Úsvit lovců - Kage budova

Creepy

Zatímco jeden neodpověděl odpověď druhého jsem přeslechl v hluku doprovázející zmizení opičáka.
Teda, připadám si proti vám dvěma jako neschopné dítě
řekl jsem s úsměvem a opět zavřel své oči.
Kam vyrazím teď? Řekl bych že útok stále ještě nezkončil...
to už ale vlček zamířil do Kageho budovi a tak jsem ho následoval.

Kageho budova byla zamčena a tam opálený lístek od krve, že je kage na srazu.

Tatsuya

"To mě ale vážně nezajímá," rozčílil jsem se a dveře jsem se pokusil vyrazit. Beztak tam možná bude nepřítel... A Utakata se tam věčně zašívá...

Iwashi

usmial som sa nad kongom a potom som sa pozrel na Creepyho
Máš pravdu navyše som tu niekde stratil brata. Odpovedal som mu

Creepy

Vhledem k tomu že byli dveře zamčené schoval jsem meč a kývl směrem k vesnici.
Nevím jak vy ale já tu nebudu ztrácet čas, jdu se porozhlédnout po dalších a pokusit se zachránit pár životů, dobře se tu bavte s vylamováním dveří
poznamenal jsem sarkasticky a zamířil za nejbližším hlukem boje.

Iwashi

tiež som sa vykašlal na tatsuyu a išiel som hľadať brata
Ten sa náhodou určite zapojil do toho najtvrdšieho boja. napadlo ma

Tatsuya vyrazil dveře a vešel do temné místnosti, kde se ozvalo zaskřípání jak šlápl na starou dřevěnou podlahu, ale nikdo nikde nebyl.

Tatsuya

Od kdy tady podlaha skřípe? napadlo mě. Nikdy tady neskřípala... Podivil jsem se a začal jsem tu divnou skřípající podlahu zkoumat. Třeba tam konečně najdu nějaké spisy o klanu Gojo a dostanu se k tomu, proč vznikla ta situace.

Najednou jsi uslyšel jakési huhňání.

Tatsuya

"Tak tohle asi svitky nebudou," prohlásil jsem a pokusil jsem se odtrhnout prkna nebo najít něco, čím bych "to" otevřel.

Najednou jsi uslyšel jak někdo vchází do kage budovy, byl to druhý rádce, který neměl rád, když někdo někde šmejdí. Pro tvé štěstí bylo okno rozbité tak jsi mohl utéct.

Tatsuya

Kiteisochi, řekl jsem mu v duchu a ten vyskočil ven, já sám jsem vyskočil na strop a chakrou jsem se tam držel, pomáhaly mi ještě ruce, které se společně s nohami zapřely o trámy.

Druhý rádce

Vešel jsem do místnosti a porozhlédl se. "Jakoby tu někdo slídil." Mezitím Tatsuyovi pomalu sjížděli kapky krve z ran z boje k čelu a tvořily se kapky, že spadnou. Stál jsem přímo pod Tatsuyou a vypadalo to jakobych něco hledal.

Tatsuya

Shimata... Zaklel jsem a nakoncentroval jsem chakru, abych se stačil udržet jednou rukou, kapky jsem rychle setřel a zase ruku vrátil. Tohle musím vidět...

Druhý rádce

Pomalu jsem se zhábal k zemi, ale ppak jsem uslyšel zakřupání a najednou Tatsuya sletěl k zemi vedle mě a já se na něj jen podíval. "Můžeš mi vysvětlit co tu děláš? Venku je vesnice na spadnutí a ty tu kradeš?!" Zařval jsem, ale v tu chvíli se v místnosti objevila Miya Gojo. "Uhm, ahoj bráško."

Tatsuya

"Neesan?" hrklo ve mě, ale pak jsem strčil do toho rádce. "Tohle přede mnou schovávat nebudete, kdo tam je?!" zaječel jsem na něj a začal jsem odtrhávat prkna i za cenu toho, že bych se měl zranit.

Odtrhnul jsi jedno prkno, ale pod nim byl jen beton. Bylo možné, že se ti to jen zdálo a zvuk šel z venku. Rádce se na tebe jen podíval a zvedl papíry. "Blbče, já jsem hledal jen normální papíry ohledně mírové smlouvy vesnic." Řekl a Miya tě vytáhla ven. "Co tě to napadlo?" Zeptala se tě.

Tatsuya

"Někoho tam drží... Vím to... Dokud ho nedostanu ven, tak nepřestanu..." řekl jsem jí a chtěl jsem se tam vrátit. Možná se mi to jen zdálo, ale nebudu mít klid do té doby, než vytrhám všechny prkna v budově.

Miya

Chytla jsem ho za tričko a strhla ho k zemi před sebe. "Laskavě se uklidni." Dodala jsem a když se pokusil zvednout, což určitě pokusil tak jsem ho k zemi srazila nohou a držela ho nohou u země. "Jseš jen paranoidní nebo si myslíš, že jsi centrem všeho." Řekla jsem mu krutou pravdu. "Před chvíli jsi dobojoval a chakru už skoro nemáš a chceš si tu zase hrát na hrdinu. Prostě hold někdy musíš pochopit, že to byl jen zvuk z venku a ta tvá paranoidita je už otřesná. Jen tak rozbiješ dveře od kage budovy, ikdyž tam je napsáno, že kage je pryč. Co by tam Utakata dělal, laskavě se prober chlapečku. Ti co si hrajou na hrdiny tak moc dlouho nevydrží. Podívej se na otce, taky byl až moc paranoidní a teď je mrtvý." Řekla jsem mu krutou realitu a dala z něj nohu pryč.

Tatsuya

"Otce nech být," vyjekl jsem na ní v rozčílení a vyskočil jsem na nohy. "Rozhodně nebyl vždy takový... Rozhodně ne," Chci tomu věřit... Alespoň tomu... Pokud opravdu byl vždy takový, tak bych byl přeci jen i já zatrpklý a zlý... Možná se mu ale podobám... "Nechci být středem všeho... A pokud si to myslíš, tak si stejná jako většina výše postavených tady... Říkáte tomu dospělost, ale mýlíte se... Pokud dospělost znamená být jako vy, tak to raději budu navždy dítětem... Dítětem, které sice nikdy nic nedokáže, ale bude mít čisté svědomí, že nikdy nedal všanc není život nadarmo..." Ale já vlastně nemůžu mít čisté svědomí... Sayaru, Saburo, Kiteisochi... Všechny jsem je nechal obětovat svůj život a pro co... Mohl jsem být na jejich místě... Mohl jsem být něčím užitečný... Ale vždy jsem z toho vybruslil... Jako bych tam ani s nimi nebyl... Jako bych je ani neznal... Jsem srab... Utíkám před tím... Ale je to ve mě... "Nikdy nebudu s nikým v dobrém vycházet... Všichni nakonec dospějí... Proto nemohu a ani nechci..." Podíval jsem se jí přímo do očí svýma očima, které nenáviděly, nenáviděly pohled na tento svět, který se úplně vymykal mému chápání.

Miya

"Nech si tyhle keci pro někoho jiného. Nevim zda jsi zažil zabití někoho koho jsi obdivoval a měl rád, ale nemáš nejmenší tušení co si zažívají dospělí. Říkáš, že si neužívaj a jsou furt jen přísný, to bude tim, že mají mnohem větší starosti než ty. Musíš se starat o děti jako jsi právě zrovna ty." Řekla jsem a prošla kolem něj pryč. "Hraj si tu na hrdinu a dokazuj si co chceš. Když nedáš ani na slova vlastní rodiny tak hold jsi jako tvůj otec. A ano, tvůj otec byl normální do svých asi 15ti, pak prý začal být takový jaký byl. Chtěl být středem pozornosti a říkej si co chceš ty chceš být taky." Už jsem se na něj nepodívala a mizela v temnotě.

Tatsuya

"Neesan?" cítil jsem se provinile a bylo mi najednou těžko. Má pravdu... Poslední dobou se chovám dost divně... Sklopil jsem hlavu a zavřel jsem oči, poslouchal jsem zvuky z okolí. Teď ale není čas na to, abych se znovu zase začal chovat jako předtím... Už takový nechci být, ale proč se nemůžu změnit... Musím s tím žít a naučit se to zvládat... Ale teď na to není čas... Kiteisochi se na to jen díval, až když jsem se znovu podíval na vesnici, tak se objevil vedle mě, mlčel, jen se díval taky. "Jdeme," řekl jsem mu a zamířil jsem směrem k bojům.

Tatsuya z dálky uviděl Býka útočícího na Koketsa.