Cesta zaslíbení(Nero)

Montaro Takewashi

Pavouk od nás odskočil a vybouchl. Tlaková vlna zasáhla i nás, ale dalo se to ustát to nám dalo trochu času, než se ty krámy zase proberou. Zapíchnul jsem katanu pevně do země a druhou rukou jsem vytasil čepel sai. Otočil jsem se na tebe a podal jsem ti jí. "Schovej si to k sobě." Řekl jsem rázně a rozkazem, můj obličej sám vypovídal o tom, že se nemá cenu ptát a prostě to má udělat. Pak jsem vytáhnul druhou čepel sai. A něco jsem pošeptal. Modrá chakra obalila moji paži a červená chakra obalila čepel sai. Rozmáchl jsem se a vymrštil jsem tím směrem na západ a celá chakra vyletěla s čepelí nevěřitelnou rychlostí odletěla pryč a proletěla zkrz na zkrz několika stromi až nám zmizela z úplného dohledu. Celý ten process doprovázelo pískání neboli svištění té čepele sai, ale během toho začlo i kolem nás něco praskat. Znělo to celkem nepříjemně bylo to slyšet ze všech stran, ale přitom nikde po tom něbyli fyzické stopy.... a to co praskalo byla skrvny na stromech. Loutky už se dávno probrali a mířili k nám. Zhluboka jsem se nadechl ted jsem měl obě ruce prázdné. A začal jsem skládat pečetě.

"Je čas vy potvory." Řekl jsem nepřítomě se zavřenýma očima už byli skoro u nás obklopovali nás ze všech stran. Složil jsem asi 32 pečetí. "Čistý Oheň: Rokle démonů." Zařval jsem na sto honů až se mi jizva přez oko opět otevřela a začla téct teplá rudá krev. Sítnice ztratila svou barvu a to moje oko kde byla jizva bylo uplně černé. Nejdříve se kolem nás ozvalo praskání vzduchu a obklopila nás v půlkruhu tlaková vlna, která se rozletěla kolem nás a loutky, které už byly od nás na délku paže opět odvláli pryč. Pak se kolem nás oběvil půlkruh ohně jako nás přivřela kopule, kterou ukončovala až zem na které jsme stáli. Bylo velmi horko a zachvilku jsme se začli potit. Dal jsem od sebe ruce a jednu jsem svěsil podél děla. Druhou jsem natáhl co nejvíc jsem mohl před sebe až jsem se skoro dotýkal ohně, který nás obklopoval. Natáhl jsem prsty a dotkl jsem se bariéry. Ve vzduchu zavlál smrad spáleného masa, ale to co přišlo po tom stálo za to z toho našeho půlkruhu vyšlehl ohnivý blesk nebo pilíř, který měl snad co do délky 50 metrů a jeho šířka se rovnala našemu půlkruhu se středem tam kde jsem měl prsty. Rudně jsem stou nataženou rukou máchal a obří ohnivý pilíř ničil a pálil všechno co mu přilo do cesty. Stromy začli mizet a proměnovat se v prach loutky neměli šanci, ty zmizeli ještě rychleji. Začal jsem plenit krajinu kolem sebe tím jak jsem máchal rukou a sám se spaloval. Dosloval jsem tu krajinu přetvařoval a mezi hustým lesem jsem vytvářel rovnou celé palouky. Pak jsem najednou odendal ruku a celý pláštový pulkruh z ohně se začal kolem nás točit až do obráceného torpéda se vznesl a zmizel kousek nad našimi hlavami. Kolem nás se oběvila nová krajina, která "voněla" spáleným dřevem a smrděla spálenou krajinou. Stáli jsme uprostřed palouku od kterého byly první stromy tak 20 metrů, kteří tvořili hlouček stromů. Takhle to bylo na všech stranách a 80% vegetace bylo pryč. Sluneční paprsky sotva pronikali přez prach a popel, který všude létal. Padl jsem na kolena a koukal jsem na svou spálenou ruku. "Ještě není konec" Řekl jsem a otřel jsem si krev, která mi zastínila už celé oko. Pomalu se do něj vracela barva sítnice.

Sotva jsme se mohli nadechnout "spáleného" vzduchu. Země kolem nás začla vibrovat a všude kolem nás se ze země vyvrtávali loutky, které byli spojené modrými chakrovými lany, která společně vedle do země. Na zbylých stromech, už nebyli žádné skvrny. Všechno bylo pryč. Popadl jsem zabodnutou katanu do zdravé ruky a rozeběhl jsem se naproti loutkám. Ty už nevypadali tak bezbraně měli v rukách i zbraně a některé dokonce katany. Bylo jich tak 20. Během chvilky jsem byl tak 10 metrů vzdálenej od Saniira a s řevem a šílenosti v očích jsem chtěl rozpárat všechno dřevo co mi přišlo pod katanu.

Někde v dálce

Kumo Kentiri

http://fc08.deviantart.net/fs71/i/2012/361/4/d/commission___akadenkou_by_geofffffff-d5peafg.jpg
Seděl jsem na černém kameni a v puse přežvykoval kus slámy. V rukou jsem držel svůj stříbrný meč s vyrytými pečetěmi na jeho čepeli. Moje rudé vlasy vlály v klidu ve větru, který procházel skrz několik stromů, jelikož jsem seděl na kameni, který byl u kraje lesa a za mnou už bylo jen několik skalisek. Kolem mě na zemi leželo několik lidí. Bylo to pár vesničanů, kteří však měli normální zbraně a na tělech několik šrámů, což o nich vypovídalo, že už několika boji prošli a umí se ohnat zbraní, jako normální bojovníci. Když v tom jsem pocítil teplo, které přicházelo z lesa. Přicházelo pomalu a následně se začalo stupňovat. Ve chvíli kdy mi stekla kapka potu z čela a vsákla se mi do červených vlasů, tak jsem uviděl obrovský oheň, který v dálce spálil velký množství stromů. To pochopitelně probudilo všechny muže i ženy z mé skupiny a hned se postavili do bojových pozic. "V klidu." Řekl jsem a pomalu se postavil na kámen. V dálce sledoval jak plápolá oheň a jeho oči najednou zmodraly. Je to jako před několika lety, kdy sem přišel ten Rikko a Dia! Pomyslel jsem si. Zastrčil jsem katanu do pochvy a tu zasadil na záda. Podíval jsem se na svoji skupinku, která byla sestavena ze 4 žen, 3 mužů a jednoho chlapce, kterému mohlo být tak 14 let a na zádech měl stříbrný luk. Pomalu jsem slezl z kamene na zem a prošel mezi těmito lidmi a zastavil se před nimi, ale sledoval jsem temný les skrz nějž procházelo světlo rudých plamenů. "Trénoval jsem vás několik let a dnes je možná den, kdy se ukáže, jak dobře jsem vás vytrénoval. Víte všichni co máte dělat." Řekl jsem a lehce se poohlédl za své rameno a pousmál se. "Tak jdeme na to." Řekl a všichni se rozeběhli do lesa, ale každý jiným směrem. Společně se mnou běžel jen ten mladý chlapec s lukem na zádech.

Saniiro

Když Montaro složil tu spoustu pečetí na tváři se mi oběvil výraz který jsem ještě nikdy "nepoužil". Mé rty se mírně pootevřeli a velmi nechápavým a překvapeným pohledem jsem začal sledovat ohromný pilíř ohně který totálně spálil vše co mu přišlo do cesty. Z části lesa kolem nás se stala mýtina plná zápachu spáleného dřeva a když oheň ustál, setřel jsem si z čela další pot který tentokrát nebyl z únavy ale z tepla. Příště mi dej vědět dopředu, až budeš chtít zas plenit lesy. Rád bych to věděl, nechci uhořet až si jednou v lese budu sbírat houby. Řekl jsem s menším úšklebkem na rtech ale pak jsem ucítil vybraci pod nohama a zahlédl jsem jak se další loutky začali vynořovat ze země. Copak to nikdy neskončí ...? Odfrknul jsem si a utřel si z "hábitu" šmouhy od prachu. V tom jsem ale spatřil chakrová vlákna mezi loutky a dost rozzuřeného Montara jak na ně bezmyšlenkovitě běží. Počkej! Tamty loutky byli ovládány nějak na dálku.. Tyhle jsou napojené na chakrové vlákna tudíž je dost možný, že loutkař je ovládá z bližší vzdálenosti a "manuálně". V první řadě to znamená že to nemusejí být fackovací panáci jako ty předtím. Jestliže je může ovládat přímo on, zkušený loutkař, i to obyčejný dřevo může být nebezpečný. Kříkl jsem na něj a hned jsem se rozeběhl přímo za ním abych ho ohlídal, popřípadě mu kryl záda. Čekal jsem na první tah loutek. Jestli propadne zuřivosti, může snadno vletět do pasti né-li něco horšího...

Montaro Takewashi

Loutek bylo dost a opravdu byly silné. Dvě z nich byli blízko u mě zleva a zprava otevřeli dřevěné pusy a byla vidět malá kovová tubice pak jsme slyšeli jako když se někdo dusí a z trubic z úst z těch loutek vyletěly plameny ohně, jeden z těch proudů ohně nás rozdělil velkou ohnivou zdí, přez kterou si mě sotva viděl. Druhý proud ohně mířil přímo na tebe. Aby tě zahnal zpátky. Vystavit se tomu čelně bylo moc nebezpečné a vzduch by tomu ohni ještě dopomohl. 5 metrů za tebou se zničeho nic oběvila loutka, který se tam hodně rychle přesunula. Rozevřela své těla a začla sát vzduch zkrz sebe a ty si cítil tlak, který se tě snažil pohltit. A to přitahovalo ještě oheň ze předu, který zrychlil a zvětšil se a tudíž byl pro tebe nebezpečnější a bylo těžké se mu uhnout.

Saniiro

Když jsem zahlédl oheň ze předu a silný tlak zezadu který přitahoval mě i oheň, udělal jsem 2 salta do zádu abych alespoň nachvilku unikl ohni načež jsem udělal otočku na patě a velkou silou jsem hodil svou hůl jako oštěp přímo loutce do středu "nasávání". Chtěl jsem jí zničit mechanismus toho pohlcování a hned po mém hodu, jsem uskočil do strany abych se vyhnul následnému ohni který mě zatím dohnal.

Montaro Takewashi

Hůl letěla přímo na loutku a ta se na ní zaměřila a nasávala jí. Už to vypadalo, že to tu loutku při nárazu zničí, ale směr nasávání se změnil a tak proti proud zasáhl hůl, která spomalila na tolik, že ťukla do loutky a ta uzavřela své dělo. Hůl byla uvězněná uvnitř. A loutka zůstala na místě obrněná svým tělem.

Bojoval jsem proti pěti loutkám a mohl jsem používat pouze jednu katanu kvůli mému zranění."Už jenom chvilku." řekl jsem si a odrazil jsem útok loutky katanou. Spálená ruka se mi nijak nezlepšovala, chce to čas. "To zase bude šéf otravovat.". Vzduch byl cítil nasládle. "Je tu." šeptnul jsem nahlas a připravil jsem se k akci.

Jak Saniiro uskočil a dopadl zase k zemi ucítil kolem sebe nasládlou pachuť a veděl, že je něco špatně. Před sebou asi tak 20 metrů si viděl velkou šedou šmouchu jak se na tebe strašně rychle říti, postupně se zvětšovala, ale to se v té rychlosti pořádně nedalo zaznamenat. Najednou ti tvé oči ozářila rudá záře přímo před tebou, ale jak rychle se oběvila tak behem vteřiny zmizela když se tvé oči z toho šoku probrali ucítil si malinkou tlakovou vlnu. Spatřil si mé záda. Mé krátké vlasy rozhadoval prudký vítr, který tu kolem foukal. Ty dvě loutky přestali chrlit oheň a najednou bylo všude ticho. Uslyšel si jak jsem předtebou zakašlal a na zem dopadla krev. V levé ruce jsem držel něčí ruku na rukojeti katany, která mi projela bokem a zastavila se pár centimetrů od tvého srdce. Katana se skoro až dotýkala tvé látky. Dlaní druhé ruky jsem přidržoval něčí obličej měl dlouhé černé vlasy až po pás a byl v pokleku takže jsem ho držel jako malé dítě. Měl na sobě pár hadrů. "Ku-ra-ki." Vysoukal jsem ze sebe s odporem. Natočil jsem hlavu abych alespoň trochu na tebe periferně viděl. "Říkal jsem, že nemáš stát ve špatný čas na špatném místě." Řekl jsem s úšklebkem na obličeji a odhalil jsme své zuby, které bylo rudé od mé krve, kteoru jsem plival. Klepala se mi ruka, která držela ruku Kurakiho aby mi nerozřízl bok nebo ještě víc mě probodl a zasáhl i tebe. Odepnul se mi celý kabát a vítr ho odvál přímo na tebe a tím že jsem stál sotva metr od tebe tě celý zahalil. "Vrátím se." řekl jsem a to už jsem koukal na Kurakiho, který prskal a vrčel. Než si stačil ze sebe sundat kabát uviděl si skrz zase červené světlo, které hned zmizelo a já jsem byl i s Kurakim pryč. Jediné co po mě zůstalo byl kabát a sai, který si měl u sebe. Všechny loutky se na tebe hlavou otočili. Bylo jich 18. Dva jsem stihl zlikvidovat, než jsem odešel. Hůl byla stále zamčená v jedné z loutkek. Bylo to celkem prekérní situace dali ti pár vteřin, než se loutky rozhoupali a rozletěli se na tebe dva proudy ohně, který se tě snažili zahnat dál a všechy loutky tě postupně začli obkličovat. Některé s katanama a některé s bičema co měli dřevěné klouby.

Saniiro

Když se předemnou zjevil Montaro který mě zachránil svým tělem, jsem překvapeně vykulil oči a až potom jsem zahlédl katanu kterou zblokoval svým vlastním tělem. ..Monta...! Než jsem stihl cokoliv říct, už mě zahalil svým kabátem který ze sebe shodil a já znovu zahlédl červené světlo se slovy "Vrátím se". Než jsem se stihl odkrýt byli pryč a já stál s holýma rukama proti 18ti loutkám. Moje reflexy byli trošku otupený protože mi začlo docházet že mi vlastně zachránil život muž který mě skoro nezná. Jentak, během vteřiny pro mě vykonal víc než kdokoliv v celym mim životě. Trvalo necelou dlouhou vteřinu než jsem se probral z "šoku" a na mé tváři se vytvořil malý ušklebek. To doufám že se vrátíš, teď jsem ti dlužníkem... Řekl jsem do větru a přehodil jsem přes sebe jeho plášť přičemž jsem si klekl a uchopil dýku sai. V tom už se ale na mě rozletěli 2 proudy ohně a já se rozeběhl co nejdál z dosahu ohně. Dýku jsem při běhu pevně stiskl a očekával jsem další útok.

A je to tady

Kumo Kentiri

Probíhal jsem skrz hořící stromy, které padaly k zemi a jen tak tak jsem je stíhal přeskakovat. V dálce už jsem uviděl jakési červené světlo, které pak zmizelo. Zůstalo tam jen několik dřevěných loutek s tím, že útočili na utíkajícího chlapce, který utíkal přímo proti mně. Věděl jsem, že kdybych šel proti němu, tak na mě zaútočí, proto jsem vyskočil na zrovna padající větev, od které jsem se odrazil a přeskočil jsem tak Saniira. Ve chvíli kdy jsem dopadl, tak jsem oběma rukama sevřel katanu, která probleskla, jelikož jsem ji nabil raitonem a přesekl jsem jednu loutku, co zrovna chtěla ohněm zasáhnout i mě. Najedou se na mě otočila druhá, která zrovna otevřela otvor, ze kterého létal oheň. Kolem Saniirovi hlavy najednou prolétl šíp - prolétl tak blízko, že ti zavlály vlasy. Šíp se zarazil do hlavy loutce a loutka se najednou rozletěla na několik kousků. Pomalu jsem se postavil a stál k tobě zády. Sledoval jsem blížící se loutky. "3, 2, 1." Řekl jsem tiše a v tu chvíli se před námi zvedla kamenná stěna, která zabránila příchodu loutek tak na pár minut než zeď prorazí. Z boku lesa přišli dva chlapi, kteří si plácli dlaněmi, jelikož byli rádi, že se jim podařilo jutsu na takovou zeď. Pomalu jsem se otočil na tebe ve chvíli kdy kolem tebe prošel asi 12ti letý chlapec se šípy v pochvě na zádech a lukem v ruce. "Kdo jsi?" Mezitím, co jsme se bavili, tak loutky rozbíjely zeď a zbytek mých lidí čekalo na vhodnou chvíli útoku na loutky. Katanu jsem stále držel v ruce a ty sis všiml, jak se rozzářily rudé znaky na čepeli.

Saniiro

Celkem mě překvapili osoby které se zničeho nic objevili a odrazili útočící loutky. Zaujmul jsem neutrální postoj a odvětil jsem celkem nedůstojně .. Díky za pomoc, ale to kdo jsem ti teď může být úplně jedno. Nevím kam se poděl můj parťák ale první co udělám bude, že ho najdu. Řekl jsem vážně a rozeběhl jsem se, že jsem kolem něho proletěl jako vítr. Doběhl jsem ke kamenné zdi a na nohou se mi zformovala chakra a já vyběhl po zdi nahoru. Za běhu jsem uklidil dýku pevně za opasek, abych jí neztratil.

Povedlo se vám zničit 2 loutky. Zbývalo 16. S překvapením se loutky hned do zdi nerozeběhli to až po pár vteřinách, kdy se spojili do sebe i chakrovýma lanama čtyři loutky. Udělali ze sebe rádoby pojízdnej vůz a rozletěli se přímo na zed. První rána. Zeď to ustála, ale byla na to bídně pod nohama Saniira se oběvili první známky nerovného terénu. Uslyšeli jste zavrzání a pak další ránu až se otřásla zem. Na zdi se oběvili velké praskliny a zed se stala nestabilní a pokud Saniiro neseskočil začla se sním bortit. Všude se rozlítil prach a pak vyletělo asi 5 shurikenů nějací to nemuseli čekat. Jenže loutky nebyli tak hloupé během toho co ten pojízdný vůz(4 loutky v jednu, takže jich před vámi zbývalo už jen 15) ničil zeď čtyři loutky se po dvou rozdělili na každou stranu. A zautočili na "vesničani" jedna z loutek se na každé straně přesunula velmi rychle proti "vesničanovi" s katanou a sekla. Ty druhé loutky zautočili nevyspitatelně z dálky bičem s dřevěnimý klouby, byla to velmi bolestivá rána a těžko se jí vyhybalo. Ze předu když se rozfoukal vítr na vás rozeběhlo 5 loutek jak s katanama tak s bičem a zautočili. Velmi toho vydrželi a jejich utoky byly smrtelné. Vůz a zbylých 9 loutek čekalo v zádu v záloze. Nešetřili nikoho.

Kumo

Saniiro se rozeběhl pryč a zachoval se hodně neslušně, což se Kumovi zrovna moc nelíbilo. Nevadilo mu, když má někdo tajnosti, ale neměl rád nezdvořilost, čímž ho právě Saniiro dost naštval. Sledoval jsem jak se bortí zeď a když na nás několik loutek zaútočilo, tak jsem se jen pousmál. "Vidíte? V tomhle je nevýhoda toho hlupáka, co si myslí, že vede vesnici." Řekl jsem a tleskl. V tu chvíli jsme všichni spadli k zemi a zpoza našich zad proletělo asi 10 obřích kamenů, který měly zasáhnout loutky, co na nás útočily. Hned po kamenech k nám dopadl zbytek skupiny. Měl jsem vše naplánované tak, aby byl vždy někdo v záloze. Nejdříve jsem měl v záloze pro moji pomoc kluka s lukem, nás dva kryli další dva chlapi s dotonovými jutsu a zbytek čekal vzadu a čekal na naši obranu, což se vyplatilo. Mávl jsem katanou dopředu a celá skupina kromě mě a chlapce se rozeběhla na loutky a bojovali s nimi pomocí vidlí a starých katan. Já jsem mezitím poslal chlapce zpět do hořícího lesa a sám jsem se rozeběhl za Saniirem.

Saniiro

Když jsem vyběhl zeď zahlédl jsem jak se pár loutek spojilo a vytvořili "beranidlo" kterým začli efektivně ničit velkou zeď. Nějak jsem ignoroval bojující postavy zamnou s dalšími loutky a pohlídl jsem z výšky na ty spojené loutky a na tváři se mi objevil opět menší úšklebek. Odrazil jsem se saltem vysoko do vzduchu a mé oko se zavřelo. Zesílil jsem svojí koncentraci naplno a mé tělo se začlo obalovat chakrou. Když jsem se byl v bodě kde se mé tělo zastavilo a začlo padat do volného pádu, mé tělo bylo bylo obalené jako v modrém štítu a množství chakry se zvyšovali čím dál víc. Pak jsem začal padat volným pádem a můj pád se zrychloval a zrychloval každou vteřinou. Následovně jsem ale otevřel oko a všechna ta chakra kolem mého těla se zformovala jen od pasu po nohy, takže mi pod silnou modrou září ani nebyli vidět nohy. To už jsem byl ale nad zemí a do úderu jsem přidal pořádný rozmach, takže to vypadalo jak když chci něco dupnout do země a silnou jsem doslova šlápl na spojené loutky obrovskou rychlostí a silou, takže pokud jsem cíl zasáhl, zbyli z nich jen třísky. Tak či tak, můj dopad vytvořil "menší" tlakovou a menší kráter který byl vidět až potom co z okolí dopadu zmizela poletující hlína a prach. Jelikož jsem ale dopadl hned u zdi tak polorozpadlá zeď teď musela spadnout úplně. Tak vysoká koncentrace mě ale stála dost chakry takže se mi mírně podlamovali kolena ale snažil jsem se stát pevně na nohou.

Vůz z loutek byl zničen. tudíž zbývalo 11 loutek. Všude kolem vás začla řežba, jelikož Loutky se oháněli bičema a katanama jak mohli. Měli jste přečíslení, ale loutky byli neživé a pevné, to bylo výhoda. Krev tekla proudem a jelikož loutky nemají krev. Bylo jasné komu patří. Loutky padali, ale vesničani taky. Seklo se 4x do loutky a ona v klidu zareagovala a prosekla krkavili vesničanovi. I přes nemalé oběti, loutky padali. A tak kolem vás boj probíhal dále a dále.

Kumo

Ohlédl jsem se přes své rameno a viděl, jak už dvě lidi leží na zemi. Nehýbali se, takže mi došlo, že zřejmě padli. Právě teď to začalo být osobní, protože jsem nasadil své lidi do boje kvůli nějakému klukovi, který si sem jen tak přijde, udělá bordel, naruší mi veškeré plány o převzetí vesnice a pak se snaží jen tak utéct. Sledoval jsem jak utíká a pousmál se, při čemž jsem levačkou máchl před sebe a zpoza mě vylétl šíp, který vystřelil chlapec. "Teď." Řekl jsem tiše a chlapec složil jednoduchou pečeť uvolnění a šíp se rozprskl na obří síť, která se zapletla Saniirovi do nohou, tak aby spadl na zem. Ve chvíli kdy dopadl, tak jsem k němu skočil i já, ale chlapec zase někam zmizel. Namířil jsem na něj katanou. "Nejsem dřevěná loutka, ze které si můžeš utahovat a nebo machrovat. Kdo jsi a co tu chceš?" Řekl jsem a mířil na něj katanou, při čemž si mohl všimnout, jak opět lehce září červené symboly na čepeli.

Saniiro

Nestihla ani hlína dopadnout zpět na zem a já už měl kolem nohou omotanou síť. Jelikož jsem se soustředil na loutky tak mě to celkem překvapilo a já spadl na koleno. Než jsem se ale stihl zvednout, stál nademnou zas ten divný kluk s katanou u mého krku. Jak jsem řekl, nemám čas na blbosti. Starej se raději o své lidi kteří tu za tebe nasazují životy zatímco ty mířiš na člověka, který je na tvé straně. Odpověděl jsem mu už podrážděným tónem. Sotva jsem to dořekl a už jsem udělal prudký pohyb dozadu od katany až jsem z toho spadl na zadek a mé nohy jako blesk vystřelili k tvé natažené paži kterou sevřeli. Jelikož jsem měl na nohou omotanou velkou síť tak si jí měl teď ty omotanou kolem ruce a kolem katany. Ať už si zareagoval jakkoliv, škubnul jsem sebou dostrany až jsem se převalil o 360 stupňů abych ti zakroutil rukou tak, aby si katanu upustil.

Kumo

Saniiro provedl celkem dobrý krok. Tím jak spadl na zadek mě vyvedl z míry, protože jsem se trochu začal smát, a proto pro něj bylo lehké mi vlastně protočit ruku, abych bolestí upustil katanu. Katana spadla na zem, přímo k tvým nohám a já se chytl za ruku, protože mě celkem zabolelo, jak jsi mi s ní škubl. Tenhle chlapec mě pomalu začíná štvát. Asi nemá tušení s kým přišel do styku. Pomyslel jsem si a podíval se na něj a pak na svoji katanu u jeho nohou. Věděl jsem, že kdybych se pro ni ohnul, tak by ji rychle popadl a já bych se rovnou napíchl na ostří.

Saniiro

Když se mi můj tah úspěšně povedl, neváhal jsem, a uchopil jsem jeho katanu dřív než to napadlo jeho a přeříznul jsem s ní síť na mých nohou. Katanu jsem následovně zapíchl do země a pomocí ní jsem se zvedl zase na nohy. Zopakuju to teda ještě jednou,: Díky.. Ale to co je s mým parťákem je momentálně důležitější než nějaký šarvátky mezi náma. Tak skus teď pro změnu udělat něco chytrýho a jdi pomoct mužům který tu nejspíš pro Tebe umírají. Kdybych byl tvůj nepřítel tak bych se tě už dávno pokusil zabít. Nevím kdo si ani odkud si, nebo co tu vlastně děláš ale podle toho že mi pomáháš zničit loutky znamená, že máme stejného nepřítele. Vyndal jsem katanu ze země a několikrát jsem jí zkušeně obtočil kolem ruky načež skončila opět v mé dlani mířící čepelí na Kumo(a). Neznal jsem city k druhým lidem, nikdy jsem takové nepoznal ale selský rozum mi říkal, že by se měl víc starat o své lidi než o to kdo jsem a co tu dělám.

Kumo

Jakmile uchopil moji katanu do ruky, tak se mi na tváři objevil malý úsměv, ale ten pak hned zmizel. V klidu jsem si vyslechl jeho slova a dělal jak děsně mě to zajímá a jak moc mi to vlastně natřel. Problém byl v tom, že už od první doby, co spatřil zářící pečetě na čepeli, tak byl můj. Jednalo se o jednu z prvních legendárních zbraní, které se na zemi objevili. Jakmile na mě namířil čepelí, tak jsem se jenom pousmála a zakroutil hlavou. "Jmenuji se Kumo Kentiri. Můj klan kdysi vyráběl ty nejpevnější zbraně a vyrobil i tuto, která je první z těch, co jsou vylepšené. Mají v sobě vlastní chakru. Už od chvíle, co jsi uviděl zářící pečetě jsi byl ve vlastnictví té katany." Řekl jsem a pak jsem se jen pousmál. "Kiyo?" Řekl jsem a v tu chvíli jsi ucítil teplo ve svých rukách a obalila ti je jakási vrstva něčeho rudého. Pečetě na kataně přestaly svítit a tvoje ruce od prstů až po ramena zrudla a následně zčernala a ty jsi s nimi nemohl nijak hnout. Poté jsem jen zvedl ruku a mířil s ní na čepel katany, ale katana prošla skrz moje prsty, jakoby vůbec nebyl hmotná. "O moje lidi se nestarej. To ty jsi teď ten, kdo může přijít o své ruce." Řekl jsem ti s úsměvem a pak pokynul hlavou ke straně, při čemž z jednoho stromu vystřelil chlapec z luku jakýsi modrý šíp, který letěl přímo nad bitevní pole lidí s loutkami. Jakmile byl nad nimi, tak se modře rozzářil a jakoby rozprskl na zem pod ním nějaké kapky. Kapky dopadaly na lidi i na loutky, avšak jen loutky to začalo rozežírat. Jednalo se o jakousi kyselinu, na kterou už ti lidé byli zvyklí, a proto to ničilo jen loutky a ne i lidi. Poté chlapec zase zmizel v lese. Mezitím jsem se na tebe opět podíval. "Tak co, už je čas na promluvení si?"

Kyselina začla pršet a některé loutky se začli rozpadat. Nebyla na to obrana až na 2 loutky, které dokázali vsát vzduch ty se rozevřeli a jak jimi proud vzduchu procházel tak odvoukli spršky nad sebou. To se, ale povedlo jenom jedné loutce, protože druhá měla v sobě Saniirovu hůl a nedokázala se rozevřit a hůl se z té rozteklé loutky dostala. Ta poslední se bránila odfukovaním utočníků, ale pak také podlehla.

Jakmile na zem spadla jakási hůl, tak se k ní jeden z chlapů rozeběhl a chtěl ji popadnout. už ji skoro měl, když v tom před něj dopadl mladý chlapec s lukem, který v této skupince hraje velkou roli. Dalo by se říct, že se jedná o jednoho potenciálního velkého bojovníka, který bude ve svém dospělém věku mocný. "Nesahej na to." Řekl a pak se podíval na tu hůl. "Nevíš snad, co dokáže Kumova katana? Bůh ví, co je tohle." Řekl tiše a pak si zkontroloval pochvu na zádech, kde už měl pouze jeden šíp. "Zapečeť to, Dario." Řekl chlapec a k holi přešel jeden z mužů, který poskládal několik pečetí a kolem hole se zvedla zem a pohltila ji. Nebylo ani poznat, že ta hůl je zde. "Fajn, jdeme ke Kumovi." Zvolal Dario a rozeběhli se všichni ke Kumovi, kde se rozestoupili kolem Saniira a Kuma.

Saniiro

Znechuceným pohledem jsem pohlédl na své ruce a pak na tu divnou katanu kterou ten kluk prošel jakoby ani nebyla hmotná. Odfrknul jsem si a zhluboka se nadechl až se má hruď napnula jakobych spíš chtěl v sobě zadržet všechnu tu hořkost. Takže vlastně se dá říct že bez téhle zbraně si jen nicka co by nic nedokázala. Nemám pravdu? Řekl jsem bodavě a můj chladný pohled v obličeji a v očích zůstal pořád stejný bez nějaké změny. Proč tě vůbec zajímá kdo jsem? Tak či onak, jestli nemáš něco společného s organizací Daku nebo jestli nepatříš pod ní, tak už mě nikdy neuvidíš. Tak hloupé a bezcenné otázky, to je vše o čem si semnou chtěl mluvit? Mé nohy se dali do uvolněné až skoro znuděné pozice jakoby samy čekali co se bude dál dít.

Kumo

Jakmile řekl tu poznámku o tom, že jsem nicka bez své zbraně, tak jsem se jen pousmál. "Ano jsem. Ale z tebe to dělá ještě větší nicku, když tě porazila samotná katana." Poté jsem vyslechl další tvoje řeči a jen se pousmál. "Ty mě vlastně vůbec nezajímáš. Beztak jsi jen sluha někoho jiného." Řekl jsem a pak kývl na dva chlápky za tebou, kteří k tobě přešli a chytli tě za ramena. Byli to dospělí chlapi, kteří makali na polích a podobně, takže to nebyli žádný ořezávátka. Chytli tě pevně a já ti sáhl k boku, ze kterého jsem nakonec vytáhl jeden ze saiů, které ti tu nechal sensei. "Zajímá mě, kde je majitel tohoto saie a kořist, kterou si vzal s sebou." Řekl jsem ti s úsměvem a hodil kunai do ruky chlápkovi, který tě i s tím druhým zase pustili. "Vy zřejmě budete lidí, kteří nejsou spokojeni s vedením Daku a tak se snažíte naivně vše vzít do vlastních rukou."

Saniiro

Má hlava zůstala sklopená k zemi a mé tělo se začalo pomalu chvět. Poté víc a víc až z potichého vydechování se stal potichý smích který po chvíli přerostl k hlasitému smíchu který byl vzhledem k mé osobnosti vážně ojedinělý. Spíš to dělá z tebe ještě větší nicku když je vlastně tvá zbraň silnější než ty, když mě musí zastavit její moc a ne tvoje. Ovládá spíš ona tebe ne? Jak ubohé. Když už jsme u toho, to že mě takhle podle znehybní pohyb rukou znamená že mě porazila? To je vitězství asi jako kdybych ti bodl kudlu do srdce kdyby si spal. Řekl jsem výsměšně protože jeho arogance mi k tomu co mi předvedl dává vážně jen důvod k tomu se smát. Takže shrneme to. Ty se tu div nepřerazíš jen abys mě zase dohnal a takhle uboze zastavil, jen proto, aby ses mě zeptal kdo jsem a co tu dělám načež mi ve finále řekneš že tě to vlastně vůbec nezajímá. A aby to nevypadalo že ani vůbec nevíš co vlastně chceš tak mi tu začneš vykládat že tě zajímá pouze majitel tohoto saie. Vážně povedené divadýlko. Takže, nevím o jaké kořisti tu sakra mluvíš ale přišli jsme zprovodit ze světa toho, který sestrojil tyhle loutky a dělá další vážně hnusné nelidské kousky. To je jediný důvod proč jsme tu. Za další,: Není to můj sensei je to můj "parťák", nevím co na tom označení nechápeš ale zřejmě si stojíš na vedení když si myslíš, že jsem já něčí sluha. Řekl jsem už vážně podrážděně a vytočeně, ačkoliv mi nervy přetejkali. A jelikož už jsem pochopil, že nemůžu od tebe očekávat něco chytrého tak to teda znovu jak idiot zopakuji. Jak jsem již několikrát zmínil: Hledám svého parťáka a víš, když člověk někoho hledá tak to znamená že neví kde je... Jinak řečeno, teď vlastně nevím jestli hlupáka děláš ze mě nebo si hlupák ty, když mě po tom všem řekneš že tě zajímá, kde je majitel tohoto saie... Řekl jsem polopaticky a pak jsem zase vydechl. Má zášť vůči Daku je jen má osobní věc, takže žádný "vy" není. Takže naivní si možná tak ty, když si tu hraješ na chlapce co spolknul všechnu inteligenci na světě. Domluvil jsem a pohlédl jsem Kumovi do očí. Opravdu by mě zajímalo jakej smysl má tahle konverzace, to chtěl vážně jen mluvit o těhlech blbostech? Bože...

Kumo

Když na něj měl spoustu hloupých řečí a urážek, tak se Kumo jen usmíval. Bylo mu jedno, co si myslí, jelikož o sobě navzájem nic nevěděli a pravda, že jeho porazil samotný meč a Kumo kvůli tomu nemusel udělat vůbec nic je právě to ubohé, protože se Kumo nemusel sám ani namáhat, aby ho porazil. Kdyby se namáhal, tak by tady třeba vůbec nestáli a už by Saniira pohřbívali. "Dobře, budeme brát to, že máš pravdu, jen abychom se ušetřili tvých dětských povyšovacích řečí. Tvůj sensei tě tu nechal, aby jsi se pral se dřevem zatím co on šel na toho hlavního. To z tebe dělá jeho žáka a pomocníka, jelikož tě radši nechá dělat podřadnou práci místo té hlavní, ale dobře, vy jste přeci velcí parťáci a ty jsi velice schopný muž, kterého porazila katana." Řekl jsem s úsměvem a bavil se tím, jak naštvaný Saniiro je a zároveň je tak jednoduché, aby se z toho všeho dostal. Muž na mě kývl a mně došlo, že už nemusíme hrát tohle divadlo. "Asi je čas ti to vysvětlit." Řekl jsem a pak jen luskl prsty na pravé ruce, při čemž jsi se ocitl uprostřed rozbité země. Všude kolem tebe ležely padlé dřevěné loutky a ty jsi tam stál úplně nehybně. Bolely tě oči a hlava. Tvé ruce byly naprosto v pořádku, ale stál jsem naproti tobě já a za mnou moje skupinka lidí.
"Celou dobu, co sis myslel, že jsem nějaký hlupák, jsme o tobě získávali informace. Byl jsi hodinu pod mým genjutsu. Ani jsem nehnul prsty, abych tě dostal. Poskytl jsi nám více informací než jsi zřejmě chtěl Saniiro. Jen je škoda, že jsi v té organizaci nový a proto jsi nám mohl dát jen pár informací o tvém parťákovi. Tahle zbraň, co jsi měl u sebe, tento sai nám řekl s jakou chakrou se zde střetáváme a že tento sai dokáže opět přivést tvého parťáka zpět. Nejdeme po vás, nic vám udělat nechceme. Jen chceme toho chlapa, pro kterého jste přišli i vy dva, jelikož mi vzal velení vesnice a já si ho dnes vezmu zpět. Proto se omlouvám za tohle, ale musíme sem zavolat toho tvého parťáka. Nehledej v tom nic osobního." Jakmile jsme domluvil, tak ti skrz levé rameno prolétl šíp a zůstal ti tam zaseknutý. Sai jsem opět hodil k tvým nohám a čekal až se objeví ten druhý.

Saniiro

Nějak jsem už ignoroval to co řekl, v mých očích zůstal jako hlupák ať už udělal nebo řekl cokoliv navíc. Když jsem se probudil z jeho genjutsu prokřupl jsem si krkem do stran a párkrát prokroužil rukama. Můj výraz ve tváři zůstal stejně chladný jako předtím, jen jsem ho chvilku na to přikryl dlaní a vytvořil tím doslovný facepalm. Dítě se bojí o svůj zadek tak přichází do fyzického kontaktu pouze v genjutsu? Ne, vážně otrava, čekal jsem že dokážeš něco víc když si jdeš pro velení vesnice. Ikdyž vy jste asi všichni stejní, i ten Karuko je posera když místo sebe pořád a nepřetržitě nastrkuje loutky. Znovu jsem si oddechl a sklopil jsem pohled protože to jeho věčný usmívání mi už zvedalo žaludek. V tom mi ale skrz rameno měl prolítnout šíp který mě sice zasáhl, ale nepronikl do mě ani celý hrot natož aby prošel skrz. Takže jsem jen uchopil šíp pričemž špička která byla v kůži se vážně lehce uvolnila a následovně jsem ten otravný kus klacku hodil stranou s pořád stejným výrazem ve tváři. Jakobych ani necítil že mě něco zasáhlo. To už si ale mohl vidět jak mi po též černém "hábitu" lehce zteklo pár kapek temně černé hmoty která vypadala jako krev a jedna z kapek dopadla přímo na ostří saie který ležel podemnou.