Musíme to zjistit (Tým 2)

Montaro Yuurinshi

Můžeme to udělat hlučně pomocí výbuchu a jak bych tam proto skočil .. řekl .. ale nevím jeslti bych se dokázal dostat zpátky tak rychle ... A hlavně bysme museli rychle zdrhat

Creepy boy

Opět jsem v naprosté tichosti následoval své kolegy. Nějak se mi nelíbila ta episoda s mizící vodou, bál jsem se jestli jsme nenarazili na nějakou past v podobě časoprostorového jutsu nebo podobné hlouposti, ale ostatní si s tím nedělali hlavu a tak jsem mlčel. Co se boje s nepřítelem týče, nechal jsem to raděj na Montarovi, přecijen já se svím Nodachi bych v tak úzkém tunelu maximálně tak zavazel. Na poavouka jsem se díval svíma očima, takže zprávu o oné chakře jsem mohl jen potvrdit.
A co kdybych to udělal já?
zeptal jsem se a popovytáhl svůj meč z pochvy.
Mám shunshin no jutsu takže se dostanu rychle k němu kus useknu a pak zas rychle vypadnu...

Hiyori

Chvíli jsem přemýšlela a pak kývnula na Creepyho. "Fajn, myslim si že to co řekl Creepy by mohlo vyjít, ale nevim jak to zareaguje až tomu kus usekneš, protože nevíme, kdo a jak to hlídá." Radši jsem ho upozornila a vzala si do ruky luk, což klukům mohlo dojít, že se připravuju Creepyho krýt.

Creepy

V pohodě, pokud mě budeš krýt ty nemám se čeho bát
kdo ví jestli to byla ironie nebo ne. Po této větě jsem na plno otevřel oči a rozhlédl se kolem abych vnímal případnou chakru nepřátel, načež jsem si našel na pavoukovi nějaké slabší místo odkud by se dal kousek useknout a složil před obličejem jednoruční pečeť.
Shunshin no jutsu
s tím jsem se rychlostí posunul až ke zvolenému místu, načež jsem prudce sekl a pokusil se onen kousek useknout, popadnout a pomocí Shunshin se opět co nejrychleji vrátit k ostatním.

Bylo skoro jasné, že se něco stane, protože zde bylo přez 100 lidí, kteří na tomhle pracují a proto si hned jeden všiml a začal hlasitě řvát, když v tu chvíli dostal šípem přímo do hlavy a spadl k zemi, ale nebyla tam žádná krev a už ani šíp. Creepy kus urval a jakmile se tak stalo, tak ten kus začal silně Creepyho pálit do ruky, ale ne tak, aby ho upustil. Jakmile se dostal k nám tak už po schodech vybíhalo asi 10 ochraňujících ninjů a z toho první dva padli k zemi od útoku Hiyori. "Musíme rychle zmizet." Řekla Hiyori a dala luk na záda a začala utíkat ke vchodu odkud jsme přišli.

Creepy

Kuuua
zaklel jsem když mě ten kus začal pálit do ruky, ale nebylo to zas tak strašné abych ho pustil. Naštěstí mě Hiyori opravdu krila takže jsem se nemusel se řvoucími a útočícími lidmi otravovat a mohl jsem se opět pomocí Shunshin přesunout k týmu.
Jo, zdrhnout není vůbec špatnej nápad
přikývl jsem a dal se na útěk v těsném závěsu za Hiyori.

Montaro Yuurinshi

Tentokrát jsem si nandal pásku přez oči ... a šel jako poslední s menší mezerou ... a soustředil jsem se za záda kdyby letěl nákej kunai nebo tak abych to mohl vykřít a aby to nezranilo ostatní ... protože při tom hluku co tma byl jsme mohl perfektně "skenovat"

V tu chvíli se na Montaro rozletěl kunai ze zadu, docela rychle a za nim v jeho stínu letěl druhý kunai. Jenže my jsme v tu chvíli viděli, jak dalších asi 10 lidí vybíhá z chodby, kudy jsme přišli. Byli jsme dá se říct v pasti.

Hiyori

Mám tě přivolat? Ne, ještě ně. Chvíli počkám, jestli to nepůjde vyřešit jinak. Pomyslela jsem si a vyčkávala, zda to kluci nějak vyřeší.

Creepy

Pfff, tohle je blbý
zamručel jsem a zala za běhu do únikové chodby kde stálo těch deset lidí házet Kunaie. Moje Nodachi je prostě moc dlouhé na to abych ho tu mohl tasit a s pěstím bojem si zas tak moc nerozumím. Navíc jsem kolem sebe a tedy vlastně i kolem svích kolegů vyvolal své Teritorium pro případ že by mezi nimi byl někdo s nějakým Dojutsu.

Montaro Yuurinshi

Sakra .. kunaie na nás letěly ze obou stran .. nebyl čas musel jsem udělat něco co jsem takhle ještě nikdy neskoušel udělat vnější barieru s kaitenem s lidma uvnitř což mohlo bejt dost riskantní ... oběvil jsem se asi 50 cm za nima .. K ZEMI ... zakřičel jsem naně .. protože kdyby stály tak by to byl problém .. pak jsem natáhnul ruce ne zas tak dostran ale tak do 35% uhlu abych zvětší kaiten a dosáhnul dál pak jsem nakoncentroval chakru do rukou a pomlau jsme začal rotovat tak aby všichni byly skrčený uvnitř ... a snažil jsme se tu kouli co nejvíc zvětšit

Montarův nápad byl opravdu hodně dobrý, ikdyž to netrénoval, tak mu to vyšlo a kunaie odrazil, ale v tu chvíli se na nás rozeběhli všichni dohromady, ale to už se Kaitenem netočil. Creepy zjistil, že většina z nich má Doton a asi tři mají katon, ale nic extra. Měli chakry stejně asi jako vy, ikdyž byli starší.

Hiyori

Je to na nás. Pomyslela jsem si a zvedla se. "Skočte přez zábradlí dolů!" Bylo to vysoké asi 300 metrů, ale já se rozeběhla a skočila.

Creepy

Před Kunai nás naštěstí zachránil Montarův Kaiten...není to náhodou technika Hyuuga klanu z Konohy?
blesklo mi hlavou, ale to už na nás Hiyori řvala ať skočíme dolů přes zábradlí. Moc se mi do toho sice nechtělo, vejška to byla neuvěřitelná, ale moc na výběr jsme neměli a tak jsem skočil za ní.

Montaro Yuurinshi

Jak chceš .. řekl jsem když jsme se dotočil a klidu jsem skočil dolu i když jsme si pořádně neuvědomoval jaká jeto výška ...

Když jste skočili tak jste si až pak uvědomili, jaká neuvěřitelná výška to je a vůbec jste nic neslyšeli, jakoby tohle byly poslední minuty vašeho života. Jediné co jste po chvíli letu uslyšeli bylo jakési zapískání a v tu chvíli jste dopadli oba na něco měkkého a před sebou jste viděli sedící Hiyori a až po chvíli jste si uvědomili, že letíte na jakémsi velkém orlovi. Orel to vzal kolem celého pavouka a pak zamířil ven, za světlem.

Creepy

Ku...
teprve poté co jsem skočil jsem si uvědomil jak moc vysoko to je a o kolik by bylo zdravější zůstat a bojovat. Pomalu jsem se začal tedy loučit se životem, když jsem dopadl na něco velkého, a měkého(takřka Hiyori na hlavu) a o chvíli později zjistil že letíme na velkém orlovi.
Uff, Hiyori-chan tohle už mi nedělej...
požádal jsem.

Hiyori

Na mé tváři jste mohli vidět mírný úsměv, po narážce Creepyho. Najednou už jsme však letěli venku a mířili jsme zase k tomu jezeru nabrat Yotsukeho. "Teď je jasné, že se něco začne dít, protože viděli naše čelenky a oni to jen tak nenechají." Řekla jsem za letu a hladila velkého orla.

Creepy

To je dobře, aspoň nebude ve vesnici taková nuda jako do teď
pousmál jsem se jako reakci na její poznámku a sledoval zemi pod námi. Byl to opravdu pěkný pohled.
Mimochodem, není tohle ten orel co mě dopravil sem? Připadá mi povědomej.

Montaro Yuurinshi

Ou .. řekl jsem když jsme s eoběvili na orlovi a tak trochu jsem se zalekl .. Tak mise je ukonce řekl jsem tak trochu štastně .. a sundal si pásku a otevřel oči a dal obvázal jsem si jí zase kolem ramene

Hiyori

"Ano, je to orel co tě sem dopravil a také je to orel co nás zachránil z rozbité lodi." Řekla jsem a přikyvovala hlavou a pak jsem se mírně naklonila směrem dolů a v tu chvíli orel začal klesat k jezeru, kde jsme nabrali Yotsukeho a letěli směrem k vesnici.

Creepy

Hmmm, pěknej Summon, taky bych nějakýho chtěl...
zamručel jsem a následně byl zicha až do vesnice. Osazenstvo si mohlo všimnout že celou dobu vyvádím nějaké šílené psí kusy se svým mečem. Vypadalo to jako bych se snažil do něj napasovat svou chakru ale očividně mi to moc nešlo.

Hiyori

Vzala jsem si od Creepyho ten kus z toho pavouka a pomalu jsme přistáli ve vesnici.