Boj o přežití (Yoshiro, Masaru a Keiko)

Dvojka

Zkaroutila jsem hlavou. "Nechci se Suichu, už s ní nikdy nechci mít nic společného, chci jen tu destičku, abych se sama pomstila Akatsuki a Suichu mi už bude do konce uplně ukradená. Chci jen zničit Akatsuki a pak se někde daleko v horách usadit jako normálni člověk." Řekla jsem ti a znělo to věrohodně.

Masaru Yukisha

Takže si veme tu destičku a zničí Akatsuki... za pár let se vrátí a bude chtít zničit vesnici... nebo jinak.... Zničí Akatsuki... a....
Nedomyslel sem to.
Destičku má on.
Ukázal sem na Yoshira.
Nezajímalo mě co udělá v budoucnosti... nevěřil sem jí, ale neměl sem na výběr, nechtěl sem aby ti dva... jeden umřel.
A teď splň svou část dohody.

Dvojka - Přesně si už nepamatuju jak na tom Yoshiro je, ale je asi v bezvědomí, že?

Když mi řekl o mé dohodě, tak jsem jenom zakroutila hlavou a podívala se k nebi. "Jsem na tomhle světě již dost slouho, abych věděla, že když nechám Yoshira být, tak mi stejně destičku nedá, jelikož mi nevěříte, že jdu jenom proti Akatsuki a vaše Suichu mě vůbec nezajímá. Ale něco zkusim, pustim mladého Yoshira a nechám starého žít, ale pak mi dáte tu destičku. Budu věřit v to, že nejsi žádný pdovodník a dodržíš své slovo." Řekla jsem, při čemž jsem sáhla do křoví a z něj vytáhla malé spící mimino, což byl Yoshiro a donesla ho Masarovi, kterému jsem ho dala.

Masaru Yukisha

Přišel sem k poraněnému Yoshirovi(starému) a prošacoval ho... Snažil sem se najít destičku... Pokud sem jí našel, tak sem čekal na reakci Dvojky... Po propuštění těch dvou(on ma v sobě jed, a potřebuje protilátku) dám destičku Dvojce.

Dvojka

Našel jsi destičku a já díte položila na zem, při čemž jsem z kapsy vytáhla protilátku, což byla zkumavka s jakousi modrou svítící tekutinou. Natáhla jsem ruku, že ti tekutinu podám, ale uároveň také natáhla i druhou ruku, abych si vzala destičku. "Fajn, teď oba odejdeme a nebudeme si sebe všímat. Jasný?" Zeptala jsem se tě.

Masaru Yukisha

Kývl sem mlčky hlavou a dal jí destičku.. vzal sem si léka čekal co se bude dít....

Dvojka

Vzala jsem si destičku a v tu chvíli ustoupila o několik kroků dozadu. "Snad už se nikdy nepotkáme." Řekla jsem tiše a dala prsty do pečetě, při čemž mi začala tráva a květy vylézající ze země obalovat tělo. Jsi ještě tak naivní kluku. Jednou se setkáme a já tebe i zbytek vesnice zníčim za to utrpení, co jsem si prožila ve vězení. Pomyslela jsem si a v tu chvíli se zabalila do země a zmizela. Mezitím jsi dal protijed Yoshirovi a on chvíli nic neděla, ale pak se zhluboka nadechl a postavil se, při čemž se trošku ještě motal. "Eh, co se stalo?" zeptal se tě zmateně.

Masaru Yukisha

Doufám, že se potkáme
Pomyslel sem si a pak se podíval na Yoshira, kterej se zrovna probouzel...
Předtím než začneš vyšilovat... Šlo tady o tvůj život... a taky o přítomnosti i budoucnosti... Kdyby tvoje malá verze umřela kdoví co se stalo......
Vyhrkl sem ze sebe.....

Yoshiro

Měl jsem nechápavý výraz a divně se na tebe díval. Pak jsem se pomalu zvedl, při čemž jsem se podíval na to dítě a zvedl ho ze země. Chvíli jsem se na něj nechápavě díval a beze slov tam jen tak stál. Šlo o můj život? Pomyslel jsem si a pak řekl informaci ohledně přítomnosti a budoucnosti. "O jaké budoucnosti mluvíš a kdo vůbec jsi?" Zeptal jsem se nechápavě.

-> V Anime by teď přišel ending

Masaru Yukisha

To je nějaký vtip, trest, za to co sem udělal že? Yoshiro?
začal sem se nechápavě smát.... nemohl sem uěřit, že by stratil paměť..

Yoshiro

Já jsem vůbec nechápal o čem mluví. Věděl jsem, že se jmenuji Yoshiro i kdo jsem, ale pak mluvil i o nějakém trestu a hlavně když mluvil o budoucnosti, tak mě vylekal, jelikož jsem ani nevěděl, kde a s kym tu jsem. "Nevim o jakém trestu mluvíš, ale kdo jsi a co je tohle za dítě?" Zeptal jsem se nechápavě a díval se na to dítě.

Masaru Yukisha

Fakt ztratil paměť..
Lekl sem se a začal vysvětlovat. Vzal se dítě do náručí a šal směrem do vesnice, čekal sem, že Yoshiro pude zamnou.
Ten jed ti asi vymazal paměť... musíme tě dostat do vesnice, tvé jméno jak si říkal je Yoshiro a přicházíš z budoucnosti.. to dítě si ty, ale za mlada.
Vysvětloval sem mu po cestě

Yoshiro

Nechápavě jsem za nim kráčel a rozhlížel se ze strany na stranu, abych si všímal té přírody. "Nechápu to, ale vůbec to nechápu. Kdo mi dal ten jed a jak je možné, že jsem z budoucnosti, to přece nejde ne?" Řekl jsem a podíval se na to dítě. Tohle jsem já za mlada jo? Co když mi tu paměť vymazal on a jen mi tu teď takhle lže, aby mě nějakým způsobem ovlivnil a já si myslel, že to on je ten dobrý. Začal jsem trošku přemýšlet nad další teorii a přišla mi docela logická, ale raději jsem chtěl slyšet toho kluka, co se mnou jde.

Masaru Yukisha

Ten jed ti dala Dvojka.... neznám její pravé jméno, vím jen,že je zlá....
Odpověděl sem mu a pak pokračoval
Nevím jak ti to mam vysvětlit.... Dostala tě sem tvoje partnerka z týmu, která očividně ovládala časoprostorové techniky. Mé jméno je Masaru Yukisha a podle tebe budu v budoucnosti tvůj sensei...
Podíval sem se na něj a on vypadal nejistě...
Co si naposledy pamatuješ...

Yoshiro

Bylo to na mě hrozně moc informací a hrozně se mi z toho motala hlava, jelikož to byla dost velká pecka. Neměl jsem však stoprocentní jistotu, že mi nelže, ale něco uvnitř mě mi říkalo, že mu mám věřit. Co horšího by se mohlo stát když už jsem ztratil i paměť? Pomyslel jsem si a rozhodl se ti věřit. Když se mě zeptal co si naposledy pamatuju, tak jsem se chytl dlaněmi za hlavu a prosty do ní lehce začal tlouct, čimž jsem dával mozek do stavu pohotovosti. Myslelo mi to pak mnohem víc. Chvíli to trvalo, ale pak to vypadalo, že jsem si na něco vzpomněl. "Eh, pamatuju si jen, jak někdo nebo něco zabilo mého bratra. Nějaká příšera, ale nic jiného si nepamatuji." Řekl jsem trošku vylekaně. Můj bratr je mrtvý? Pomyslel jsem si nechápavě až trochu smutně.

(sem zapoměl jak Keiko umřel tak sem si to tu musel celé znova pročíst xD)
Masaru Yukisha

Takže by sis měl pamatovat, že si přišel z budoucnosti přece.....
Řekl sem mu a pak sem se zarazil...
Tvého bratra sem zabil já....
Řekl sem mu narovinu.. věřil sem že, když mu budu říkat pravdu bude mi věřit... Nepřemýšlel sem nad následky....

Yoshiro

První jeho větu jsem skoro až ignoroval, ale jakmile řekl tu druhou, tak jsem se prudce otočil a chytl tě pod krkem, při čemž jsem tě zarazil ke stromu a pomalu zvedl, takže jsi se začal dusit. "Ty, ty jsi mi zabil bratra?!" Zařval jsem naštvaně a nechápavě, ale pak jsem jakoby měl tik v hlavě a cuknul hlavou doprava, při čemž jsem tě pustil. "Promiň. Zaútočil jsem na tebe, aniž bych věděl, jak to doopravdy bylo." Řekl jsem ti omluvnym tónem.

Masaru Yukisha


Je pořád rozumný, i když stratil paměť....
Uvažoval sem. Prohmatal sem si krk a pak mu řekl.
Kvůli tvému bratrovi si sem přišel, přidal se k Akatsuki a chtěl všechny zabít.... Nechtěl sem ho zabít ale mam v sobě ocasého démona, který nademnou převzal kontrolu....
Řekl sem zahanbeně...

Yoshiro

Jakoby to bylo několik částí skládačky, které se mi honily hlavou. Ze začátku jsem nevěděl, co znamenají, ale pomalu co říkal Masaru začalo ty části skládačky dávat dohromady a já v tom viděl smysl. Možná fakt nelže. Pomyslel jsem si, ale to už jsme vešli do brány Suichugakure a všimli si, že je Suichugakure trošku rozbitá. "Co se tu stalo?" Zeptal jsem se a odpověděl mi nějaký kolem jdoucí. "Vybuchla věznice a uteklo pár vězňů, ale už je to v pořádku." Já jsem jen nevěřícně kývnul hlavou. Už se stmívalo.

- Pokračuj normálně ve hře.