Každodenní život

Nekyo

Si si vedomý, že ak by som to naozaj bola ja, teraz by som ti úplne jednoducho utiekla?! nadvihla som obočie a nakoniec som sa vybrala za ním.
Si divný... povedala som.

Isamu
Takáto otravná si vždy? Zasmial som sa na nej pri ceste k vodcovi.

Nekyo

Iba keď som podráždená... a to práve som, pretože chcem mať pokoj...a trénovať...! povedala som.
A mám pri sebe idiota čo ma otravuje... pozrela som sa naňho a dala si ruky do vreciek, kde som chytila Hanii a ona zase zapišťala.

Isamu
Len plním misiu. Zasmial som sa.
V tom sme došli pred budovu kageho.
Otvoril som dvere.
Dámy majú prednosť. Povedal som jej a čakal som kedy vojde.

Nekyo

No.... až taký dobrý v jej plnené niesi... povedala som a nasadila som si kapucu.
Vošla som do budovy.
Hah jaj kebyže niesom taká blbá a naozaj ich obídem, práve teraz sa učím Mizu Rappu... zamračila som sa.

Isamu
Došli sme k dverám Vodcu.
Zaklopal som mu na dvere a čakal som čo povie.
Asi to nie je on, dávno by zdrhla....

Kōkai Hayashi

Dorazili jsme do vesnice a já se proměnil zpět do své lidské formy, při čemž jsem se otočil na bratra. "Musim si jít s někym promluvit." Dodal jsem dost naštvaně a rozešel se přímo k vůdcově kanceláři, kde jsem už jen naštvaně zaklepal na dveře. Ani jsem nečekal na svolení vstupu a prostě jsem k němu vešel. "Můžete mi říct, proč nás dva s bratrem posíláte na tak těžkou misi?! Málem tam kvůli vám umřel, protože jste nám dal neuváženou misi!" Uplně ze mě ta naštvanost chrlila.

Raizo

Sedl jsem si na lavičku a čekal až zmizí ten parazitující jed, který mě omezoval v pohybu. Jsem jen bratrovi na obtíž, kvůli mě jsme málem dnes zahynuli.Stále dokola jsem si to vyčítal.

Nekyo

Pozrela som sa na chlapca čo vtrhol dnu.
Eh... pozrela som sa dnu za ním.
Najskôr som hľadela naňho a potom som presunula pohlad vodcu a čakala jeho reakciu.

Isamu
Pozeral som na nich, a chvíľu som iba rozmýšľal.
No potom som za nimi došiel a čakal som čo sa bude diať.

Kyoko

Pomalu jsme přišla s vykulenýma očima s Anbu do vesnice .. moje triko bylo potřísněno krvy a na ruce jsem měla zaschnuté stopy krve ... narozdil od toho moje obě dýky v pouzdře byly dočista čisté jako kdyby byly uplně nové i ta kterou jsem sekla do krku všechna krev zmyzela ... pomalu jsem mihavě došla do kanceláře vůdce a on bez klepání jsem vstoupila ... byla jsem lehce v šoku a měla jsem ruce od zaschle krve

Kyoko,Kokai,Raizo,Isamu,Nekyo - Všichni ste se sešli v kanceláři Vůdceho ale místo toho tam stál nějaký ANBU který se vyděšeně díval na všechny geniny tam a po hlavě mu ztekla anime kapka když na něj Kokai začal křičet ačkoli to mělo být na vůdceho i on z toho byl celkem vyplašený..
Eh.. vůdce na vás čeká na střeše domu.. Řekl potichým hlasem a ukázal prstem ven z kanceláře kde se točili schody nahoru (Něco jako Kageho dům v konoze)..

Kyoko

A-ha dobře ... řekla jsem potichu jako kdybych byla uplně mimo a otočila jsem se vyšla jsem ven ... Samý změny plánu .. řekla jsem si a pomalu jsem šla po schodech a došla jsme před barák kde jsem měla uvidět kageho na střeše ...

Sam Hayashi

Zahanbeně sem se probudil v nemocnici, nohy sem měl ošetřené a všechny zranění s nimi.
Ko*ot....
Vynadal sem si.

Kōkai Hayashi

"Nejenže mě a bratra pošle skoro na sebevražednou misi, ale pak si ještě není schopný s náma dát řeč v kanceláři." Řekl jsem tiše, že to slyšeli jen ti genini kolem mě a sám jsem šel po schodech nahoru.

Seděl si na lavičce a v okolí nikdo nikde..Když najednou se před tebou zjevil nějaký ANBU a vražedně se na tebe podíval.. Okamžitě se dostav k Vůdcovi !

Raizo

Trošku vylekaně jsem se na toho ANBU podíval a pak jsem ze sebe vyndal jen H..ai Načež jsem se rychle vydal do vůdceho domů a rovnou po schodech nahoru na střechu domu.

Isamu
Ideš? Spýtal som sa Nekyo pričom som počúval toho čo hovorí niečo o sebevražednej misii.
Hm, fakt som sa narodil v najlepšej dedine..

Pomalu jste se všichni přeskupili na střechu kde vás čekalo menší překvapení..

Když jste vyšli po schodech nahoru před vámi roprostřela velká kulatá střecha připomínající Arénu po které všude stáli Jouninové a Chuuninové z vesnice a jejich pohledy mířili přímo na vás.Tleskali a hvízdali na novou příchozí generaci a všichni si vás prohlíželi od hlavy až k patě.Mezi tím velkým davem byla jen jedna ulička vedoucí k okraji domu kde bylo postaveno menši zábrádlí na kterém stála jedna osoba. Tou osobou byl Vůdce který bez koncentrace chakry stál na jedné noze na tak úzké tyči že to bylo skoro nemožné..ovšem On jediný se neusmíval a nebyl zrovna moc nadšen.Bylo vám hned jasné že svámi chce mluvit..

Isamu
Aha. Mohli nám o tom povedať, nikdy by som sem nedošiel. Zasmial som sa a ako prvý som pomaly začal kráčať k vodcovi dediny.

Kyoko

Jako duch jsem zahnula přímo k vůdcovi a krev mi akorád uschla a tak jsem měla na ruce pouze červené zaschle fkeky ,ale to jsem bohužel nemohla říct o mém oblečení ... Nepřítomě jsem se na něj podívala a čekala jsem jeho reakci .. bude dost naštvaný tou misí všichni krom mě natom byly dost špatně

Kōkai Hayashi

Naprosto jsem ignoroval všechny ty lidi a naštvanym pohledem jsem se díval směrem na vůdce, při čemž jsem zrychloval a zrychloval. "Děláte si srandu?!" Zařval jsem naštvaně a vytáhl z opasku jeden kunai, který jsem na něj vymrštil. "Pošlete mě a bratra na sebevražednou misi, jen aby jste se nás zbavil a pak si tu slavíte?!" Když v tom jsem vyskočil proti němu a za letu se změnil v tygra a drápnul po něm svoji tlapou.

Vůdce

Letící kunai mi mířil na hlavu ale já pouze lehce naklonil hlavu k rameni a kunai prolítl a letěl dál.. Když Kokai následovně ve své formě po mě skočil tak jsem na té 1 noze udělal otočku a druhou nohou ho kopl přímo do čumáku tak,že odlítl zpátky tam kde stál...
Vražedně jsem se podíval na Kokaie ale ve vteřině se mi na tváři objevil úsměv a já si ruce prokřižil za zády..
Kōkai Hayashi a jeho bratr Raizo Hayashi...Splnili jste mé očekávání víc než dostatečně a prokázali jste neuvěřitelné odhodlání a statečnost..Všichni geninové co byli doposud zasláni do údolí Takai utekli jakmile stáli před vchodem do té ďábelské propasti mezi skalami.Ovšem vy jste přesto šli dál až do zapovězeného lesa,dokonce jste se utkali s Nukeninem a neutekli ste..Váš potencionál přerostl v dokonalý hrdinský čin pro záchranu jedné dívky. Líčil jsem a všichni Jouninové a Chuuninové pouze tleskali a pískali..
Ačkoli byla mise falešná a dívka byla pouze smyšlená,svou misi ste plnili naprosto dokonale.. gratuluji Přikývl jsem na menší poklonu a potom už se můj pohled přemístil na Isamua a Nekyo a úsměv na mích rtech znovu zazářil..
Nyní tu máme misi pro jednotlivce který i přesto že měl Fuuma shuriken ukořistit to Isamu vzal mírumilovnou cestou a přivedl jí sem aby se usvědčil o tom jestli je to ten Shuriken který postrádám.. Zachoval ses jako správný člen klanu Sukuro..blahopřeji Znovu jsem se jedním koutkem pousmál a pohledem koukl po Nekyo.. Omlouvám se ti,byla to smyšlená mise a Fuuma shuriken který vlastníš opravdu patří tobě. Opět jsem se mírně poklonil a potom odvrátil svůj pohled na Kyoko a to už můj úsměv naprosto vymizel..
A poslední 5ti člený tým který se utkal se skupinou banditů a neuspěl ani z 1%. Sukuro který vedl 5ti členný tým naprosto sklamal,ačkoli takto špatný počet lidí jsem připravil úmyslně..Ale to že teď 4 z 5ti budou v nemocnici s vážnými zraněními jsem opravdu nečekal.. Přecenil jsem vás a zklamali jste mě na plné čáře..Až na jedinou Kyoko která bojovala do konce a udatně.. Dořekl jsem a pár jouninů si začlo divně prohlížet Kyoko a ke mě přiskočil jeden z ANBU kterýmu jsem následovně něco pošeptal.
ANBU se objevil vedle Kyoko a podepřel jí...
Budu vás muset dopravit do nemocnice.. Řekl ANBU a čekal na tvou reakci.

Kyoko

Vypadala jsem celkem překvapeně ... ostatní ..... řekla jsem si pro sebe tiše a v tom mě přerušil Anbu a já naněj hodila překvapený pohled ... P-počkat ... já nejsem zraněná .. řekla jsem lehce vyděšeně měla jsem jen pár modřin a zírala na něho jako na sochu svobody .. překapeně a hluboce

Kōkai

Smyšlená mise? Hrdinství? Splnění očekávání? nechápavě jsem si již ve své formě vzpomínal na vůdcova slova. Nevěřil jsem, že nás chválí, myslel jsem, že na nás bude jen řvát a podobné věci. Ale poslouchal jsem dál a nereagoval na to. Pak mě však napadlo, že už je asi proslovu konec, takže jsem se uplně bezeslov a ignorujíc vše lidí otočil a chtěl jít pryč.

ANBU

Pojdťe prosím semnou a neodporujte.. Je to důležité.. Pošeptal jsem jí vážným hlasem a uchopil jsem jí pevněji kolem pasu přičemž jsem jí uchopil do náruče. Vůdce na mě pouze přikývnul a já jsem velkou rychlostí sní skočil ze střechy domu a dále "skákal" po střechách domů ve vesnici až k nemocnici.

Vůdce

Kokaii.. Řekl jsem vážnějším hlasem a následovně jsem se zjevil těsně před ním přičemž jsem se naklonil k jeho uchu. Si sice statečný ale vaše příliš velká zbrklost mohla tvého bratra stát život. Měl bys jít svému bratrovi příkladem a občas myslet dopředu než začneš jednat.. Pošeptal jsem mu do ucha a potom jsem se od něj zase odtáhl.. Z toho kluka něco jednou bude... Řekl jsem si v duchu a to už jsem se otočil a měl jsem namířeno zpátky do své kanceléře..

ANBU 2

Rozdělování týmů kvůli nadměrným zraněním které utrželi geninové v misi se přesouvá na sobotu (Dnes je pondělí) .. Dodal jeden ANBU který doprovázel vůdceho do své kanceláře..