Boj o přežití (Yoshiro, Masaru a Keiko)

Klon

No ano.... On vlastně měl schopnosti Dvojky..... Ta by ale měla být uvězněná.

Masaru

Sora je důležitá pro mě!
Řekl sem uraženě.
A podle toho co sem poslouchal, já důležitý sem, tak je důležitá i ona!
Odsekl sem.

Klon -> Nikdy ti neřekl, že má schopnosti Dvojky, říkal ti něco jiného, co mělo s Dvojkou společného. Ach ta paměť.

Yoshiro

Zastavil jsem se a chytl ho za rameno, věděl jsem že co udělám ho možná ode mě uplně odpoutá a nebude mě chtít už nikdy vidět, ale pomůže mu to. otočil jsem tě směrem ke mně a do očí ti tvrdě řekl "Sora je mrtvá. Musíš zapomenout, jinak tě to zničí." Řekl jsem upřímně.

- Dále odpovim až za týden, až se vrátim z hor.

Klon

Napadla mě spojistost s Dvojkou... Nemohl sem děcka nechat samotné... A klon dalšího klona asi nevytvoří... Musel sem počkat na Aiko a říct jí to...

Masaru

Ale ta holka přece umí ovládat čas!!
Vykřikl sem neovladatelně... Jeho slova sem ignoroval... Nemohl sem si připustit, že by zemřela.

Klon -> Z ničeho nic sis všiml,ž e Yoshiro si hraje, ale Keiko je jakoby kousek od něj a jen na něj kouká. Docházelo ti, že tahle změna osobnosti začínala už od mládí a pomalu ti vše zapadalo do sebe.

Yoshiro

"Ano, ale není to tak lehké, myslíš si snad, že kdyby uměla jen tak ovládat čas, tak že by neoživila všechny lidi ze Suichu? Má to háček, který nám neřekla, jelikož jsem po ní chtěl kdysi oživit moji mrtvou přítelkyni stejně jako ty, ale nešlo to a neřekla mi proč." Řekl jsem ti po čase cesty.

Klon

Přišel sem ke Keikovi a vzal ho za boky. Zvedl sem ho do výšky mé hlavy a usmál se na něj.
Nebudeš tu jen tak seďět a válet šunky
Řekl sem mu s usměvem a dal ho vedle Yoshira. Vzal sem si míček a začal s ním kutálet směrem ke Keikovi... Čekal sem, že mi ho vrátí a pak bych ho zas hodil Yoshirovi.

Masaru

Mlčel sem... Něco z jeho slov sem pochytil ale byl sem hluchý... soustředil sem se jen na jedno a to najít tu holku.

Klon -> Keiko chytl míček a chvíli ho držel a pak se na tebe podíval svými oči, neviděl jsi normální oči, ale oči, kterými na tebe nedávno hleděl, když podřezával krk Soře.

Yoshiro

Uplynulo docela dlouho od té doby, co jsme vyšli z vesnice a z dálky jsme viděli jednu z těch menších vesnic, ve kterých mohla být Yuki. "Musíme doufat, že se jmenuje nějak podobně a nebo stejně, ale říkala, že má nějak upravené jméno a předchozí jméno mně a ani Keikovi neřekla." Vysvětlil jsem ti.

Klon

Usmál sem se na Keika... V mé hlavě proběhlo pár emocí a to mi narušilo tok chakry. Klon Zmizel a Masaru si všiml, že sou teď děcka nehlidaná.

Masaru

Sakra!....
Zastavil sem se a Yoshiro si mohl myslet, že to bylo na něj.
Můj klon zmizel a děcka sou teď samotná...
Oznamil sem mu nevědíc si rady..

Yoshiro

Zaskočilo mě to, ale šel jsem dál. Bylo hned vidět, že se snažim něco vymyslet, ale nic mě nenapadlo. "Byli v kolébce nebo ne?" Zeptal jsem se ho, abych se ujistil a mezitím vymýšlel další plán, aby tam nebyli samotní.

Masaru

Ne nebyli hráli si venku s hračkou... Hračkou... tu hračku vytvořil tvůj bratr a bylo na ní číslo 2... Neměl sem je opouštět, měl sem tam zůstat a nevytvářet klona vůbec.
Žačal sem panikařit.

Yoshiro

V tu chvíli jsem se zastavil, jakobych uplně umrzl a pomalu jsem se na tebe otočil, při čemž jsi viděl, jak se mi najednou na pravé tváři sama od sebe vytvořila malá jizva, jakoby mě někdo kdysi dávno řízl kunaiem. "Říkáš hračka s čislem 2?" Zeptal jsem se vystrašeně. "Musíme ihned zpět." Řekl jsem a rozeběhl se směrem k vesnici.

Masaru Yukisha

Co? Proč?
Zeptal sem se ho, ale už sem taky bežel.

Yoshiro

Najednou jsem se zastavil a kápl si vodu do očí. "Suinatar druhý stupeň." Řekl jsem a v tu chvíli se mé oči změnily na uplně jasné modré a vypadaly, jako rinnegan, ale s tim, že byly modré a ne fialové. "Už je pozdě. Dvojka unesla mé mladé já. Zřejmě bude chtít to co jsem ji vzal." Řekl jsem a očima jezdil do kolečka, jakobych pomocí nich něco hledal. V tu chvíli jsem zaostřil. "Tudy!" Zvolal jsem a rozeběhl se skrz les.

Masaru Yukisha

Utíkal sem za ním, po tom, co sem zjistil, že je Dvojka unesla tak sme se praštil do břicha z ust mi vyletěla krev a já se na chvíli vychýlil z běhu... Po pár vteřinách sem se vrátil na cestu s Yoshirem.
Co si jí vzal?!
Zeptal sem se po cestě...

Yoshiro

Za běhu jsem si sáhl do kapsy a vytáhl jsem kus dřeva, na kterém byla pečeť. "Pamatuješ si, jak dokázala ovládat cizí lidi jen pomocí květu na jejich krcích?" Optal sjem se, ale na odpověď nečekal. "Není to obyčejné jutsu. Postava musí osobu, kterou chce takhle jakoby očarovat nejdříve uspat a pak vytvořit v jejím mozku pomocí čtyřech deskách s pečetěma jakousi bariéru skrz kterou převezmou kontrolu nad jejím mozkem. A já ji vzal jednu tu dřevěnou desku a ona to chce zpět. Bohužel ikdyž bych udělal řpesnou kopii, tak to pozná, protože z toho cítí chakru."

Masaru

Chápu..
Řekl sem jedním slovem a běžel za ním... Cestou mě něco napadlo...
Keiko v sobě musel mít její Chakru... co kdybysme jí z něho extrahovali a tu chakru vložili do kopie desky. Možná je to hloupost ale...
Řekl sem zamyšleně.

Yoshiro

"V těch deskách není její chakra, jedná se o jednu z legendárních zbraní, jako byly už dávno. Avšak tyto desky jsou jednou z nejsilnějších zbraní vůbec. Budu ji to desku muset dát, jinak zemřu a nikdy nebudu ani já a ani Keiko." Řekl jsem a v tu chvíli jsem se chytl za břicho a zastavil se. Vyhrnul jsem si tričko a na levé části žeber se mi najednou vytvořila jizva ve tvaru "2". "Dává mi znamení, jsme někde u ní. Měj se na pozoru, brzy se objeví sama. Musí být mimo vesnici, protože ve vesnici už je opět její sestra a ta má oproti ní obrovskou výhodu." Řekl jsem ti a rozhlížel se, zda ji nezahlédnu, ale to už jsme z dálky slyšeli dětský pláč.

Masaru

Ale co budeme dělat, když jí nemůžeme ublížit? Nechci aby se její sestře něco stalo...
Řekl sem starostlivě

(promiň že to tak protahuju )

Yoshiro

"Asi jsi to nepochopil, ona Shika ví jak na ni, ale to, že ji ublížíme neznamená, že tim ublížíme i Shice." Řekl jsem a zastavili jsme se uprostřed lesnatého údolí, kde na zemi ležel mladý Yoshiro a u sebe měl figurku ze dřeva. V tu chvíli vedle něj dopadla žena v bílém obleku a vypadala uplně stejně, jako Shika, avšak měla ve vlasech rudou růži. Nikde nebyl sníh, jelikož si to tu Dvojka hned upravila pro svoji ptořebu a přeměnila to tu na zelenou trávu a rostliny, které ovládá.

Masaru Yukisha

Vězení Suichugakure tě neudrželo... Upřímě sem to nečekal.
Řekl sem neutrálním hlasem.
Asi bych měl přestat věřit ve vězeňský systém Suichu...
Sklesl mi hlas, ale pak sem se zas probudil.
Co mám udělat pro to, aby si pustila to dítě.
Řekl sem narovinu

Dvojka

Začala jsem se smát. "Jsi hloupý Masaru, vězení Suichu je snad to nejlepší co jsem viděla, idkyž jsem viděla jen tři. Tohle vězení totiž narušil někdo ze Suichu, jelikož se pokusili osvobodit nějakého ubožáka a tak to tam bouchlo a já se dostala ven." Řekla jsem tiše. "Néé kecám!" Začala jsem se smát. "Ve skutečnosti mě ven dostal už asi před měsícem Keiko, jak mi to slíbil, takže jsem byla de facto už měsíc v Suichu a nikdo jste to nepostřehnul." Řekla jsem po pravdě a pak se podívala na to dítě. "Dejte mi tu destičku a dám vám to dítě." Řekla jsem, ale Yoshiro zakroutil hlavou, že ji tu desku nedá, jelikož by to bylo pro ni jakoby ji někdo svěřil nejsilnější zbraň.

Masaru Yukisha

Tu destičku ti nedáme... A tomu dítěti taky neublížíš, i kdybych měl umřít.
Řekl sem rozhodně, i když sem měl malé šance na výhru...

Dvojka

V tu chvíli jsem popadla dítě a přiložila mu na krk jakousi fialovou květinu, při čemž i starý Yoshiro padl v bezvědomí k zemi. "Nechci bojovat, nemá to teď cenu. Jen si chci vzít destičku a slibuji, že se do Suichugakure v životě nevrátim a dám ti lék pro Yoshira, jelikož za 24 hodin by měl zemřít, kvůli jedu." Řekla jsem ti po pravdě.

Masaru Yukisha

Myslíš si, že jsem naivní blb?
Řekl sem nevědíc, co mám dělat. Snažil sem se taky blafovat, protože si očividně myslela, že destičku mám já, ale měl jí starý Yoshiro...
Řekněme, že ti uvěřím... jen teoreticky, že Suichu nenapadneš... Co s tím chceš dělat?..

Dvojka

Zakroutila jsem hlavou a bylo vidět že hodně váhám zda ti to mám říct. Poté jsem se rozhlédla a udělala k tobě dva kroky. "Dozvěděla jsem se, že Akatsuki vyvraždila celou Yutaku od kud pocházim a chci se jim pomstít, takže to je pro tebe vlastně jakoby výhra, jelikož pomohu proti Akatsuki." Řekla jsem. "A kdyby tě zajímalo proč jsem vzala mladého Yoshira, tak to protože jinak by jste mě hned zabili, potřebuju pojistku." Dodala jsem pro jistotu.

Masaru Yukisha

Nemůžu to risknout... Radši abych umřel já než, abych riskoval možný utok od tebe na Suichu....
Řekl sem a pak vydechl...
Kdyby si mi nevyhrožovala Yoshirovou smrtí, možná bych se ti snažil pomoct neutralizovat Akatsuki... Ale tímhle činem si jen dokázala, jak zlá si...
Pak sem se Dvojce podíval do očí...
Hele.... dej jim ten protijed.... a já ti zaručím, že udělám všechno pro to, aby tě v Suichu nezabili... a taky ti zaručím, že budeme mluvit... Mluvit tak dlouho, dokud nenajdeme proti Akatsuki řešení.
Řekl sem možná i naivně.