Návrat do Chrámu Slunce (Seven)

Ushio

Zase... Vždyť tuhle část už jsem udělal... ale co... Chvíli jsem jen tak nechápavě koukal, ale pak jsem se vrhl na úkol stejným způsobem jako posledně.

Lin stála opodál a sledovala tvůj tréning...
Díky zkušenostem z minulé návštěvy jsi to přeskočil na poprvé...Dále byla před tebou branka,ve které visely pytle...Bylo jich pět,vedle sebe...Vedle stála cedule s nápisem,který říkal něco o mlácení hlavou do pytlů...
Vedle stál jeden z rady starších...Ten měl usoudit,jestli můžeš jít k další překážce...

Ushio

Aaaaa tohle je co? koukal jsem na to nechápavě, ale nakonec jsem se rozeběhl a hlavou namířil na jeden z pytlů. Takové hlouposti.

Zdálo se ti,jako kdyby byly pytle naplněné betonem...Byly hrozně tvrdé...
Nicméně byla tam hranice,kam až musíš pytle rozhoupat...

Ushio

Sakra... Dělá si ze mě někdo srandu? No, co... Pokračoval jsem v rozhoupávání pytlů.

Trochu jsi rozhoupal tři pytle...Pak tě začala příšerně bolet hlava...Brněla tě a začal jsi se motat a ztrácet rovnováhu...

Ushio

Chytil jsem se za hlavu a přestal jsem, napřímil se a poodstoupil dál. Tohle nemá cenu... to nejde... Leda bych si chtěl prorazit lebku. Musím na to nějak jinak... ale jak?

Tato překážka je daleko více na přemýšlení,než na hrubou sílu...
Usmál se jeden ze starších...

Ushio

Asi se na trénink sem nehodím... Nic mě prostě nenapadá... Začal jsem přemýšlet o to víc, ale rozbolela mě hlava a tak jsem to vzdal. "Prostě se na tohle nehodím," řekl jsem mnichovi, který tam stál a dal jsem se na odchod.

Jestli chceš pořád jako zbabělec utíkat,je to tvoje věc...Ale už teď se tvému bratrovi rovnat nemůžeš...Zkus na tohle použít auru,kterou načerpáš z okolí...
Řekl mnich s úsměvem...Nechtěl,aby jsi jen tak odešel...A Lin asi také ne...

Ushio

"Kdo říká, že se chci někomu rovnat... Chci být jen schopný chránit své přátele, svojí rodinu a vesnici... Tahle cesta k tomu však nevede... Vede příliš velkou obklikou, než aby mi pomohla je chránit. Dřív než se vůbec stanu schopným, tak bych mohl dojít na konec cesty... Nevím, jak se koncentruje aura, nevím ani proč jsem šel do tohohle chrámu... Nakonec jsem byl přeci jen pořádný v*l, abych se nechal zlákat..." řekl jsem mu s dost chladným hlasem. Prostě se na tohle nehodím... Ne... Nehodím... Ale já chci... Ale co jsem řekl, to jsem řekl... Už je to jedno... Všechno je vlastně jedno... Osud mi prostě jenom hází klacky pod nohy a nechává mě vyváznout i z těch nejhorších nebezpečenstvích, jen aby v tom mohl pokračovat znovu a znovu... Ale já už se nechci podřizovat osudu, který si ze mě dělá srandu... Nechci už být bezmocný... Sakra! Jsem genin, je jasné, že jsem bezmocný... Což je nejspíš důvod, proč tohle nezvládnu... Jsem genin... Hloupý, slabý, ubohý genin, kterého ostatní musí zachraňovat jen proto, aby se mu něco nestalo... Nenávidím se! Nenávidím sám sebe a ostatní za to, že to neustále dělají... CHRÁNÍ MĚ! Nenávidím to... Prostě... Během procesu myšlení se mi pomalu na obličeji začal objevovat vztek, který vrchol v zuřivost, a vypouštěl vůči okolí nenávist. "To vzdávám... Ukončeme to," řekl jsem a podíval jsem se na mnicha skelnýma zuřivýma očima, které naháněly hrůzu: "Ukončeme to," začal jsem se šíleně smát: "Ukončeme tuhle komedii," pokračoval jsem se smíchem: "Kterou někteří nazývají život..." V tu chvíli jsem se zprudka rozeběhl proti pytlům hlavou napřed. Tak co osude... Uděláš to znovu a zase mě někdo zastaví? Nebo mě tentokrát konečně dáš pokoj?

Nemohl sis všimnout,že se vztekem jsi k sobě hromadil Auru...Ale tahle byla temnější...Aura má jakokdyby dvě strany...Jedna čerpá z klidu,míru,vyrovnanosti,kdežto ta druhá čerpá ze vzteku a nenávisti...
Právě jsi použil tu druhou...
Pytel s pískem se protočil a provaz,na kterém byl pytel přivázán se roztrhl a pytel odletěl někam pryč...

Ushio

"Zase," řekl jsem nenávistně. Už jsem si myslel, že si srazím vaz... Ale nic... Osude, máš divný smysl pro humor!

Vybral sis druhou cestu za získáním Aury...Tato cesta je nebezpečná...Ale máš na to ji zvládnout...Před tebou je už poslední překážka...Proraž támhletu zeď a můžeš přejít k poslední zkoušce...
Řekl te starší a usmál se...

Ushio

"Nechci žádnou auru... Chci už jít... Chci žít normální život..." řekl jsem a oklepal se. Tohle je na mě moc... Já už nechci nic ničit... Chci tvořit... Chci milovat... Být ninjou není pro mě... Otočil jsem se na podpatku a vyrazil jsem domů. Svět ninjů... Jsou to jen blázni...

Lin se rozeběhl za Ushiem a postavila se mu do cesty...
To chceš jako ubožák odejít??Když jsi došel tak daleko???
Řekla mírně podrážděně...

Ushio

"Promiň," řekl jsem jí a políbil ji: "Ale už nechci nic ničit... Chci něco vytvářet," odpověděl jsem nadějným tónem a obešel jsem ji zprava.

Lin
Spíš ty promiň...Promiň za všechno...Byla jsem dlouho pryč...Ale teď jsem zpátky...A bez tebe...Bez tebe...Nemůžu dál žít...Jestli tohle fakt chceš,tak odejdi...
Řekla jsem se slzami v očích...

Ushio

"Však ty se z toho jako jinchuuriki dostaneš," řekl jsem jí. Stejně jsem pro tebe nikdo... bezejmenný... Alespoň to tak chci... Nešlo by to... Jsi jinchuuriki a já... padlej na hlavu. Pokračoval jsem pomalu dál, ale než jsem odešel, tak jsem se ještě na ní otočil. Čekal jsem, až se otočí taky, abych jí mohl ještě naposledy vidět a pak na všechno zapomenout, jen jí si zachovat.

Lin
Rozeběhla jsem se za Ushiem a objala ho...Následovalo pár polibků...
Nemůžeš odejít...To...Prostě nejde...Chtěla bych zase starého Ushia...Vím,že je někde v tobě...
Řekla jsem s brekem...

Ushio

"Klid, Lin... Nemusíš všechno tak dramatizovat," zasmál jsem se a objal ji, v tu chvíli to nešlo jinak, nepustila by mě do té doby, než by dosáhla svého, mně teď stačilo se jen trochu snažit a přetvařovat se. "Tak dobrá... Ještě to zkusím," usmál jsem se a políbil ji na tvář, potom jsem se vrátil k té stěně. Tak už klid... Nechci přece nic ničit... Nemohla by prostě jen tak ustoupit?

Lin
Neumíš lhát...Ten démon ve mě to poznal...
Řekla jsem s podezřením v hlase...

Ushio

"Já," řekl jsem se silným překvapením a ukázal na sebe palcem: "Proč bych ti měl lhát," snažil jsem se ji přesvědčit o opaku, ale na čele se mi začaly objevovat kapičky potu, proto jsem si raději rychle pot setřel s čela a podíval se na Lin takovým zvláštním podezřívavým pohledem: "Jsi vůbec Lin," zeptal jsem se jí, i když jsem si byl jistý, že to Lin je, ale chtěl jsem, aby měla špatné svědomí z toho, že si vůbec myslela, že bych ji lhal.

Lin
Nezkoušej blafovat...Ty víš moc dobře,kdo jsem...A lhát neumíš...
Řekla jsem naopak podzřívavým hlasem já...

Ushio

Pomalými kroky sem přešel až k ní: "Tohle je podle tebe taky lež?" zeptal jsem se a přitom ji jemně položil svoji levou ruku na její tvář a rty jí políbil na její rty. "Co myslíš?"