Boj o přežití (Yoshiro, Masaru a Keiko)

Masaru Yukisha

Rychle sem přiběhl k soře a začal jí tlačit na ránu v krku, abych zastavil krvácení... Nic jiného mě v tento moment nezajímalo.

Masaru -> Jenže jak jsi ji tlačil na ránu, tak jsi pomalu přestával cítit její tep.

Masaru Yukisha

Pomoc!!!!
Vykřikl sem se slzami v očích. Držel sem ránu ještě silněji... Neměl sem ponětí co mám udělat... Ztrácela krev a já uměl jen první pomoc. Přidržel sem ránu loktem a udělal pečetě.
kazebunshin...
Řekl sem zoufale a vedle mě se zformoval jakýsi klon... Trošku sem se natočil, aby měl klon místo a ten začal masírovat srdce.
Nenechám tě umřít neboj.

Shika, Yoshiro a Keiko

Najendou se vedle tebe objevila Shika, která odstrčila jak tebe tak i klona a vzala Soru do náručí, při čemž se hned rozeběhla směrem do nemocnice. Jenže to už jsi slyšel zakašlání a zakřupání kostí. "Eh, ta coura stejně zemře. Teď už nemáš pro co žít, tak pojď se mnou a zbavim tě trápení." Řekl Keiko, kterému z úst i zbytku těla tekla krev. "Zabij ho Masaru." Řekl Yoshiro, který nehybně ležel na zemi a pod nimse tvořila kaluž krve.

Masaru Yukisha

V mém mozku probíhalo hodně různých emocí... Z oči mi vyteklo několik zoufalých slz.... zase po mě někdo chce abych zabil... Je to obrovské břemeno.
Budeš trpět to ano! Ale nebudeš to mít tak lehké to se neboj smrt si nezasloužíš.
Vykřikl sem s cuknutím hlavy, což rozptýlilo slzy pryč.
Vzal sem si dva shurikeny a hodil je naproti Keikovím nohou.. pak sem vyběhl s katanou s umyslem mu dorazit levou ruku, kterou sem už před tím načal.(useknout)

Keiko

Byl jsem už ve stoje, ale z boku mi koukala zlomená kost, což znamenalo, že už nebudu schopný boje v taijutsu. Jenže dokázal jsem udělat pár kroků dozadu před těma shurikenama, ale v tu chvíli jsem ucítil, jaks e mi katana zabodla do ruky, ale nepřeseknul ji, protože jsem stihl vyslat proti kataně dřevo. Jenže to kuž mi popraskala kůže a z prasklin vyjelo několik malých trůmu dřeva s úmyslem tě pobodat, bylo jich asi 10.

Masaru Yukisha

Pokusil sem se uhnout tím, že tě kopnu do břicha a tím se odrazím ale několik bodáku mě stejně trochu zasáhlo.
Chakra kunai!
vykřikl sem a v pádu sem po tobě vypálil jednu dávku směrem do hrudi.(ale né do srdce)

Keiko

Opravdu jsi mě odkopl a já se pěkně proletěl, při čemž se do mě v letu zabodaly asi tři kunaie a ostatní jsem vyblokoval. Dopadl jsem na zem a ozvalo se křupnutí další kosti, bylo jasné, že už skoro ani nejsem schopen pohybu, ale přece jen jsem se dokázal postavit. Na mé tváři už však nebyl arogantní úsměv. Pomalu jsem z kapsy vytáhl kunai, který jsem namířil přímo proti tobě.

Masaru Yukisha

Dopadl sem na nejbližší větev. byl sem celý opocený a z těžka sem dýchal. Svou katanu sem držel v obou rukách nasměroval sem jí vedle sebe a dal do urovni mích očí(obraná poza) Podíval sem se skrz čepel přímo na tebe.
Ještě jsem s tebou neskončil.
Řekl sem vyčerpaně.

Keiko

Z úst mi vyteklo docela dost krve a já už se sotva držel na nohouch, dokonce se mi bolestí a vyčerpánim klepaly. Věděl jsem, že už asi nesplnim tuhle misi, ale už jsem nehodlal trpět a hlavně jsem nehodlal zde být zavřený, jako rukojmí, aby ze mě dostávaly informace. V tu chvíli jsem však padl na kolena a podíval se na Masara. "Tu radost ti neudělám." Řekl jsem a najednou jsem se bodl kunaiem přímo do srdce.

Masaru Yukisha

NE!!!!!
Vykřikl sem odhodlaně a nakoncentroval poslední špatku chakry do shunshinu. Přímou čarou sem se velkou rychlostí přemístil k tobě a pokud sem to stihl vytrhl sem ti vší silou kunai z ruky než ses probodl...

Keiko

Byl to dobrý tah. Fakt jsi zastavil můj kunai a vytrhl mi ho z ruky. Jenže v tu chvíli jsem praštil do země a kolem mě se vytvořila jakási dřevěnná stěna, která se nahoře uzavřela. Sakra nesmí mě dostat! Musim odsud pryč nebo se nějak zabít.

Masaru Yukisha

Pomalu sem cítil jak mé svaly ztrácí sílu. Neměl sem už žádnou vlastní chakru. Bušil sem z posledních sil do té krabice a přitom řval.
Tohle přežiješ!!!

Keiko

S chakrou jsme na tom byli stejně, ale já v sobě nemám démona. V tu chvíli kdy jsi bušil se kolem tebe uvolňovala žlutá chakra a vytvářel se ti jeden ocas. Najednou jsi začal vybouchávat kusy dřeva a rostl ti i druhý ocas. Jenže to už jsi si vytvořil jakousi malou díru v té bedně, při čemž jsi v temnotě uviděl moji tvář. Najednou se i proti tvé vúli vytvořil třetí ocas.

Masaru

Prosím přestaň co když si od tebe znova veme chakru a všechno to začne na novo.
Prosil sem démona a snažil se potlačit chakru, to odvedlo mou pozornost od Keika. Jediná cesta ven ale byla přeze mě.

Keiko

Démon tě ignoroval a narostl ti další ocas, takže už čtvrtý a tvá kůže se měnila na žloutou a pomalu jsi ztrácel svůj zrak, takže nad tebou bral démon kontrolu. Mezitím jsem položil ruce na stěny ze dřeva, při čemž jsi uviděl, jak se tam vytvářejí jakési bodce, které se ke mně blíží.

Masaru


Přestáááň!
Vykřikl sem a pak si vzpoměl na všechny ty lidi, které bych zabil, kdybych mu nechal kontrolu. Ucítil sem jakýsi hřejivý pocit. Uviděl sem ty dva malé prcky, jak si hrajou s dřevěnýma hračkama. Vlastně sem teď viděl z perspektivu celou Suichu, kterou bych mohl zničit. Tohle sem nemohl démona nechat udělat.

V tu chvíli jsi uviděl jen bílo a najednou jsi jakoby usnul, ikdyž tvé tělo se hýbalo.

...

Najednou jsi se probral ležíc na zemi a ze země tě na nosítkách zvedaly dvě osoby, což jsi poznal, že jde o lékařské ninji. Jak tě odnášeli, tak jsi viděl, jak z té dřevěné bedny vytáhává dalších pár ninju Keika, který měl uplně roztrhané břicho.

Masaru Yukisha

Já já.... žije?
Podíval sem se na zničeného Keika. Byl sem celkem zmatenej nevěděl sem co se stalo.

Lékaři ti neodpovídali, asi tě v tom ruchu neslyšeli. Jenže najednou jsi uslyšel zívnutí démona. "Ne nežije, věděl jsem, že jsi slabý, aby jsi ho zabil. Proto jsem to vzal do vlastních rukou, což moc často nedělám. Jenže tvá nálada působí i lehce na mne." Řekl ti démon, který zřejmě opět ležel v té cele.

Masaru Yukisha

Chtěl... sem ho zabít, ale napřed sem ho chtěl vidět trpět.
Opravil sem démona. V mém hlase zněla nenávist.
Sora........ Sora?!...
Opakoval sem unaveně, to bylo jediné co sem chtěl vědět.

Lékaři tě nesli až do nemocnice a na tvé otázky nereagovaly. Jenže to už tě tam donesli a podívali se na tvá zranění. Lékaři nečekali a hned tě uspali, při čemž tě hodlali léčit.
....

Netrvalo dlouho a rozmazaně jsi viděl světlo na stropě a tvého "spolubydlícího" v pokoji v nemocnici. Vedle tvé postele už seděla Aiko, která měla smutný výraz.

Masaru

Pomalu sem se posadil. A pak sem zaostřil na Aiko... Díval sem se jí do očí, nevěděl sem co říct... Právě sem jí zabil syna a druhý je v kritickém stavu.. Takhle to nějakou chvíli trvalo... Díval sem se na ní a mlčel.

Aiko

Neměla jsem na tváři už žádný výraz. Nebylo poznat zda se zlobim, jsem smutná a nebo mi je to uplně jedno. "Masaru přišla jsem ti říct tři věci. To, že jsi zabil mého syna nic neznamená. Mě teď zajímá jen a jen současnost a díky tobě jsem zjistila, že Keiko se stal zlym, takže uděláme vše pro to, aby se jeho budoucnost změnila. Yoshiro přežil, podle všeho ho chtěl Keiko zabít, ale díky tobě to nestihl, takže teď Yoshiro odpočívá v pokoji, který je naproti tobě." Pak jsem chvíli mlčela, při čemž se mi na tváři objevil smutný výraz. "Poslední věc bude pro tebe hodně těžká. Je mi to moc líto, ale Sora... Sora zemřela." Řekla jsem tiše.

Při tomhle příspěvku sem si hafo zavzpomínal na začátky Masara, když sem procházel staré topicy
sorry, že je to tak dlouhé.
Flashback:



Seděl sem v tureckém sedu a upřeně se díval na zeď hlavou mi probýhali vraždy, které jse spáchal... byl sem celej ztuhlej a mé tělo se nemohlo hýbat. Chtělo se mi zvracet, ale mé tělo mi to nedovolilo... Byl sem v lehkém šoku. To už na mé dveře začal někdo klepat. Mě to probudilo z nekonečné smičky utrpení a já se zvedl. Přišel sem k dveřím a tam stála krásna holka.
Ahoj Masaru, jak ti je?
Zeptala se mě a ja se na ní nevěřicně podíval.
Ahoj... No dá se to... My se známe?
Dívka se na mě jen usmála a sladkým hlasem řekla.
Neznáme,ale stála bych o seznámení čili jsem tu nová a tvoje jméno jsem někde slyšela,a tak se tě chci zeptat jestli se nestaneme kamarády
Já se jen usmál... Celé mé tělo oblilo jakési teplo... štěstí.. Věděl sem, že ta holka bude speciální.
Ok... mohli bysme se jít projít, a zjistit něco o sobě, když už sme ti kamarádi. A jak se vlastně menuješ?
Podíval sem se jí do očí.
Projdu se ráda jinak se jmenuju Sora

Celé se to přesunulo o několik týdnů dopředu, bylo to na Chunninských zkouškách. Můj tým zrovna prošel 1. zkouškou.

Byli jsme v Soragakure. Ležel sem ve vodních lázní a předemnou stál Tatsuya, starý přítel, kterého sem už dlouho neviděl.... Opodál byla Sora. Tatsuya zrovna řekl něco o tom, že by sme spolu s Sorou měli chodit.
Ehm... Co říkáš? Budem spolu chodit?
Otočil sem se stydlviě na Soru.
Co?..... Zopakujto..... eště..... jednou.....
Viříkávala a překvapeně koukala na mě.
Znervozněl sem a řekl první věc, co mě napadla.
Jestli se mnou chceš chodit běhat... JE tu nějaký vítr, ruší to zvukové vlny ehm.....
Řekl sem zahanbeně.
Při téhle vzpomínce sem se současný já, který předtím jen tak blbě zíral na Aiko mírně zasmál.
Budeš se konečně chovat normálně?
Řekla Sora trochu naštvaně. Chytil jí pěst a přitáhl jí k sobě.
Ale já sem chovám normálně.
pak sem jí políbil. Sora se ode mě odtrhla a utekla do šaten. Já sem zůstal ve vodě sám... Sice tam byl tatsuya ale toho sem nevnímal. Chcíli sem nevěděl co dělat, ale pak se vydal za ní... Tušil sem, že bude v pokoji. Zaklepal sem a přes dveře zašal zoufale mluvit.
Omlouvám se. Já jen... je mi jen 14. Celej svůj život sem jen trénoval a dělal mise tohle je pro mně nové, myslel sem, že se ti to bude líbit.... Omlouvám se.....
Sora otevřela a zeptala si mě.
Tak proč si to udělal?
Protože bagr neumí plavat do kopečka... Proč asi? Protože se mi libiš.
Slyšel sem její kroky jak de ke dveřím... Otevřela je a pak zase zavřela... Já se zklamaně otočil a šel pryč z budovy.
O pár hodin později jsme oba seděli na jedné ze střech Sory.
Tak začni.
Řekla Sora netrpělivě.
Konečně měli šanci si to vyříkat, ale Masaru jaksi nemohl najít ta správná slova.
No ....... Asi sem udělal chybu, to co sem uděla, udělal bych to znovu, protože to byla fakt pravda. Opravdu se mi líbíš, ale jestli to nechceš uspěchat....... Diť Tatsuyo měl pravdu, proč si musíme dělat naschvály? Proč prostě neřekneme co k sobě cítíme?.
Máš pravdu,ale abych ti řekla co k tobě cítím mi srdce nedovolí říct.Proto se tě ptám předem....
říkej jako první usmálase a začervenala.
Dobrá. Takže, od chvíle co si mi zaklepala u dveří, sem se cítil líp, vlastně sem chvíli předtím měl tu misi.... jak sem ti o ní vyprávěl, Bylo mi z té mise na nic, a ty si mně z toho vytáhla, si krásná, vtipná a opravdu se mi libíš, a myslím to vážně.
Řekl jí vážně do očí.
Tak já od té doby co jsem ti taky zaťukala na dveře se cítim lépe,pak mi bylo eště líp když jsem zjistila že jsme spolu v týmu.si taky krásnej,vtipnej,sice se někdy chováš jako "magor" ale to do života patří a myslím si že to beru taky vážně a z toho co se stalo v předešlích hodinách se omlouvám
řekla a přitom se koukala Masarovi do očí. Byl rád, za to co řekla, pak se k ní natáhl a chtěl jí dát pusu, ale pak si uvědomil, že na to de zas moc rychle.
[b]To jsem rád, ale asi by sme to radši neměli moc uspěchat....
[b]Né v pohodě v tu chvíli jsem si to uvědomila že nato jdem dobře usmála se

Vzali jsme se za ruce a odešli pryč... Scéna zbělala a já se vrátil do reality.

Masaru Yukisha

Při těhle vzpomínkách už sem byl celý promočený... Slzy mi tekly plným proudem a já neměl slov...