké kuře svoje vybavení si bikde kolem neviděl pouze a nohu si měl obvázanou. Komurka byla malá a byly předtebou otevřené dveře slyšel si a viděl si podle stínu, že tam někdo chodí.

Saniiro

Stalo se toho najednou příliš moc a já obržel jeden šok za druhým. Noční můra skončila, když jsem se probudil v jakési místnosti spoutaný. Když jsem otevřel oči, zůstal jsem hledět před sebe a v hlavě se mi promítalo to, co jsem právě prožil a já mlčky pohlížel na zeď předemnou. Několik minut jsem takto zůstal a pak jsem pozvedl svou ruku před sebe. Rozevřel jsem dlaň a zůstal jsem na ní hledět. Co se to semnou stalo? .. Kdo vůbec sakra jsem? .. Můj pohled přešel na mou obvázanou nohu a mě před očima nepřestali probíhat obrazy toho "snu" kde jsem byl své krve, slabý, bezmocný. Mé panenky se v tu ránu rozšířili a mé oči se mírně vytřeštili.. Ta krev... Díky ní se cítím.. tak silný. To se opravdu ostatní lidé cítí tak jako jsem se cítil já bez černé krve?.. Začal jsem si pomalu představovat jak se asi cítí jiní lidé. Jsem vážně tak vyjímečný? V tom mě ale přepadla bolest hlavy když se mi před očima zobrazil okamžik mého úderu. Úder, který to dítě nejspíš připravil o život. Díky mé krvi, která mou pěst proměnila na smrtící zbraň. Neovládal jsem se, proč jsem to udělal? Položil jsem si otázku která mi přinesla výčitky a zároveň lítost. Na mém oku se vytvořila malá slza která mi následovně stekla po tváři. Hlavou se mi honila spousta otázek, ale co víc mě štvalo, že jsem na ně nedokázal odpovědět a asi nikdo jiný. Má ruka se zatnula v pěst a já přesměroval svůj pohled vedle sebe kde stála voda s kuřetem. S klidem jsem vzal kuře do ruky a s kamenným výrazem v tváři jsem začal jíst. Bylo to zvláštní, to kde jsem a že jsem momentálně spoutaný bylo to poslední na co bych pomyslel. Když jsem jídlo dojedl, zapil jsem ho a pomalu jsem se posadil do tureckého sedu. Ano, můj plán byl přejít do meditace a odpočinout si co nejvíce přičemž si hlavně pročistit hlavu a srovnat si myšlenky. Než jsem však začal, vzpoměl jsem si na nohy osoby předtím než jsem omledlel v lese. Ihned mi došlo že mě nejspíš unesl a teď jsem v jakémsi vězění. No, ať už se bude dít cokoliv, Chtěl jsem si předtím pořádně odpočinout jelikož jsem se cítil jako kdybych vylezl z hrobu. Přechod do meditace mi trval delší dobu protože mojí hlavou se prolínali myšlenky, otázky a všechno co by mě obyčejně spát nenechalo. Nakonec jsem ale upadl do meditačního spánku který regeneroval moje tělo po psychické stránce.

Čas když si meditoval plynul rychle a pomalu si se začínal uklidňovat sem tam ti neditaci narušila tvá krev, která se vždy zjevila před tvou tváří, ale jenom problikla ten obraz sám sebe. Jinak byla meditace klidná nikdo tě nerušil a tvoje rozrušení a přemýšlení se uklidnilo a měl si chladnou hlavu, něco tě vyrušilo a ty si otevřel oči. Nic se kolem tebe nezměnilo, jen byla větší zima. Vedle tebe byla v plné skleničce voda. Jak si se po meditaci rozkoukal zjistil si, že tě z meditace dostalo bouchnití dveřmi. Byly to ty hlavní. Po té si slyšel kroky jak mířili k tobě.

Saniiro

Probudil mě studený vánek který mi přešel po krku a já pomalu pootevřel oční víčko. Má psychika už na tom byla trošku lépe a já si hned uvědomoval spoustu věcí. Moje hlava byla meditací dost odpočatá a já si s klidem prohlédl pouta na svých rukou. Pak jsem však uslyšel kroky tak jsem zůstal sedět v tureckym sedu a čekal jsem kdo přijde. Neměl jsem vplánu se tu nějak zdržet ale chtěl jsem dát těm/tomu co mě unesl/i šanci.

???

Pomalu jsem došel ke dveřím a otevřel je. Doufám, že zase nemedituje. Řekl jsem si a pohlédnul jsem na kluka, kterýho jsem našel a kouknul jsem se mi do očí. "Vidím, že už si v pořádku." řekl jsem a projel jsem tě očima od hlavy až k patě. Byl jsem celkem dost vysoký asi 190 centimetrů. Měl jsem na sobě tílko a pak celkem mohutné kalhoty, které byli z kůže a některé části z oceli. Byl jsem svalnaté postavy a od mých ramen až po prsty byli viděl jizvy jako kdybych prošel stovkami bojů. To čeho si na mě každý všiml okamžitě byla jizvy přez oko byl velmi hluboká a měl jsem poškozenou sítnici tudíž mé oko bylo bíle a druhé jsem měl zelené. Až na ty jizvy a to oko jsem byl celkem v dobrým stavu a vypadal jsem tak kolem 33 let. "Kdo si?" zeptal jsem se tě hrubým hlasem a opřel jsem se o prah dveří se skříženýma rukama.

Saniiro

Pohled jsem opětoval a též jsem si ho prohlídl. Když chceš vědět něčí jméno, nejdřív by ses měl představit ty sám.. Odvětil jsem chladným tónem a pak jsem se opět podíval na svá pouta. Jinak... jestli si chceš popovídat tak mi sundej ty pouta. Nechci se unavovat dalším bojem a proto bych rád odešel bez problémů. Řekl jsem narovinu a ačkoliv to znělo dost arogantně v mém hlase bylo poznat že jsem to myslel opravdu vážně.

Montaro Takewashi

Mírně jsem se pousmál. "Montaro Takewashi." Řekl jsem a svěsil jsem ruce a přestal jsem se opírat. "A ted chci vedět naprosto všechno od toho jak se jmenuješ až po co víš o té loutce co si zabil." odkašlal jsem si. "A kdyby si se znova ptal. Tak do té doby tě nepustím a uvidím jestli vůbec." Z mých úst to vyšlo poněkuď vážně dopomocí mého vážného obličeje a spadlých koutků to bohlo vyjít i jako hrozba.

Saniiro

Můj chladný a nelítostný pohled v mé tváři se nezměnil a já jen mírně sklopil hlavu. Znovu jsem zavřel oko a velice pomalým tempem jsem se začal zvedat z podlahy. Nestál jsem ani pevně na nohou a už se mi v hlavě ozvalo "Saigo Tonsou". Má mysl se očistila a já jsem na tu vteřinu 99% svých smyslů zasoustředil na tuto techniku. Mé tělo se obalilo modrou barvou a kůže začala do ztracena mizet. V tom ale z mého těla na vteřinu zbyla jen modrá kontura a železné pouta kolem mích zápěstí spadly na kamenou podlahu, kde zazněl pád těžkého kovu o zem. V mžiku chakra kolem mého těla zmizela, a já tam opět stál z masa a kostí. Mé oko se znovu otevřelo a kůstky v mém zápěstí zakřupali když jsem snimi zakroužil. Já jsem Saniiro... Pověděl jsem nesměle a můj postoj zůstal neutrální. Montaro hned musel poznat že můj postoj nepůsobí nijak útočně a ani nebyli viděli náznaky že bych se chtěl pokusit utéct. Odpovědi za odpovědi... Dodal jsem jako náznak, že se chci bavit jako rovný s rovným a ne jako únosce s vězněm.

Montaro Takewashi

Ani to semnou neškublo, ale celkem to na mě udělalo dojem. Veděl jsem o co mu jde a já jsem na chvilku zavřel oči. "Skusit to jinak ... Skusit to jinak". říkal jsem si v mysli a hlavou mi probýhalo jak bych ho mohl zmáčknout jako červa a nijak by mě neohrozil, ale chtěl jsem to skusit jinak než jako vždy. Otevřel jsem oči, stáli jsme předsebou asi 2 metry. "Dobře Saniiro, pokud ti to dodá aspoň trochu komfortu tak dobře." řekl jsem, ale neznělo to přátelsky. "Řekni mi kdo vlastně si, tvoje krev je velmi zajímavá." Řekl jsem a rychle jsem přejel očima po jeho ráně. Z postoje jsem nebyl už tak přátelský jako předtím a stačilo trochu aby mě ještě nějak naštval a já bych to skončil.

Saniiro

Viděl jsem, jak ho znepokojilo že jsem se dostal z pout. Můj pohled se ale nezměnil. Nezbývalo mi než mu věřit a já jediné co potřeboval byli odpovědi. Jsem bývalý mnich ze severního chrámu, a kdybych o té krvi veděl něco víc než víš teď ty, netajil bych to... Řekl jsem a před očima mi přeběhl obraz mniha který mě zkoumal kvůli mé krvi. A jestli mi chceš pokládat otázky co se mě týčou, nemluv o mé krvi jako o "zajímavé". Jsem jen já a moje krev je mou součástí stejně jako mé končetiny. Nezdůrazňuj jí, jakoby šlo jen o ní. Řekl jsem celkem podrážděným tónem v kterém bylo znát že se mi Montarova poslední slova moc nelíbila a podráždila mou psychiku.

Montaro Takewashi

Zatnul jsem pěst a dal jsem jí před sebe poté jsem sní zakroutil, jako kdybych si jí chtlě procvičit a pak jsme jí otevřel dlaní směrem ke mě a sklopil jsme hlavu, abych se na ní podíval. Měl jsem tam ocejchovanou značku s nějakým erbem. "Některé věci jsou naší součástí, ale některé věci se jenom tak tváří." řekl jsem a v hlavě se mi vynořilo pár vzpomínek.

Rozrazil jsem dveře a moje sestra se krčila u stěny. Byl jsem celý potřísněný krvý svých rodičů a katana, která byla stříbrná už byla celá rudá. Moje sestra se kroutila u stěny a veděla co jí čeká. "Jsem osvobozen ...." Zakřičel jsem a udělal jsem 2 velké kroky a probodl jsem svou sestru bez slitování a bez lítosti v očích.

Vrátil jsem se pohledem k Saniirovi, moje jednání ho mohlo překvapit, ale ted jsem měl náladu zhoršenou. "Proč si zabil tu loutku !" zvýšil jsem hlas a moje oči se vpíjeli do jeho a podél těla jsem zatnul pěsti.

Saniiro

Už jeho první věta mě překvapila a donutila mě opět rozhejbat myšlenky v mé hlavě o mé minulosti. Asi stím nepočítal ale tím "citátem" co vyslovil se dotkl i mě. Chvilku jsem se zadíval do blba a stejně jako on vzpomínal, jsem vzpomínal i já. Pak jsem ale hned odvrátil pohled zpět na něj, když mi položil další otázku a celkem naštvaně. Jeho změna chování mě z části překvapila ale z části ne, protože jsem hned věděl že život taky asi neměl růžový. Aeh.. Oddechl jsem hlasitěji... Dobře, povím ti to teda celé. Co v tom lese stalo. Meditoval jsem na pařezu, byl den jako každý jiný a měl jsem chvilku odpočinku. V tu mě ale vyrušil něčí dotek na mé holi a když jsem se probudil, zahlédl jsem 2 chlapy jak nahánějí nějakého chlapce. Nevím jak to udělal ale v hlavě, nějak telepaticky mě žádal o pomoc. Normálně bych se do cizích záležítostí nepletl ale zajímalo mě jak to udělal. Tak jsem ty dva tlouštíky vyřídil. Když jsem ale zneškodňoval toho druhého, nějaké dítě s podivnýma očima mi ale bodlo kunai do nohy, tak jsem se mu chtěl pomstít. Aplikoval do mého těla i nějaký jed nebo co to bylo, každopádně nezastavil se a já...... .. Příliš jsem neměl kontrolu nad svým tělem a tak jsem ho v sebeobraně udeřil asi moc.. Pak se objevilo nějaké světlo... a já se probudil zde. Takže když dovolíš, navážu na to svou otázkou. O jaké loutce to sakra mluvíš a o co tu vůbec jde? Řekl jsem opět podrážděně protože má nevědomost mě začala štvát.

Montaro Takewashi

"To dítě byla loutka." Řekl jsem mu a nastala malá odmlka. "Tedy né normální loutka, Dalo by se říct, že lidská. Nejspíš jsem ti zachránil život, protože jsem přišel dřív než Karuko." Povzvedl jsem obočí. "Ten Karuko dokáže ovládat lidi jako svoje loutky pomocí chakry a tu pak dokáže posílat dál a dál. Ty 2 byly obyčejní lidé, kteří si chtlěli přividělat a nevěděli do čeho jdou. Většinou jim Karuko slíbí velkou sumu za to když zabijou podobné děcko. Ty se snažej úkol splnit za každou cenu a pak loví ninji jako jsi ty. Jsem tu abych ho našel a zabil a tys mi aspon za mě udělal část práce a zabil si loutku." Otočil jsem se v bok a tys uviděl stůl a spousty krve kolem leželo tam to díte, které bylo přez hruď rozřízlé.

Saniiro

Celkem mě to překvapilo ale tak nějak jsem věděl že stím dítětem nebylo něco v pořádku. Měl jsem v paměti ještě pár otázek ale nechtěl jsem se příliš unáhlovat tak jsem s klidem pověděl. Teď si na řadě ty s otázkami..

Montaro Takewashi

Pomalu jsem se otočil a odešel jsem ke stolu, kde ležela mrtvola toho dítěte a zkoumavě jsem si ho prohlížel. "Nevím jestli je ti to jasné, ale já tě nepustím. Nikdy to nedělám." Povzdechl jsem. "Ale mám pro tebe nabítku, když už si do toho namočenej. Když jsem tě sem donesl tak jsem z tebe odstanil zbytky chakry, které v tobě Karuko zanechal tudíž tě mohl vystopovat ví, že si tady a bude tě chtít zabít osobně je velmi mocný to dítě byl jenom zlomek jeho síly. Použiju tě jako návnadu a pak uvidíme co stebou dál." řekl a ukončil větu tečkou, z jeho hlasu byla slyšet upřímnost a že to myslí naprosto vážně. "Je jenom otázkou času než si tě dohledá." Dodal, když prsty roztáhl víčka a zkoumal jeho oči.