Návrat do Chrámu Slunce (Seven)

Lin
Řekla bych pořádnej ramen...
Řekla jsem s úsměvem...

Ushio

"Jistě... ramen," pověděl jsem na její návrh a podíval jsem se na místo, kde se nejspíš něco dělo. Konečně je tady Lin... Problémy vesnice teď nechám vesnici... Může to bejt jen... pocestný s rachejtlema..."

Lin
Pomalu jsme scházeli schody z hory a chtěla jsem,aby byl tento okamžik navždy...
Jak dlouho jsme se vlastně neviděli???
Zeptala jsem se,abych přerušila ticho...

Ushio

"Není to teď jedno," řekl jsem jí a chytil ji kolem pasu oběma rukama, naklonil jsem k ní svoji hlavu, chtěl jsem ji políbit, když vtom se mi smekla noha na schodu nervozitou a já ztratil rovnováhu. Abych s sebou nestrhl i Lin, pustil jsem ji a padal dolů. Několikrát jsem spadl na hlavu, až jsem se zastavil už jen pár schodů před koncem schodiště.

Lin
Rychle jsem přiběhla k Ushiovi a začala ho oprašovat...
Není ti nic???
Zeptala jsem se ustaraně...

Ushio

"Hele, hvězdička," ukázal jsem na ní, když jsem otevřel oči, takovým jakoby opileckým hlasem. "Ale co to je... Kdybys nevypadala tak hrozně a zamračeně, řekl bych, že jsi Lin," začal jsem se smát. "Tam nahoře už ani nevědí, co je to nebe... Tohle je peklo... Já chci svoji LIN!!!"

Lin
Podívala jsem se na něj tátazým pohledem...
Co to zase meleš???
Zeptala jsem se,když v tom se mi v hlavě ozval démon: Já říkám pořád,že je...divnej...
Zamrmlal démon...

Ushio

"Jo, to jsi ty," řekl jsem s takovým šibalským úsměvem a v tu chvíli jsem prudce vstal a svalil Lin k zemi. "Ramen počká..." řekl jsem jí a začal ji líbat na tváři, ale pak jsem si uvědomil, že tady a teď to není zrovna nejlepší, a tak jsem zase rychle vyskočil na nohy, pomohl jsem i Lin. "A teď mě tak napadlo... Nikdy jsem nebyl u vás..."

Lin
Jo...Ono je to tam takový...Horší...Lidé z našeho klanu bývají arogantní a dosti často opovrhují někým jiným, zvlášť když jim leze do sídla...
Řekla jsem s úsměvem a stoupla si na svoje nohy...

Ushio

"Ale za zkoušku nic nedáme? Ne?" zeptal jsem se se psíma očima. Ale když to tak vemu... Vlastně ani neznám ten zdroj té temné chakry... Toho... Bijuu, možná... "A jak je to vlastně s tou temnou chakrou? Ten Bijuu nebo jak to nazvat je v tobě stejně jako v normálních jinchuuriky nebo ho ani necítíš?"

Lin
Cítím...Vím že je ve mě...Je to něco jako hromada temný hmoty,co má mozek...
Řekla jsem s úsměvem, když v tom se ve mě ozval démon...
Tos mu zrovna říkat nemusela...Takhle mě ztrapnit...
Zasmála jsem se znovu...
Říká, abych tě pozdravila...

Ushio

"Ale Lin... Neříkej tomu hromada temný hmoty... Nebýt toho, tak tu teď nejsi... Nemohli bychom být spolu..." usmál jsem se.

Lin
Nebýt něho,tak bych nebojovala o život v nemocnici...
Řekla jsem s trochou opovržení ku démonovi...

Ushio

"Teď to trochu nechápu... Nebýt něho, tak bys přeci umřela... Nebo ne? Nejsi na něj jen příliš přísná?" zeptal jsem se jí s údivem.

Lin
Kdyby nebyl zmetek,tak by mi přece neotevíral tu ránu na břiše...
Řekla jsem s podobným údivem...

Ushio

"Ale udělal dobře," řekl jsem jí. Kdyby to neudělal, tak to mohlo skončit všelijak... "Neříkej mi, že by sis chtěla to před tím zopakovat..."

Lin
Kdo ví...Ale o jaké věci mluvíš???
Řekla jsem s šibalským úsměvem...

Ushio

"Mám tomu rozumět, že ano?" zeptal jsem se jí, ale byl to jen řečnický obrat. "Tak, co kdyby jsme zašli k nám?"

Lin
A co bude s tím ramenem???
Řekla jsem s dalším z mých krásných a atraktivních úsměvů...

Ushio

"No... Můžeme si dát ramen u mě." usmál jsem se na ní a pohladil ji po rameni.