Boj o přežití (Yoshiro, Masaru a Keiko)

V tu chvíli jsi katanou rozsekl tu jehlu, ale tvé oči už spatřily, jak nad tvoji katanou projela další dřevěná tyč, která pokračovala směrem k Yoshirovi, když v tom...



"Bratře to nejde! Pomož mi sakra, aspoň trochu." Řvalo dítě ve věku asi 14ti let uprostřed louky, kde kolem něj létaly hnědé listy a on měl kolem rukou jakousi světle zelenou tekutinu, vypadalo to jako jakýsi fosfor. "Nemohu ti stále pomáhat Yoshiro, kdykoliv ti pomůžu, tak pak máš mnohem lepší techniku než já a pak se všichni usmívaj jen na tebe. Chci být taky jednou ten dobrý syn."
Ozval se Keikův hlas, který právě seděl na jedné z větví a v ruce měl malou dřevěnou hračku v podobě kočky. Yoshirovi z očí vytekly slzy, protože byl smutný, že mu jeho bratr Keiko nepomůže. Jenže v tom se jeho ramene dotkla malá ruka se slovy. "Já to tak nemyslel bráško, pomůžu ti." Ozval se Keikův hlas, ikdyž každý starší člověk by věděl, že Keiko zalhal, jen protože nerad vidí bratra trpět.

Najednou dopadl Yoshiro k zemi s dřevěnou tyčí zabodnutou v břiše. Pod jeho tělem se pomalu vytvářela malá kaluž krve a on krev prskal i ze svých úst.

V tu chvíli si Masaru všiml jak z dálky spoza stromu vychází postava, kterou dobře znal a po čele mu tekla kapka potu. Byl to Keiko, který měl ve tváří né úsměv, ale ani smutek. Spíše jakousi úlevů smýchanou s utrpením, což bylo očekávané, když právě sejmul svěho bratra. I ty největší aroganty by něco takového dokázalo položit a Keiko nebyl výjimka.

"Bratře! Věděl jsi že tohle jednou přijde! Já tě varoval už kdysi, kde to byla poslední kapka!" Zařval Keiko, ale Yoshiro jen vykašlal další krev, protože nebyl schopný kloudného slova. Shika se snažila Yoshirovi pomoct, ale Yoshiro její pomoc pořád dokola odmítal.



"Nesnášim tě! Nesnášel jsem tě už před třemi lety, kdy jen tebe každý obdivoval a já byl ten hloupý a neschopný syn, co nikdy nic nedokáže!" Řval rozčílený Keiko uprostřed temného lesu. Před ním stál zkrvavený Yoshiro, který měl ruce obalené fosforem. Bylo jim už aspoň 19 let, ale v tom se ozvalo "Nedělejte to! jste bratři." Za stromem stála ubrečená dívka, která již od pohledu měla oba bratry moc ráda. "Yuki drž hubu!" Zařval znovu Keiko, který přímo proti ní hodil několik dřevěných tyčí. Yoshiro nemohl stihnout vytvořit klona a Yuki zase nestihla udělat svoji časoprostorovou techniku, takže jediné co zbývalo bylo, že Yoshiro v tu chvíli skočil do střel a obětoval se pro Yuki. V tu chvíli se přímo nad nim objevil Keiko, který měl v ruce meč. "Teď tě zabiju!" Zařval, ale v tu chvíli se od Yuki objevila silná bílá záře a najednou se Yoshiro obevil někde na poli uplně zdravý a před nim stál Keiko, který ho v zápětí hned spoutal dřevěnou technikou. "Nevim, kde to jsme, ale neřekl bych,ž e jsem v naši staré zemi." Zvolal Keiko.

Masaru Yukisha

Padl sem na kolena směrem k Yoshirovi a v očích mi jasně zářila démonova chakra.
Nemůžete přece umřít.....
Řekl sem smutně, zároveň v mém hlase byl slyšet vztek. Byl to divný pocit, ještě nikdy sem takový neměl.... Dalo by se to asi nazvat jako nenávist, celá mě zžírala a já s tím nemohl nic dělat.... Část mě jako by se bránila, ale asi nebyla dost silná na to aby nenávist potlačila. Otočil sem se ke Keikovi v očích mi čím dál víc zářila chakra... Pak to ale zmizeli, zdálo se, že v mém démonovi nenávist není.
Vážně jsi zranil svého bratra.... Svou krev, svou rodinu! Proč si to udělal, co za zvrácaného člověka si!
Řval sem na něj... pořád sem ho ale nechtěl zabít, věřil sem, že ho musí někdo ovládat a že to není jeho vina...... Byl sem patetický...

Keiko

Yoshiro už ani nedokázal mluvit, ale já tam stál uplně v klidu. "Ta mladá naivita. Nechápu, jak jste mě mohl něco učit, jste naprosto ubohý sensei. A ta vaše holčička Sora, kde teď asi je? Není už náhodou mrtvá chlapečku?" Zasmál jsem se, při čemž jsem si pomalu rozepínal plášť a ty jsi viděl, že na sobě mám stejné oblečení, jako kdysi nosíval Jiro. Jenže to už jsem začal dělat hodně rychle několik pečetí, při čemž jsem bouchl do země "Mokuton: Piramiddo no jutsu!" V tu chvíli se kolem nás asi v okruhu 60ti metrů vynořily tři dlouhé a tlusté trámy dřeva, které byly dlouhé taky asi 70 metrů a najednou začaly navzájem padat směrem doprostřed a spojily se přesně nad Masarem, ale nic víc se zatim nedělo. Já jsem mezitim začal zhluboka vydechovat.

Masaru Yukisha

Démona nedostanete... cokoliv s ním chcete udělat, tak to je určitě špatná věc!
Vykřikl sem a ruka mi začala modře zářit, namířil sem si s ní nahlavu a čekal.
Dobře vím, že když zemřu, tak se mnou zemře i démon, bude nadobro pryč!
Vyhrožoval sem... sám se nevěděl, zda jen blafuju.
Prostě odejděte, nechte mě donést bratra do nemocnice a kdo ví... Možná někdy v budoucnosti svou šanci na démona dostanete.

Keiko

Ani to se mnou nehlo, jen jsem se arogantně zasmál. "Zabij se, potřebujeme jen 3 démony a je vás 9. Takže žádný problém. Ale jakmile se zabiješ, tak zabiju Shiku, Yoshira, Soru a zbytek tvých přátel a známých." Řekl jsem s namyšlenym úsměvem.

Masaru Yukisha

Pomalým krokem sem k němu přišel na vzdálenost asi jednoho metru. Upřeně sem semu podíval do očí a pak se ho zeptal.
Tak proč jsi tady? Proč si tohle všechno podstoupil? Bratra si mohl zabít kdykoliv.

Keiko

Pousmál jsem se. "Máte tu 6ti ocasého a pak 7mi ocasého. Proč by nemohl můj parťák sejmout 6ti ocasého a já 7mi ocasého? Hned by byly plány Akatsuki vyřešeny." Řekl jsem, ale už jsem nehodlal dál žvanit. Rozeběhl jsem se přímo proti tobě se Sayarovou tyčí v ruce.

Masaru Yukisha

Využil sem toho, že je blízko mě a má technika je připravená. Rychle sem nastavil ruku a co nejrychleji vytřelil tři chakrové kunaie směrem na obě ruce... Bylo to dost narychlo, takže sem se nemusel trefit.... Jestli ho to aspoň trochu zpomalilo tak sem odskákal dozadu, udělal pečetě a vytvořil dva klony.

Keiko

Dalo by se říct, že se tvůj úmysl povedl, jelikož jsem bouchl tyčí do země a přede mnou vyjela kamenná zeď, do ktré se chakra kunaie zabodaly, ale to už jsem ji přeskočil a pokračoval přímo proti tobě.

Masaru Yukisha

Věřím vám Shiko
Stihl sem ještě říct a to už mé klony formovali chakra kunaie přímo do mé ruky. Já se pořádně soustředil a v ruce se mi začala tvořit velká masa chakry.
Zmrzačteho, zraňte ho hlavně ho prosím nezabíjejte!
Vykřikl sem. To už sem se nemohl hýbat a jediné co sem mohl udělat bylo, že sem kunai vystřelil směrem ke Keikovi

Keiko

Shika tušila o co jde, tak se rozeběhla přímo proti mně, jenže místo toho, aby mě ten kunai sejmul, tak jsem tu chakru pohltil a vzápětí praštil Shiku do břicha a ona spadla s bolestmi břicha k zemi. "Heh, proč myslíš, že jsem ti posílal svého klona, aby ti pomohl s tou technikou? Načerpal jsem tu chakru a zjistil, jak na to, abych se nestal obětí té techniky." Řekl jsem a najednou si Masaru mohl vzpomenout, tak jsem tu chakru vsával. Měl jsem celé tohle přepadení promyšlené až do detailů.

Masaru Yukisha

Pravda... proč by ste mě učil tak mocnou techniku že.
Řekl sem zahanbeně. Mí kloni vzal Yoshira a začali s ním sprintovat směrem k vesnici... Byla to asi hloupost, a Keiko je zastaví, ale teď sem neměl lepší možnost... Udělal sem pečetě a vzal katanu do pravé ruky.
Kazebunshin
Řekl sem klidným hlasem a v levé ruce se mi vytvořila přesná kopie katany.
Budete muset projít přeze mě, abyste se dostal k bratrovi...
Yoshiro asi umře, ale snažil sem se do poslední chvilky.

Keiko

V tu chvíli jsem ukázal na vršek dřevěné pyramidy a ona jakoby zazářila a vytvořila se jakási pyramidová bariéra, takže Yoshiro nikam nezmizel, ale v tu chvíli se něco stalo co zřejmě změní všem životy.
"Chci tě vidět v pravé podobě 7mi ocasý." Řekl jsem a najednou si Masaru všiml jak spoza stromu vychází můj klon, který drží za krk Soru, která byla v bezvědomí. Došel až těsně vedle mě a ukázal ji přímo tobě.

Masaru Yukisha

Rozšířili se mi zorničky... Přestal sem si všimat originálu a díval se na Soru a klona vedle ní. Pak sem se ale nadechl.
JE to jen váš trapnej trik... Sora by se nenechala chytit od klona
Přemlouval sem sám sebe... Uvnitř sem ale cítil obrovskou nenávist.... Nevím jak na tohle reagoval můj démon, jelikož byl klidný a liný....

Keiko

Klon byl zatim v klidu, Soru totiž neznal, tak to neřešil, ale tušil, že budeš brzy chtít asi pomoc.
"Takže když není pravá, tak můžu klidně udělat tohle?" Řekl jsem a dýkou jsem řízl lehce do krku a vytekla ji krev. V tu chvíli se ozvalo zakašlání Yoshira. "Mas..Masaru, jeho k-kloni jsou silnější než ostatní dru-hy klonů." V tu chvíli jsem se podíval na Yoshira. "Tys ještě nechcípnul?"

Masaru Yukisha

Nech jí být!!!
Vykřikl sem zoufale.
Nemůžu se proměnit do pravé podoby, bylo by to stejné jako, kdybych jí zabil... Nemůžu to kontrolovat.. Zemřel bys i ty i ona!
Něco ve mě ale pěnilo... Zdálo se, že démon se vzbudil a měl chuť si hrát.

Keiko

Jenom jsem se pousmál a v tu chvíli cuknul rukou a rozřízl Soře hrdlo, při čemž jsem ji pustil a její bezhybné tělo dopadlo k zemi.

Masaru Yukisha

Tohle už sem fakt nedal... na vteřinu sem ztratil koncentraci chakry a všechny mé klony zmizeli... Yoshiro tím pádem padl k zemi. Já sem měl ve tváři psychotický výraz. Chakra ze mě začala sálat.... Jestli se démonovi chtělo nebo nechtělo - má vůle byla silnější a tu chakru sem si prostě vzal. Ze zad mi vylezlo chapadlo, které se obrovskou rychlostí napřáhlo směrem k vršku té dřevěné věci a tím se ji snažila zabít. To už mi na rukách zářila žlutá chakra a já po Keikovi začal házet salvu chakrových kunaiů.

Keiko

Najednou se dřevěná pyramida rozpadala, ale to už na mě letěly ty kunaie. Konečně to začíná. Pomyslel jsem si při čemž jsem bouchl do země a vyjela dřevěná stěna, do které se ty chakra kunaie zabodnuly. V tu chvíli jsem vymrštil klona do vzduchu přímo nad Masara, který asi nevěděl, že jde o klona a sám jsem se dostal pod zem.

Masaru Yukisha

PRacoval sem na 100%. Kolovala mnou enávist, ale pořád sem musel myslet na Soru. Udělal sem pečetě a dost hlasitě vykřikl.
KazeBunshin no jutsu!
Okolo mě se sformovali 4 klony a všechny zautočili na Keika at byl klon nebo ne. Já sám sem co nejrychleji vyrazil za Sorou.

V tu chvíli ho kloni zníčili, ale na zem dopadla zase jen ta dřevěná postava, při čemž se najednou kolem parvého znovu oběvily ty dřevěné trámy a rychle mu to sálo chakru.

Keiko

Já jsem stál na té dřevěné bedně, kde byl Masaru. Chytnout ho šlo tak lehce, protože byl naštvaný a myslel, že tamten bude pravý a jeho jediný cíl byla Sora. "Myslim si, že je konec."

Masaru Yukisha

Konec bude až zemřu!
Vykřikl sem zadýchaně... Po celý souboj sem použil dost chakry... i přesto, že sem měl chakru od démona, jeho chakra nebyla nekonečná. Pořád sem ale měl klony, které silně zářili démoní chakrou... vyskočili přímo naproti Keikovi a té bedně... V rukách měli katany.

Keiko

V tu chvíli jsem poskládal pečetě a dotkl se te bedny rukama. Najednou z ní vyletělo asi 10 trámů dřeva na ty klony. Nemohli uniknout, protože byly ve výskoku a trámy dřeva se nedaly tak lehce přeseknout, protože byly také naplněny démoní chakrou.

Masaru Yukisha


Zběsile sem bušil do stěn té bedny a snažil se dostat ven abych zachránil Soru. Zoufale sem u toho křičel.
No tak uklidni se vymysli plán!! Musím zachránit Soru

Keiko

Jenom jsem se hlasitě smál, při čemž jsem čerpal jeho chakru. Můj smích slyšel Masaru dost zřetelně, ale najendou uslyšel jinym hlasem "Suinatar druhý stupeň!" Poznal, že jde o Yoshirův hlas. V tu chvíli se ozvalo jakési zařinčení a zaskřípání, ale to už se dřevěná bedna rozpadla a Yoshiro padl v bezvědomí na zem. Když se Masru rozhlédl, tak si všiml jak jsem jednim kolenem opřený o zem a druhou nohu mám pokrčenou, při čemž se držim za břicho, ze kterého teče krev.