Každodenní život

Kyoko

Opravdu lehce jsem se držela kolem jeho krku když mě nesl do nemocnice .. neměla jsem ubec pevný stisk ,protože jsem byla stále mimo a halvně jsem vypadala zadůmaně nechápala jsem co se děje ... Co se děje ?? .. zeptala jsem se chaoticky nato neveděla jsem proč mě tam nese a proč by to ělo bejt důležité

Kōkai

Byl jsem na vůdce dost naštvaný, protože ta mise byla dost těžká, ale měl pravdu, ikdyž jsem si to sám nepřiznal. Byla pravda, že jsem tam neměl bratra nechávat a měl jsem s nim zůstat až do konce. Jenže to jsem si nedokázal připustit a vůdcovi jsem nic neřekl, při čemž jsem odskákal pryč. Směrem k tréninkové louce.
Netrvalo dlouho a už jsem stál uprostřed louky, při čemž mi vítr foukal do černých, dlouhých vlasů, které se vlnily ve vzduchu. Slibuju všem tam nahoře, že vás nezklamu, dokud mě bude provázet bůh, který nademnou zanim nezanevřel. Věřim, že budu chodit a dýchat do té doby, než udělám další chybu, za kterou mě již bůh potrestá a už mě neušetří jako kdysi. Pomyslel jsem si jako modlitbu, při čemž jsem už začal skládat pečetě a koncentroval katon v puse.