Musíme to zjistit (Tým 2)

Creepy¨

To že se mi podařilo praštit Hiyori mě vzhledem k její výšce poměrně překvapilo, na druhou stranu jsem byl poprvé vděčný za vodu. Byla v ní tak pomalá že i kdyby chtěla tak mě nepraští.
Rozakaz šéfe
zamumlal jsem na Montarovu žádost a pokračoval v cestě.

Kráčeli jsme dál a Montaro najednou ucítil jakési svědění na kloubech a když si na to šáhl tak ucítil pokožku, ale přece od rány do potrubí mu kůže na kloubech praskla, tak jaktože to má zahojené, pomalu mu došlo, že má nějaké zvláštní ruce, zřejmě kvůli tomu experimentu.
Šli jsme celkem dlouho a voda byla furt stejná, ale po chvilce jsme ucítili, že voda je čím dál výš nebo my jsme šli níže?

Montaro Yuurinshi

Zajímavé ... ted nevím jestli mi tne experiment má jenom pomáhat a nebo mi bude i nějak škodit .. řekl a protočil očima ... a pak se rošku jsem natočil hlavu do zadu ne moc a ukazováčkem jsem si trochu nadzdvihnul pásku u oka a kouknul jsme se po Hiyori jestli je ještě v pořádku když stoupá voda , snažil jsem se to udělat nenápadně

Hiyori

V té tmě jsem si toho moc nevšimla, protože jsem měla větší problém s tim, že jsem se snažila co nejdéle zůstat nad hladinou, protože jsem měla vodu po prsa a vy po pupik a voda pořád stoupala.

Montaro Yuurinshi

Vypadá to že si stejně zaplavem řekl .. a vtom znova dal pěstí do zdi ... a snažil se zachytit jestli tam není něco jak tu vodu odplavit nebo nákej jinej směr ...

Byli jsme tak blízko té zaplavené místnosti, že Montaro dokázal perfektně odhadnou jak dlouhá je ta zatopená část a zjistil, že to sice bude těžké, ale na nádech se to podplavat dá.

Ceepy

Do háje
zaklel jsem když jsem zjistil že se namočení svého meče stejně nevyhnu.
Nemáte někdo ponětí jak dlouho budeme muset plavat?

Montaro Yuurinshi

Když nebudeš dělat blbosti tak to zvládneš na jeden nádech .. snad tě ěnebude zpomalovat nodaiichi .. řekl mu v klidu

Hiyori

Došli jsme k zatopené místnosti a mně už koukala jen hlava. "Honem, ať už tam jsme." Řekla jsem a kdyby jsme byli na souši, tak bych do Montara strčila, ale ve vodě by to stejně nemělo účinek.

Montaro Yuurinshi

jojo .. řekl a zhluboka se nadechl a potopil se .. a chtěl plavat dál ...

Plavali jsme všichni, ale najednou všem začal docházet dech, jakoby to bylo delší než jsme mysleli, když v tu chvíli se voda jakoby vypustila a my stáli na zemi a kolem nás už nebyla žádná voda. "Co se to sakra stalo?" Vyhrkla Hiyori a čekala co se to děje.

Montaro Yuurinshi

Dotkl se stěny ze zviku .. netuším .. ale něco je špatně .. řekl podezíravě a zaposlouchával se

V tu chvíli uslyšel jakési mírné našlapování a čvachtání kaluží, někdo se k nám blížil.

Montaro Yuurinshi

Pozor řekl jsem šepotem a hlavu otočil na toho co se blížil .. jednou rukou se natáhl pro kunai na stehně ... jestli to bude nepřítel tak by nás nemusel spatřít .... přece jenom je tu tma a kdyby měl sebou nějaké světlo tka by ho ostatní určitě uviděly .. řekl si zamyšleně opo sebe

Po cestě k nám přicházeli dvě postavy a jedna nesla zapálenou pochodeň a mezi sebou se bavili. Na jejich hlavách byly čelenky se znakem otogakure a pomalu se jedna z osob dotkla zdi a otevřel se tajný poklop, ale v tu chvíli jedna z osob spadla k zemi se šípem v hlavě a druhá osoba se pomalu otočila a uviděla stojící Hiyori s lukem v ruce.

Montaro Yuurinshi

Okamžitě jsem se rozběhl po tom druhým s kunaiem ruce a když jsem byl už blíž k němu tak jsem zatnul pěst a jednu jsem mu chtěl vrazit

Montaro měl kliku, že chlápek byl tak vystrašený, že to schytal a druhou si dal o zeď a tak spadl v bezvědomí k zemi, ale pak Montaro uviděl jak se šíp, který Hiyori vystřelila, nijak nezmizel a ani ho nevzala, prostě už tam ten šíp nebyl.

Montaro Yuurinshi

Nenápadně jsem se otočil na Hiyori .. a protřepal si rukou ... co to máš za šípy .. to snad střílíš svojí chakru ?? . zeptal jsem se zvědavě

Hiyori

Chvíli jsem váhala zda mu to říct a pak jsem šla směrem k němu. "Dá se to tak říct." Řekla jsem a vešla do té tajné chodby.

Montaro Yuurinshi

Tak trochu jsme přikývl hlavou a poznamenal ... Wow .. řekl jsem a šel jsem pomalu zaní

Hiyori

Šli jsme všichni tři, protože Yotsuke zůstal hlídat na povrchu poklop. Kráčeli jsme velmi úzkou chodbičkou a dokonce i nízkou, tudíž vy dva jste šli mírně přikrčený a já v pohodě procházela. Bylo to jakoby se to teď vyměnilo. Kráčeli jsme dál za světlem hořící pochodně od toho ninji až jsme začali slyšet zvuky sváření, tlučení a bůh ví čeho ještě. Pak jsme vešeli do opravdu obrovské síně, která byla osvětlená a my stáli na železné plošině asi 100 metrů nad zemí a ta hala mohla být vysoká tak 300 metrů a dlouhá tak 500 metrů, prostě obrovská. Uprostřed jsme viděli něco obrovského, co byla jakási koule, ze které šlo 8 nohou a mělo to v sobě různé otvory a bylo to prosklené a všude na tom zářily jakési pečetě. Vypadalo to na obrovského pavouka, kterého teď tvořilo přez 100 lidí.

Montaro Yuurinshi

pusunul jsem si pásku nad oči .. Wow ... co to je ?! .. řekl jsem potichu překvapene .. a trochu zaskočeně .. toje nákej "robot" ?? zeptla jsem se zmazene

Hiyori

Ukázala jsem prstem, jakože má chvíli počkat a pak jsem zavřela oči a chvíli se soustředila a pak vytáhla z kapsy zkumavku s krví, vypila ji a následně otevřela oči, které jsem teď měla rudé a zelené čáry na mé tvářy začaly jemně zářit a já sledovala velkého robotického pavouka. "Je plný chakry mnoha lidí a cítim z toho všechny elementy. Hlavně je to plný zloby a nenávisti." Řekla jsem tiše.

Montaro Yuurinshi

Kouknul jsem se naní .. působivý .. a co máš v plánu ? .. to chceš zničit ? .. zeptal jsem se překvapeně

Hiyori

Zakroutila jsem hlavou a podívala se na něj. "Musim získat kus toho pavouka a donesu to Ulquiorrovi a on zjistí nějaké slabiny." Pak jsem si vyndala luk. "Ale nevim jak to udělat."