A tak to začíná...!

Začalo se stmívat a nad městem Tokai se začala šířit ostražitá atmosféra. Většina skupin ninjů se už vrátila do úkrytu a hlídka nedaleko vchodu do jeskyně, začala zaujímat noční pozice.
Aizen u nich zrovna pomáhal s přípravami na noc a zároveň čekal na svého otce až se vrátí s úderným oddílem. Divné bylo, že už začali mít celkem spoždění, což vzhledem k blížící se noci nebylo příliš dobré a někteří členové hlídky začali být nervózní.
"Tak kde jsou?! Už před hodinou měli být zpátky sakra... Nedostali jsme žádnou zprávu o situaci." Křikl celkem hlasitě jeden starší ninja a zbytek si jen mlčky vyměnil pohled mezi sebou.

Uvnitř jeskyně byl ruch jako vždy a lidé z toho "nic nedělání" byli stále pořád plný energie. Občas někdo někomu ubalil, což bylo běžné a panovala zde docela špatná morálka. Ninjové potřebovali akci a kvůli vůdcovi nemohli skoro nic dělat. Zábavu si užívají jen oddíly, které chodí do terénu a tak se lidé zde potřebují nějak zabavit a vybít. Nikdy však nedošlo k vážnějšímu úrazu, protože i přesto že tu jsou potyčky a šarvátky, tak každý každého bere jako člena osady se značkou. Vždy je tu rezerva kterou nikdo jentak nepřekročí. Tamae se zrovna procházela mezi domy a přemýšlela jak se zviditelní tentokrát. No nebylo moc co dělat, teda alespoň pro ní a tak jen šmajdala a občas někoho okřikla aby projevila svou pozici jakožto Itazuki. Nedalo od ní, asi o uličku dál šel zrovna Kiyo, který si to mířil k tátovi do domu aby ho pozdravil a zjistil jak se má. Už 2 dny o něm nic neslyšel, což nebylo tak zvláštní vzhledem k jeho životu a "knihomolectví". Doufal, že mu poví nějaké novinky nebo něco, co by ho mohlo poučit.

Než však dorazil tam, kam mířil, ozval se hlasitý křik ženy, který se rozlehl po celé jeskyni. Všichni zbystřili a ožili ještě víc než kdy jindy. Nikdy jindy se totiž něco takového nestalo, ani nic podobného. Ninjové zanechali svých činností a rychle utíkali k místu výkřiku. Nebyl jediný který by se za tím hlasem nevydal. Netrvalo dlouho a Tamae i Kiyo si mohli všimnout, jak se kupí dav v jedné z uliček, jakoby se tam něco stalo. Tvořili hlouček kolem čehosi a začal hlasitý šepot všech lidí kolem.

Aizen Girihari

Aizen měl na práci jednu past, která využívala KT rodiny Girihari. Byla to past s jednoduchým střelným mechanismem., která byla hodně efektivní obzvlášť s nabojena od rodiny Girihari. Natáhl páčku, která nabila prázdný zásobník. Přiložil svojí ruku na past a zásobník tak naplnil ostrým sklem. Přehodil přes ní listí a podle svitku s pastěma, umístil nedaleko lanko, které ma za úkol tu past spustit. Když už bylo hotovo, tak si utřel rukou pot z čela a postavil se vedle pasti. Yosh! Finálně si pokřikl v mysli a zamířil si to k hlídce, která má dnešní noc šichtu. Když pracoval na té pasti, tak ztratil pojem o čase a ani nezaregistroval to, že jeho táta se skupinou mají hodinové opoždění. Až dorazíme domů tak si dam pořádnou horkou koupel. Chechheche. Plánoval si Aizen, ale pak zaslechl, jak jeden z nich křičí, že se ještě nevrátili a Aizen se hnedka ohlédl na vchod. Ještě se nevrátili? Pomyslel si a pak se podíval na všechny a zvedl ruku.
"V té jednotce je můj otec, takže se nemusíte ničeho bát, určitě se všichni vrátí. Jenom museli narazit na něco neobvyklého, což jim vzalo více času." Snažil se odlehčit situaci i když mu to nešlo tak dobře, jako jeho otcovi, který v tom byl mistr. Nechtěl hlavně, aby ostatní zpanikařili. Kde se tak couráte, lásky? Je snad možné, že se stalo něco opravdu neobvyklého a tak jste někde uvízli? Létalo mu hlavou a po chvilce začal mít starost o otce. Neustále sledoval vchod, jestli se tam objeví jeho táta nebo ne.

Kiyo Natsuin

Procházel vesnicí a na hlavě měl nasazenou svou klasickou kapuci. Z domu vyšel už ráno, protože hledal nové krystaly, které však nenašel. Byl už trochu zoufalý z toho, že absolutně nevěděl, jak má svou chakru někam zapečetit. Každopádně si řekl, že by mohl alespoň zkusit zajít za otcem, aby mu třeba nějak poradil nebo mu k tomu všemu něco důležitého řekl. Sice tomu moc nevěřil, protože si otec většinu věcí nechá pro sebe, ale přeci jen tohle by nemusela být nějak super tajná informace, která by určovala kdo zemře a kdo bude žít. Může to akorát pomoct. Jenže se najednou ozval jakýsi křik. Kiyo se otočil a viděl, jak do jedné z uliček vbíhá hromada ninjů, kteří chtěli vědět, co se děje. Co to? Pomyslel si a ihned se na patě otočil tak, aby mohl rovnou k té uličce vyrazit. Přeci jen měl zvědavost ve své krvi. Když tam došel, tak už tam bylo celkem dost lidí, takže se musel prodírat celkem velkým davem. „Bacha, bacha.“ Říkal ve chvíli, kdy odstrkoval lidi, aby sám pořádně viděl.

Tamae Itazuki

Den byl poměrně obyčejný. Tamae trávila ráno tréningem a po polední pauze, pokračovala. Nyní následovala krátká pauza a po té si vždy šla číst. Už hodně dlouho se nestalo nic zvláštního a už poměrně dlouho nic ani pořádného nepodnikli. Což se jí vůbec nelíbilo. Přišlo jí jako kdyby něco podezřelého vyselo ve vzduchu. Něco nebezpečného. Ticho před bouří. pomyslela si. Pak ale uviděla jak se perou dva muži. Bylo to poměrně normální, protože většina lidí tu neví co by nudou dělala. "To si nechte na průzkum!" okřikla dva chlapy a nechápavě zakývala hlavou. Akorát si dávala pauzu mezi tréningem a čtením. Byl to její typický rituál. Dlouho se nic neudálo. Brouzdala se po ulicích a pozorovala okolí, hledala do čeho by se ještě před pauzou pustila. Zbystřila a hodila pohled směrem ke křiku Co to ? pomyslela si a ihned utíkala k místu. Neznělo to moc hezky... přemítala a dodala se do ulice, kde už byla hromada lidí. "Co se tu děje ??" Ohnala se a začala s naštvaným pohledem odsouvat lidé z cesty. "Uhněte!" skoro přikazovala a probojovávala se do předu.

Aizen <-

Jeden z ninjů se usmál na tvou poznámku ohledně tvého otce a jen mírně přikývnul.
"To je v pořádku, už si nám tu pomohl víc než dost. Děkujeme. Můžeš se vrátit do Tokai, kdyby byla nějaká změna nebo jsme se cokoliv dozvěděli, dáme ti to ihned vědět." Pověděl a úsměvem tě poplácal po rameni.

Kiyo, Tamae <-

Doběhli jste k místu dění a oba jste se rvali davem. Ninjové vypadali dost zamyšleně a zaraženě, takže jim bylo celkem jedno že do nich cestou strkáte a prodíráte se dovnitř. No shodou náhod jste do epicentra dorazili ve stejnou chvíli a tak jste se ocitli vedle sebe. To už jste však zahlédli problém který se tu ještě nikdy nestal. Ležel tam na zemi v kaluži krve mrtví ninja který patřil do osady, takže ho všichni znali. Stála nad ním žena kterou objímal jeden muž aby jí uklidnil, což nejspíše byla ta, která křičela na celou jeskyni. To už se ale ozval vám známí hlas - hlavně pro Tamae.
"Uhněte sakra.. blbci.." davem se prohrabal sám Tokai Itazuki s naštvaným výrazem v tváři. Ihned odstrčil ženu s mužem kteří div jeho silou nespadli na zem a klekl si nad onu mrtvolu. Pomalu jí obrátil, protože ležela břichem k zemi a to už jste všichni spatřili co se stalo. Mrtvola měla přímo v srdci zabodnutou dýku. Tokai bezmyšlenkovitě dýku vytáhl a zamyšleně si jí prohlédl.
"Černá čepel... lovec..." Když to dořekl, v davu začal hluk houstnout a všichni si vzájemně vyměňovali pohledy plné ostražitosti. V davu jste mohli zaslechnout pár hlasitějších teorií:
"Infiltrace? To jsme tu ještě neměli..."
"Někdo ho pustil? Jak by jinak prošel kolem stráže.." Tokai vzápětí dýku položil zpět na tělo a zase se postavil.
"Fajn, bohužel tu máme ještě jeden problém zvenčí kam musím jít a na tohle nemám čas.." Řekl trochu namyšleně a podíval se na Kiya a Tamae kteří stáli vedle sebe.
"Osoreho děcko a naše nepovedená Tamae.. hah, jaká náhoda.. Ačkoliv to říkám nerad, ale když už jste tu jako první, můžete se pustit do vyšetřování. Ten lovec tu nemůže jentak běhat a čím dřív se najde, tím líp. Nemůžeme ohrožit další životy. Máte šanci se ukázat, smradi..." Řekl s úšklebkem a díval se přitom na Tamae, aby bylo jasné, komu ten posměch patřil.

Tamae Itazuki

"Tak sakra pozor." Dodala a prodrala se první řadou čumilů, kde se ocitl i Kyio, kývla na něj, jelikož ho viděla po dlouhé době, ale její plnou pozornost sebrala mrtvola. Vražda ? pomyslela si, ale nestihla nic udělat jelikož přišel ten největší .... Tokai. Pomyslela si a zamračila se. Ihned se toho ujal, jako kdyby mu to všechno patřilo. Čekala co řekne, protože neměla chuť se teď hádat. Potěšilo jí, že půjde pryč, ale ty řeči kolem ne. Mávla na něj rukou a zamračila se. Prohlédla si i dýku a vstala. "Tak pozor" nadechla se a koukala na lidi kolem sebe. "Může se sem někdo infiltrovat nebo nás tu taky někdo mohl zradit." zvolala kolem sebe a s posledními slovy pohlédla na Tokaie. "Každý venku zabil lovce. Každý si mohl odnést čepel a dělat z nás hlupáky." pokračovala a sledovala Tokaie. "Buď je zde infiltrovaný nepřítel nebo také zrádce, který bude potrestán!" Dokončila a pokynula hlavou Tokaiovi, ve smyslu takhle nějak ? Pak se sehnula k tělu a Tokaie dál neřešila, taky doufala, že její slova trochu rozeženou dav, aby mohla prozkoumat okolí. Jak by lovec mohl projít přes naší stráž. pomyslela si a něco se jí na tom nezdálo. Mezitím sebrala dýku a podala jí Kiyovi, které prozatím nebrala v potaz, protože si chtěla podmanit okolí. "Něco zvláštního?" zeptala se ho tiše, aby to slyšel jenom on. A pak prohledala tělo a zem kolem těla, jestli nenajde něco zvláštního.

Kiyo Natsuin

Konečně to uviděl. Uviděl mrtvé tělo, které tam jen tak leželo. Tohle tu nebylo úplně normální. Sice se tu lidé dost často prali, avšak nikdy nedošlo k tomu, aby se tu někdo navzájem zabíjel. Jenže to už se kolem nich prodral Tokai, který si opět připadal, jako kdyby byl něco extra. Obrátil mrtvé tělo a najednou to všichni spatřili. Šlo o černou dýku, která pravděpodobně patřila lovci. Tokai ji naprosto bez uvážení vytáhl, aby se na ní podíval a řekl něco, co už dost lidí vědělo. Pak ale přišlo něco, co Kiyo moc nečekal. Aha, aha, takže se z nás mají stát najednou nějací detektivové? Pomyslel si a s pohledem na Tokaie konečně promluvil. "Hele a vesničko," Oslovil tak Tokaie, protože nesl stejné jméno, jako je název jejich táboru. "když jsi tady ten důležitý, tak mi řekni, jak je možné, aby se tu potuloval lovec. Přes bránu není možné se dostat a pokud ho sem někdo přitáhl, tak je to naprosto neuvážený krok a prvně se musí mluvit s tím, kdo sem lovce přitáhl." Dodal svou odpověď. Jenže to už mu Tamae podala dýku, kterou si Kiyo vzal do ruky a koukal se na ní. Nevěděl, co přesně má dělat, protože nebyl žádný detektiv, ale něco mu říkalo, že by se měli zeptat té ženy, která sem každého přilákala svým křikem. "Slečno?" Oslovil ji tiše. "Vy jste ho našla?" Dodal a pomalu se k ní vydal. "Co jste viděla?" Tohle bylo skutečně divné. Aby měl dýku zabodnutou přímo do srdce a nikdo si ani nevšiml nějakého náznaku rvačky, která by tu mohla probíhat? To bylo zvláštní. Pokud by šlo o lovce, tak by ten muž automaticky řval, aby na něj upozornil. Tohle musel být někdo, koho znal a nečekal by to od něj. Šrotovalo mu v hlavě strašně moc myšlenek.

Aizen Girihari

Aizen se usmál a kývnul hlavou. "Dobře. Až dorazí, tak otci vyřiďte, že se budu toulat někde v Tokai. Nejspíš v našem oblíbeném bufetu." Řekl Aizen a lehce jim zamával. Namíŕil si to přímo do Tokai a po cestě neustále přemýšlel nad tím, co je mohlo tak zdržet. Hmm. Dnešek je takový celý divný. Není to jako obyčejné dny. Prolitlo mu hlavou a to už byl v ulicích Tokaie. Bylo tu celkem prázdno, než bylo normálně zvykem. Většinou potkával spoustu známých lidí a kamarádů, ale teď jakoby většina zmizela. Huh? Asi se muselo něco stát. Nebyla by to celkem náhoda, když se otcův oddíl nevrací. Pomyslel si a skočil na jednu střechu baráku, ze které měl hezký výhled do ulic. Většina už ale odcházela z jedné uličky, kde se nejspíše něco stalo, když to spolklo tak velkou pozornost. Přeskákal z jednoho domu na dům, který byl naproti té ulici. Nahlédl do ní a viděl známé tváře. Yare yare. Řekl si v hlavě a podíval se směrem na vchod, protože mu něco říkalo, že se určitě něco stalo. Nikdy se taková situace nestala, tak ani nevěděl co si o tom má pořádně myslet, ale spíš ho tak hrozilo jeho pouto s otcem.

Tamae, Kiyo <-

Tokai jen s úsměvem kývnul na Tamae. I přesto že jí rád popichoval a shazoval, věděl, že se na tuhle práci hodí dobře a že může být svou povahou i užitečná. To už ale na něho promluvil Kiyo a položil mu celkem spekulativní otázku.
"No od toho jsem pověřil vás. Aby jste zjistili jak se sem někdo takový mohl dostat. A jestli je to tak jak říkáš, tak si dejte do hledání toho dotyčného." Sotva co to dořekl, tak se rozplynul v obláček kouře což značilo, že se jednalo pouze o Kage Bushin. Oba se do toho pustili hned z fleku. Tamae začala prohledávat tělo a Kiyo se otázal slečny která křičela.

No než však stihla odpovědět, už se ozval dav lidí kolem.
"Hej hej, co si jako myslíte? Pověřit zrovna vás na něco takhle vážnýho?"
"Jo! nechci aby vyšetřování vedla nějaká nedonošená malá holka natož Osoreho fakan!"
Spustili a už padala jedna věta za druhou. Bylo to dost nepříjemné vzhledem k tomu že jste byli uprostřed davu a naštvané pohledy na vás směřovali ze všech stran. Tamae při svém krátkém prohledávání nenašla nic zvláštního. Ninja měl u sebe úplně klasické všední věci které nosil tady po Tokaii. V tom se ale ozvalo hlasité ironické odkašlání a to už všichni kolem ztichli a začali se rozestupovat. Když se rozestoupili, tak na konci uličky stál sám Saniro Itazuki. Všichni měli vyděšené pohledy v tvářích a některým ztekl i pot po tváři.
"Někdo má snad problém s tím, že tihle dva budou vést vyšetřování?" Řekl potichu, ale vzhledem k hrobovému tichu, bylo slyšet zřetelně každé jeho slovo. Pomalým krokem se vydal k tělu a lidé od něho ustupovali ještě víc.
"..N..ne..jistě že ne..." Odpověděl jeden z těch co s tím měli největší problém a hlasitě nasucho polknul.

Aizen <- Pomalu si doskákal po domkách až k místu dění. Málem sis teda přitom rozbil hlavu o strop jeskyně protože tam byli jakšaktš napasované. Když si teda doskákal na jednu ze střech, zahlédl si kromě toho co se dělo ještě jinou věc. Nějaká postava v dálce v černém i s kapucí zmizela v uličkách. Viděl si teda spíše siluetu a jediné co si rozpoznal, tak že se jednalo o mužské tělo.

Aizen Girihari

Musel ten pocit nějak přemoci a tak si jednu ruku dal na hruď. Buď silný. Řekl si v mysli a chtěl skočit za Tamae a Kyiem. Jenže Aizenovu pozornost si vzala černá silueta mužské postavy, která tajemně zmizela v uličce. Bylo to Aizenovi celkem záhadné, ale pachatel to mohl být. Skočil na zem a hned se vydal za tou osobou. Ostatní si ho mohli všimnout, pokuď se koukali směrem z uličky pryč. Mohlo to taky působit divně, že má takový naspěch. Rychle běžel do té uličky a jakmile vyběhl z pozarohu, tak mu v ruce vyrostl menší skleněný bodák, který chtěl použít jako zbraň. "Hej! Stůj!" Zakřičel a chystel se v případě tu siluetu nadále pronásledovat.

Aizen <-

Seskočil si z domu a běžel do míst kde si siluetu spatřil. Lidé si tě skoro ani nevšimli když si kolem nich proběhl, protože všichni zaseknutě sledovali Sanira, který byl teď středem pozornosti. Když si vyběhl z pozarohu, silueta byla pryč a v uličce nebyla ani stopa po někom. Jakoby zmizel. Na konci uličky se ale cesta rozdělovala na 2 části, jedna vedla zpátky do "centra" a jedna mezi skalní škvíry, kam většina lidí nechodí, protože to funguje jako labyrint. Dá se tam snadno ztratit a nikdo ani neví kam vedou - kromě jižní části jeskyně kam je přístup zakázán.

Aizen Girihari

Silueta zmizela úplně a Aizen mohl hádat, kam asi zmizela. Do centra by to bylo moc nápadné a mezi skalní škviry nebezpečné. Hmmm.. Nejspíš zmizel v těch škvírach. V centru by asi neměl šanci a někdo by si ho mohl všimnout . Pomyslel si a rozběhl se ke vchodu do skalních škvir. Aizen věděl, že by se tam mohl ztratit, ale neměl na výběr. Jestli to byl ten pachatel, tak ho musí dopadnout, jinak se stane další taková vražda. Na začátku nechal na zemi kousek skla a pokračoval dál. Vždy když ušel kousek, tak pod sebou zanechal onen kousek skla. Byl ve střehu a okolí si pevně projížděl očima, protože zde nikdy nebyl a tak nemohl čekat, co tu na něho může vyskočit.

Tamae Itazuki

Hledala, ale nic nenašla. Jednalo se o velmi rychlou akci. Nejspíše to vůbec nečekal. To je otázka jestli tu osobu opravdu znal. Proto nijak nereagoval. pomyslela si a koukla se po zemi. Žádné známky boje. její myšlenky přerušil dav, kterému se nelíbilo, že zrovna oni dva byli osloveni. Zase pomyslela si a vstala. Bylo to tak furt. Nedonošená malá holka ? Chtělo by to nějakou demonstraci hodnou klanu Itazuki. pomyslela si a zatnula ruku v pěst. Chtěla něco říct, ale najednou se objevil její otec, jako vždy. Ten celou situaci uklidnil, protože se ho všichni báli. Tamae naštvaně povzdychla, protože to zase vyřešil za ní. "Zachránil vás od marodky." řekla nakonec klidně a sjela pohledy lidí kolem. Pak pohlédla na otce. "Když už jsi tu..." začala a vypadalo to, že mu to skoro vyčítá, pak ale šla k věci. "Byla to poměrně úkladná vražda, ani nejspíše nevěděl, že to přijde." Pak se rozhlédla kolem. "Nevěřím tomu co Tokai.." poslední slovo řekla se značným odporem. "Tvrdí. Mohl to být někdo z nás, nemusela to být úkladná vražda, ale zrada přítele." Pak se otočila a prohlížela se těla. "Nedovedu si totiž představit, že by někdo prošel přes stráže. Leda, že by sem našli cestu skrze jižní část jeskyně." řekla, protože nechtěla ani jednu možnost úplně vyřadit.

Aizen <-

Zvolil si teda tu pravděpodobnější cestu kam mohl onen muž zmizet. Vlezl si teda škvírou mezi skály a ocitl si se v dlouhé temné uličce která byla zároveň i dost úzká. Klaustrofobici by se tu asi zbláznili. Procházel si tedy dál a pomalu se začali objevovat další štěrbiny které vedli zase jinam. Začalo to být tedy celkem bludiště a cest zde najednou bylo víc a víc, které zároveň byly i těsnější a těsnější. Cítil si takový divný pocit, možná to byl jen chlad ze studených kamenů a úzkost která tě obklopovala. Cesta ti přišla celkem nekonečná a čím dál si se vzdaloval, tím ubývalo i světla a pomalu ses blížil do úplné tmy. V tom si ale zahlédl malé světýlko na konci jedné "chodby" bylo slabé ale vzhledem k tomu, že si už byl v úplně tmě, tak bylo vidět celkem zřetelně.

Tamae <-

Saniro Itazuki

Pomalu došel až k tělu a tiše tě poslouchal.
"Hm" zabručel a natočil hlavu k davu který projistotu udělal ještě dva kroky zpátky. Už jenom ten jeho prázdný slepý pohled s černou páskou přes oči byl dost děsivý a tak si jen odrhnul vlasy z pásky a přejel pohledem úplně všechny.
"To nemáte nic lepšího na práci čumilové?" Řekl už trochu hlasitěji a sotva co to dořekl, tak se celý dav rychle začal rozcházet jakoby jim někdo pod nohy hodil petardy. Pak odvrátil pohled na Tamae a mírně přikývnul.
"Ano, máš pravdu pokud je tělo ve stavu jakém říkáš. Zradu jsme tu ještě neměli, ale ani tu nemůžeme vyloučit. Je to asi nejpravděpodobnější. Jak říkáš, kolem stráží by lovec neprošel. Myslím že to bude útok zevnitř." Řekl objektivně a slepě se rozhlédl kolem.
"Možná by ses měla podívat po někom, kdo viděl něco podezřelého." Vzápětí na Sanira reagovala žena, kterou již otázal Kiyo:
"Šla jsem prostě jen touhle uličkou a najednou jsem viděla jeho. Ležel břichem k zemi a tak jsem si myslela že třeba je jen omráčený z místních potyček. No když jsem přišla blíž, viděla jsem pod ním kaluž krve a proto jsem začala křičet." Vyhrkla ze sebe že jí skoro nebylo rozumět a stále byla ještě vyděšená.

Kiyo Natsuin

Žena mu neodpověděla, protože ji přerušil dav vztekajících se lidí. Kiyo na tohle byl zvyklý a tak to bral s nadhledem. Dokonce se i trochu zasmál. Pak se otočil a přešel od té ženy k muži, který se vztekal nejvíce. Došel až k němu a změřil si ho pohledem. Kiyo nebyl žádné tintítko, byl poměrně velký muž. „Aha, takže si myslíš, že jsi na tuhle práci lepší? Co kdybys mi řekl jedinou myšlenku o tom, proč byl muž bodnutý přímo do srdce, což je celkem nepravděpodobné vzhledem k velikosti té kudly? Ehe? Nějaké nápady, racochejle?“ Zeptal se ho posměšně a při připomínce „racochejl“ mu rukou pocuchal vlasy a trochu se pousmál, protože nečekal nějakou odpověď. Jenže to už se ozval někdo autoritativní. Byl to samotný Saniro, což byl jeden z mála lidí, které Kiyo respektoval a nijak se mu neposmíval ani mu neříkal žádnou přezdívkou. Když byl blíže, tak na něj kývl hlavou a přešel blíže k té dámě. „Tak, spusťte.“ Řekl a pokynul hlavou, aby mu odpověděla na předchozí otázky. Věděl, že Tamae vůbec nic dalšího nenašla, proto tušil, že skutečně nedošlo k nějaké rvačce, protože kdyby došlo, tak není muž bodnutý jen do srdce, ale má mnohem více modřin nebo ran. Ten mrtvý muž musel svého vraha znát a musel mu důvěřovat. Buďto se někdo z vesnice přidal k lovcům, někdo sem lovce přitáhl a nebo jen někdo z hlídky či výprav přitáhl do vesnice dýku lovce, aby si tu mohl vyřídit své dluhy a nebyl podezřelý, protože každý bude hledat lovce. Tím, že by hledali jen lovce by udělali v táboře obrovský zmatek, kterého by mohl vrah krásně využít a mezitím se zdejchnout nebo se schovat do ústraní a čekat až to celé přejde. Co když je vrah stále na místě a jen sleduje, co jsme našli nebo co najdeme? Pomyslel si a zastavil ženu než promluví. „Saniro, můžete dostat tyhle lidi pryč? Chci s tou ženou mluvit o samotě.“ Požádal ho a sledoval okolní lidi, kdo se zatváří trochu nejistě, protože by mu teoreticky narušil plán, kdy by se dozvěděl, co zjistili. Pak jim žena řekla úplně vše. Řekla to tak, že si z toho nemohli vůbec nic odnést. "A nikoho jste neviděla jo?" Zeptal se a pak se zahleděl na její ruce, zda neuvidí nějakou krvavou stopu.

Aizen Girihari

Aizen pokračoval hlouběji a hlouběji. Začínalo to být ale horší a horší. Už vím proč sem nikdo nechodí. Je to tu těsné a světlo pomalu zachází. Pomyslel si a už začínal mít pocit, že to je doslova nekonečné. Byl to hodně slušný labyrint a Aizen byl i celkem zajímavý, co najde. Cestu si značil, takže o to, že by se ztratil, už starosti neměl. Pomalu začínalo nabírat chladu a Aizen přiložil ruku na kameny. Zajimavé Prolétlo mu hlavou a v ve velké tmě chtěl použít svojí chakru jako zdroj menšího světla, ale v tu chvíli spatřil světlo, které bylo jasné a z pozice Aizena to vypadalo i reálně. Někdo tu bydlí? Woah.. Šílenec. Pomyslel si a pomaličku kráčel ke světlu. Byl hodně ostražitý, protože už byl hodně hluboko a skoro nikdo neměl informace o tom, co zde člověk může najít.

Tamae Itazuki

"Kiyo je u té křičící." sdělila Sanirovi a prohlížela si čumili kolem. Pak promluvila a něco nám sdělila. To všechno se dalo čekat. pomyslela si, protože nám to k ničemu nebylo. Žádná stopa tu není. Všichni sem přišli až po tom co křičela. Někdo se sem však mohl vrátit. pomyslela si, ale z místa teď nemohla nic určit. Jediná svědkyně byla ona. Kiya napadla podobná situace, jelikož se žena mohla rozmluvit až by věděla, že je v bezpeční. Toho se Tamae chtěla rovnou uchopit, jelikož ten výslech chtěla nechat na Kiyovi. "Takže!" zvolala rázně a nejdříve pohlédla na otce a pak na všechny kolem. "Všichni jste viděli dost. Pokud nic nevíte tak si běžte po svých." řekla a pak pokračovala, protože věděla, že tohle samotné jí nepomůže. "Pokud tu bude někdo postávat a rušit. Tak si ho hezky pěkně vyslechneme u nás v Sídle i kdyby nic nevěděl." pověděla rázně a myslela to smrtelně vážně, přeci jejich klan měl nějakou pověst a tak doufala, že nikdo nechce riskovat. "Tak zmizte a dávejte pozor, může tu stále být" dokončila a doufala, že se lidi raději rozejdou než, aby se s ní hádali, protože ačkoliv se chtěla předvést, byl tu i její otec, který už jenom tím, že tu stál podporoval její argumenty.

Kiyo, Tamae <-

Saniro Itazuki

Kiyo ho požádal aby dostal lidi pryč protože tu celkem překáželi. No, většina už byla na odchodu, jen pár lidí zvědavě přihlíželo. Saniro jen přikývl a mírně vykřikl svým hlubším hlasem.
"Zmizte odsud!" Jakmile to dořekl tak se všichni doslova rozprchli a nezůstal tam nikdo, kdo by byl podezřelý. Všichni se při odchodu tvářili stejně naštvaně a podrážděně, že s nimi zase vyje*ávají Itazuki. Nejistě se tedy tvářili všichni a nedalo se určit, zda by někdo z nich byl víc podezřelý než ten druhý. Žena v ruce žmoulala jen mokrý kapesník protože po tváři jí stékalo pár slz a negativně na Kiya zakývala.
"Neviděla.. asi to musel provést rychle protože by ho tu někdo brzy našel.." Řekla aby si nepřipadala tak hloupě a snažila se spolupracovat. Tamae ještě stihla okřiknout odcházející lidi kteří na ní tak trochu házeli nenávistný pohledy a to už se Saniro připravil k odchodu.
"Dobrá, myslím že vám to tu můžu nechat na starost. Hodně štěstí." Řekl a pomalu vyrazil do centra vesnice. Po pár krocích se ale zastavil a ohlédl se přes rameno směrem ke Kiyovi. Bylo to zvláštní jak dokázal odhadnout pozici lidí i přesto že byl slepý. Díval se přímo jeho směrem.
"...a Kiyo.. dej mi na ní pozor." Dodal ačkoliv to zrovna Tamae asi slyšet nechtěla a zmizel mrknutím oka jako vítr.

Aizen <-

Šel si opravdu dlouho. Cesta za světlem se zdála dost nekonečná až po několika minutách si konečně dorazil ke zdroji.



???

Dorazil si na místo, které bylo jako jeskyně v jeskyni. Byl tam široký plácek a místnost měla kulatý tvar. Světlo vydávala jen malá svíčka vedle stěny která už skoro dohořela. Jako první co tě praštilo do očí byl ninja kterého si moc dobře znal. Byl to dobrý přítel tvého otce a hrozně hodný a čestný muž z rodiny Natsuin. Nestál... ani neseděl... Byl přibitý ke kříži černými kůly a na těle měl spoustu řezných i bodných ran. Krev mu ztékala po obličeji z rozbité hlavy a měl na sobě už jen roztrhané kalhoty. Nebyl tam ale sám, bokem před ním stál muž v černém hábitu s nasazenou kapucí. Přesně ten, kterého siluetu si viděl ve městě.
"Si celkem odvážný, že si se rozhodl mě následovat až sem. No, tebe už nebudu potřebovat... Řekl jsi mi všechno co jsem potřeboval vědět." Řekl hlubokým tlumeným hlasem jakoby mluvil přes nějakou masku.
"O--odpusť mi to...Aizene.." Vydal ze sebe přibitý muž a z úst se mu vyvalila spousta krve. Díval se na tebe jen jedním okem protože druhé měl zavalené krví. Sotva to stihl doříct a zahalený muž mu zabodl nůž s černou čepelí přímo do srdce. Dotyčný nedokázal ani zasyčet bolestí a jeho otevřené oko se pomalu zavřelo.
Muž v černém se na tebe pomalu otočil a skutečně pod kápí nešla vidět tvář.




"Vítej Girihari chlapečku... Jsem rád že se staneš mou další obětí zrovna Ty. Čím víc oslabím Tokai od členů hlavních rodin, tím líp. Blíží se nevyhnutelné.. Zánik celé téhle ubohé skrýše." Řekl svým tajemným hlasem který se šířil mezi kameny jak ozvěna. Doslova se ti dostával pod kůži a celé to místo bylo děsivé. Vedle přibitého Natsuina byl i malý dřevěný stolek na kterém ležela spousta mučících nástrojů, které byly všechny od krve.

Aizen Girihari

Pokračoval směrem k tomu světlu a ani se to nezdálo, ale byla to celkem dálka. Tenhle komplex je obrovský... Divím se, že mi o tom pořádně otec nic neřekl. Pomyslel si a konečně došel ke zdroji toho světla. Bylo to v jeskyňce, kde pomalu dohořivala svíčka. "Hej! Co to tu je za...." Ani nedořekl a jeho pohled si vzala osoba, která byla přibitá ke kříži. Co to?! Proletělo mu bleskově hlavou a pak mu došlo, že to je člověk, kterého moc dobře znal. "Yuiji! " Zakřičel a chtěl k němu doběhnout, ale v místnosti byl ještě jeden člověk, a to byla ta silueta, kterou pronásledoval. Ve ksichtě vypadal jako loutka, ale rozhodně ho Aizen nechtěl podcenit. V jeho krvy najednou putoval velký žal, který moho kdykoliv vybouchnout. Yujiho poslední slova Aizena celkem dostali, protože se ten muž dozvěděl spoustu důležitých informací. Jakmile mu probodl srdce, tak si Aizen nechal svojí kůží pokrýt sklem a pak složil jednu pečeť. "Ty.. Jeden.... Hajzle!! Kai!" Zakřičel a nechal explodovat všechny možné skleněné věci v místnosti. Aizen byl hodně naštvaný a strašně moc chtěl pomstít Yuijiho .

Tamae Itazuki

Lidé odešli a žena odpověděla Kiyovi. To jsme se toho moc nedozvěděli pomyslela si, ale nedávala to té ženě za zlé.  Otec se také chystal odejít a popřál nám hodně štěstí. "Díky a neboj se mi ho dostaneme." pověděla jistě a poměrně ráda, že se můžou ukázat na tomto incidentu. Pak se, ale Saniro ještě otočil a vyjevil své přání Kiyovi. Achjo a zase pomyslela si naštvaně a další pohled už otci nevěnovala. ani pohled. Byla naštvaná, přijde uklidni situaci a pak ještě vyjeví starost jako kdyby byla malé dítě. Už neví co má udělat více, aby mu dokázala, že se o ní bát nemusí. Naštvaně zakroutila hlavou a přešla ke Kiyovi a té ženě. "Tak co ještě něco ? Máš nějaký další plán ? Vypadá to, že je to tu beze stopy." pomyslela si. Bylo to dlouho co spolu mluvili naposled a ještě déle co spolu něco vymýšleli nebo tvořili. Matně si vzpomíná jak několik let zpátky byla u nich v klanu.

Kiyo Natsuin

"Myslím si, že ona spíše bude chránit mě než já ji." Zasmál se Kiyo, když odpovídal jejímu otci. Poté už Saniro odešel a zůstali tam jen oni dva s tou mrtvolou. Kiyo si dřepl k té mrtvole a pozorně se koukal na jeho obličej. Musím si tu osobu nějak vybavit, musel jsem ho už někdy vidět, pokud je z tohoto táboru a pokud ne, tak co by tu sakra někdo takový dělal? Ve vesnici nás není zrovna málo, takže jsem tuhle tvář musel někdy vidět. Přemýšlel, což Tamae moc dobře znala a samozřejmě to na něm i viděla, jelikož jeho zamyšlený výraz už několikrát dříve viděla. "Jak to, že nikdo z těch lidí neprojevil emoce? V táboře je nás kolem stovky a zde nebylo zrovna málo čumilů. Někdo toho muže prostě musel znát a něco by řekl nebo by se alespoň nějak zachoval a ne jen zvědavě čuměl." Přemýšlel nahlas, že Tamae slyšela vše, co si sám pro sebe říkal. Pak se podíval na Tamae. "Říká ti jeho tvář něco? Viděla jsi ho tu někdy?" Zeptal se ji a hleděl ji do očí.

Tamae Itazuki

Poměrně jí potěšila jeho odpověď, i kdyby to myslel ze srandy. Čekala co Kiyo vymyslí, sama chtěla prověřit stráže, jestli něco náhodou podezřelého neviděli. Nebylo jich tu moc a pokud jeden opravdu zradil, musí se na něj přijít brzy. Leda, že by byl opravdu nenápadný. pomyslela si. A pak se jí Kiyo zeptal, jestli toho chlapa nezná. Na to se musela pousmát, jelikož se snažila znát skoro každého, aby měla přehled. "Jistěže." začala a byla vidět, že je strašně ráda, že se jí na to zeptal. "Tohoto jsem trochu znala, hodně četl a hodně se zajímal." Pověděla a pak pokračovala. "Jmenoval se myslím Hirokazu. Byl to sice samotář, ale vše dělal pro naší vesnici." pověděla. Zvláštní, že si vybral zrovna jeho. pomyslela si a hledala v tom souvislosti. "Proto ho i ostatní měli rádi a možná proto byly tak překvapený, že se to stalo." Dopověděla a usmála se na znamení, že je to vše.

Kiyo Natsuin

Poslouchal bedlivě co říká a přitom se díval na bodnou ránu. Koukal se, ale nic ho nenapadalo, prostě nevěděl, co přesně by měli hledat. Nelíbila se mu myšlenka, že by měl běhat zbrkle po vesnici a hledat nějakého podezřelého, když už ten dotyčný bude stejně někde schovaný, protože člověk, co udělal takto precizní prácičku, tak rozhodně nebude hloupý, aby za sebou nechával stopy nebo se poflakoval kolem. "Pokud dělal hodně pro tábor, tak musel být dost na očích a zároveň musel mít spoustu přátel. Jenže s takovou aktivitou automaticky přichází i nepřátelé, kterým se nelíbí, že se někdo tak moc angažuje a případně jim to kazí plány. Zamysli se. Přemýšlej, kdo z vesnice by mohl být proti jeho vylepšení nebo nápadům. A ber v potaz úplně každého." Pobídl ji a koukal ji přímo do očí.

Aizen <-

???

V místnosti nebylo vůbec nic skleněného a tak si odpálil jen sklo které pokrylo jeho tělo. Ostré střepy a malé střípky se rozletěly do všech stran takže pokryly dá se říct celou tu malou místnost. Celkem slušná vlna nalítla na muže s maskou ale ten jen vklidu stál jakoby se vůbec nic nestalo. Větší kusy se o něho roztříštily a malé kousky se zabodaly do jeho hábitu který vypadal z dost odolného materiálu. Některé dokonce i zasáhly hlavu ale to se jen odrazili od masky jako malé bezvýznamné kamínky a nezanechalo to na ní ani škrábanec.
"Hm, si stejný ubožák jako zbytek Tokaie... Jen patetická loyální ovce která si myslí, že to co se tu děje je správné." Řekl klidným tónem a to už pozvedl své ruce do stran, jakoby kopíroval onen tvar kříže. Mohl spatřit jak se kůly v tvém příteli začali pohybovat a asi po vteřině vyletěli směrem na tebe dost velkou rychlostí. Byly jen 4 ale každý z nich mířil na jednu část tvého těla. Nebylo skoro možné se jim pouhým úskokem vyhnout, určitě ne všem. Tělo tedy spadlo z kříže na zem a pod maskou muže se ozvalo jakési ďábelské zachechtání. Sotva co se na tebe kůly rozletěli, složil ruce k sobě a vytvořil jakousi pečeť.
"Fūinjutsu: Gansaku Hei [Falešná zeď]" Řekl hlasitě a otvor kterým si přišel do místnosti se začal uzavírat. Na protějších zdích které tvořili jakési futra, se objevily černé pečetě které pomalinku měnily tvar, čímž posouvaly kameny k sobě. Neuzavíralo se to rychle, ale ani ne pomalu.

Aizen Girihari

Aizenuv útok toho moc neudělal, ale aspoň to zkusil. V té místnosti toho mohlo být víc, než Aizen viděl. Ten muž označil Aizena za ubožáka, což se mu moc nelíbilo a jen pokroutil hlavou. Jedinej ubožák tu jsi ty. Pomyslel si a pak sevřel jednu ruku v pěst. "Loajalni ovce? Jsme jako jedna velká rodina. Chováme se jako jedna rodina a podporujeme se jako jedna velká rodina, i když zde jsou nějaké potyčky tak i skrz to, držíme spolu. Vše funguje jak má a pak se objeví někdo jako ty a celé to pokazí!" Zakřičel na něho a hned poté na něho vystartovaly ty černé kůly. Ksakru! Proletělo mu hlavou a Aizen v co největší rychlosti natáhl ruku a vytvořit svoje zrcadlo, které mělo aspoň zpomalit ty kuly, protože počítal s tím, že je ovládá a budou to moci obletêt. Jestli ale letely rychle, tak byla velká pravděpodobnost, že se zarazily do skla a hned je to odstřelilo zpátky. Vchod se zavíral a Aizen se snažil co nejrychleji proskočit a dostat se na předem připravený terén.