Boj o přežití (Yoshiro, Masaru a Keiko)

Aiko

Bylo dojemné vidět ho, jak pláče. Sora pro mě byla studentkou a přítelkyní mého oblíbence Masara. Nahnula jsem se k němu a pomalu ho obejmula, při čemž mi vyteklo taky pár slz. "Dobře vim, jaké to je ztratit svoji drahou polovičku. Ale nezoufej, ona na tebe stále kouká a je s tebou, když né fyzicky tak aspoň duševně. Musíš v ní jenom věřit." Řekla jsem ti tiše do ucha.


Jinak pefektní příspěvek

Masaru Yukisha

Já vím...
Řekl sem celý zmáčený.
Jiro se o ní určitě postará.
Přesvědčoval sem sám sebe. nevěděl sme co bude dál... Přemýšlel sem a chytal se každého stébla.
Musím.... musím zjistit proč se tohle Keikovi stalo a musím tu příčinu...
Zmlkl sem a pak polkl.
Zneškodnit.
Samozřejmě sem tím myslel pomstu. Pak mi něco došlo...
Počkat... Stačí jen, když budu na Keika dohlížet... aby se nikdy v budoucnosti nepřenesl do minulosti... Pak by Sora přece nezemřela.
Zamyslel sem se....
Stačí jen najít tu holku, co uměla časoprostorové techniky a jednoduše jí zastavit... Zabránit jí aby se je naučila... Domluvit jí..... nebo.. zabít.
Mlel sem hlouposti byl sem zoufalý.

Aiko

Chvíli jsem mlčela a v hlavě přemýšlela o jeho slovech. Bylo v nich plno odhodlání a pravdy. Věděla jsem, že když něco takového řekne Masaru, tak to myslí vážně. Akorát mě znejistilo poslední slovo. Nevěřila jsem, že by dokázal někoho zabít předtim než něco provede. "Nebude potřeba někoho zabíjet. Neřekli ti jméno toho, kdo je sem poslal?" Zeptala jsem se.

Masaru

Nechápu na co sem myslel opravdu sem řekl to slovo... Zabít.. Chvíli sem se díval udiveně na Aiko ale pak sem se probudil.
Jmenovala se Yuki.... Měla by být stejně stará jako Keiko a Yoshiro.....
Řekl sem a pak dodal.
Musíme to nějak vyřešit... nechápu, proč sem řekl, že jí máme zabít... to je nemyslitelné.
Zalhal sem... Byl sem schopný jí kvůli Soře i zabít..... Tak mě tahle událost změnila.. Zabil bych.

Aiko

Podívala jsem se na tebe. "Takže říkáš Yuki jo? No vim, že se tu narodilo v posledních měsících asi 7 dětí, takže zjistim jména a pak budem vědět o jaké dítě to vlastně jde." Řekl jsem ti svůj nápad. Pak jsem se ti podívala na kartu co ležela na tvém stolku a bylo vidět, že na ní jsou výsledky operace a podobných vyšetření. "No podle všeho jsi tak vyléčený, že můžeš jít do domácí péče. Nechceš ke klukům? Yoshiro a Keiko budou teď dopoledne vždy asi samy doma, protože chůvu neseženu a musim si zajistit pár věcí mimo vesnici, tak by ses mi tam docela i hodil." Zasmála jsem se.

Masaru

Chtěl sem něco udělat nemohl sem jen tak sedět doma a čekat na informace od Aiko... Měl sem ale plán.
S.. Samozřejmě.
Zaváhal sem

Aiko

"Tý jo tak mockrát děkuju Masaru. Vim, že máš být v budoucnosti sensei Keika a Yoshira, ale myslim si, že po pár dnech už je nebudeš chtít vidět." Zasmála jsem se, protože to byli oba pacholci. jenže to už se dveře pomalu otevřely a do nich nejdříve vešly berle a následně i muž, což byl dospělý Yoshiro. "Mluvíte tu o mně?" zasmál se. Masaru si všiml, jak má pod očima (Jak má Jiraiya ty rudé čáry), tak tam měl zašité rány a pak stejně takhle i nad očima. Ale byly tak souběžné a stejné, že to bylo hodně zvláštní. Hlavně už od pohledu vypadal hdoně zničeně.

Masaru Yukisha

Nemáte zač..
Řekl sem a pak přišel Yoshiro. Pořád sem myslel na Soru. Zranění Yoshira sem si vůbec nevšiml.
Zdravím...
Odmlčel sem se.

Aiko v tu chvíli odešla pryč, protože věděla, že Yoshiro bude asi ten správný, kdo bude muset s Masarem promluvit.

Yoshiro

Posadil jsem se na židli, kde původně seděla Aiko a sledoval jsem ho svými oči. "Vim, že o mé rady asi nestojíš, ale musim ti něco říct."



"Když jsem byl ještě v budoucnosti, tak jsem prožíval nejlepší chvíle svého života a vy také." Řekl jsem a vyprávěl dál. "Celou dobu jsem byl s Keikem odstrkován od dětí, protože s náma nechtěli kamarádit, jelikož náš táta byl Sendokage a oni to nedokázali snést a záviděli nám. Každý den jsme byli s bratrem samy a kdykoliv jsme si někde hráli, tak tam přišli ostatní a z toho místa nás prostě vyhodili, protože vždy trvdili, že jde jen o jejich místo a my tam nemáme co dělat." Říkal jsem to docela vážným hlasem a v hlavě si promítal ty okamžiky. "Když se schylovalo ke geninským zkouškám, tak jsme byli s bratrem docela dobří a zkoušky jsme zvládali, ale to už děti nedokázaly dovolit, protože se bály, že by jsme byli lepší než oni. A proto jednou napadli Keika a nutili ho, aby ze zkoušek odstoupil. Přibehl jsem tam a snažil se mu pomoct, jenže jsem skončil stejně jako on. Nemohl jsem jim ublížit, protože za to vlastně nemohli, defakto za to mohli rodiče, kteří záviděli našemu otci a přeneslo se to na děti. Jenže já si to v tu dobu neuvědomoval a napadl jednoho z nich, jenže to už se otevřeli dveře a dovnitř vešel vysoký ninja, který se nám představil, jako Masaru. Ano byl jsi to ty. Kdysi jsi nám dvoum řekl, že nemáme trestat ty co za to nemohou." Dořekl jsem to a pousmál se, jakobych věděl, že se budeš chtít mstít za smrt Sory.

Masaru Yukisha

Díval sem se mu při jeho slovech do očí a zdálo se, že mluví pravdu. Docela mě ty slova zahřála... měl sem z toho dobrý pocit, e sem v budoucnosti byl tak rozumný a stále mi záleželo na ostatních... Nemohl sem tu holku zabít... Něco sem s tím ale udělat musel..
Musíme najít Yuki a zachránit Soru.
Řekl sem dost přesvědčivě jako bych obživl a z mích slov sálalo sebevědomí.
Nezabiju jí... Ale musí mě přenést do momentu, kdy se Keiko stal zlý. Pak ho musíme vrátit na dobrou stranu.

Yoshiro

"Na to zapomeň, nenechám tě hrát si s časem. Ona sama nás chtěla každého přenést do jiných vesnic, ale v našem čase a hele jak se ji to vymknulo kontrole. Pokud i tak budeš na tom trvat, tak musíš opravdu dávat pozor a největší problém, že Yuki tu bude mladá a jestli je tu i ta stará, tak to nevim." Řekl jsem ti tiše a po pravdě. "Ale udělám vše, abych ti pomohl ji najít."

Masaru Yukisha

Dobrá. Kazebunshin
Řekl sem normálně a vedle mě se sformoval klon.
Musím ještě jít hlídat tebe a tvého bratra.
Řekl klon a odešel.
Kde začneme?
Zeptal se originál.

Yoshiro

Pousmál jsem se, když vlastně říkal, že jde hlídat mě. "No hele vim, že se v Suichu nenarodila a byla o dva roky starší jak já s bratrem, takže ji teď budou tak tři roky. Podle všeho do Suichu přišla z jihu, takže vlastně z kraje Lost země, kde je asi jen 10 malých vesnic." Řekl jsem věci co vim.

Masaru Yukisha

Přikývl sem.
Mohli bysme se rozdělit... A třeba i použít klony, aby jsme je našli rychleji...

Yoshiro

Pousmál jsem se. "My nepospícháme a ty se nechceš dozvědět něco o budoucí Suichu? Jsi společně s Aiko jediný, kdo ví, že jsem z budoucnosti." Řekl jsem ti stále s tim úsměvem a čekal na tvoji reakci, ikdyž jsem asi tušil, jaká bude.

Masaru

Já... Nejsem si jistej, jestli je zrovna tohle moje priorita.. Teď mi záleží hlavně na Soře...
Řekl sem mu narovinu.

Klon

Došel sem k domu Aiko a zaklepal.

Yoshiro

Trochu jsem se na něj nechápavě podíval. "Myslim si, že je důležitější budoucnost než přítomnost." Řekl jsem ti vážnym hlasem.

Klon -> Otevřely se dveře a stála tam Aiko, která se jen pousmála a pomalu vyšla ven, aby jsi měl cestu volnou. "Dáky moc Masaru. Pak ti to nějak vrátim neboj." Řekla Aiko a šla pryč.

Masaru

Nechtěl sem mu odporovat.
Dobrá... co bych měl vědět?

Klon

Když Aiko odešla tak sem sepodíval na ty dva a začal si s nima hrát... Jako by se nic nestalo.

Yoshiro

Hodil jsem na sebe hnědý kabát, při čemž jsem na tebe ukázal, že vyrazíme a budeme to řešit po cestě. "Ono je to už teď docela bezpředmětné, protože se zřejmě budoucnost změní." Řekl sjem, ale stejně jsem hodlal říct pár věcí.

Klon -> Najednou dostal klon vidinu, jak Keiko podřízl Soru.

Masaru

To je jedno... Třeba budou nějaké infomace užitečné...
Řekl sem a a vyrazil za Yoshirem.[u]

Klon u dětí zavrávoral a spadl do kolen. Naštěstí se ale nerozplynul... Po pár vteřinách se z toho vzpamatoval.

Yoshiro

Šli jsme už po zasněžené cestě směrem ven z vesnice a já se porozhlédl. "Co přesně ti řekl Keiko o budoucnosti?" Zeptal jsem se a tobě mohlo dojít, že mám strach, že ti o něčem Keiko zalhal.

Klon -> V tu chvíli sis všiml, jak si Yoshiro hraje s dřevěnym lvem, kterýho mu udělal Keiko, když tebe a Aiko tahal za nos. Mezitím co Keiko tam jen tak sedí a nemá si s čim hrát.

Masaru

Ja už ani nevím... Říkal něco o tom, že v tvé budoucnosti Jiro pořád žije, ale je v komatu....
Snažil sem se vzpomenout

Klon

Když je to z jeho chakry, jaktože se ta hračka nerozpadla po jeho smrti.
Řekl sem nahlas... Přišel sem blíž a pak si hračku začal prohlížet... Když to neublížilo malému Yoshirovi nemělo by se nic stát ani mě.... ale pro jistotu sem chtěl počkat na Aiko. Vzal sem mladého Keika a posadil ho vedle Yoshira. Začal sem dělat různé ksichty a snažil se je rozveselit.

Yoshiro

Zakroutil jsem hlavou. "To ti lhal. Jiro opravdu v boji se 13 zemřel a on to asi jen tvrdil, aby jste měli důvod mu věřit. Ve skutečnosti jsme moc budoucnost nenarušili, jen tim, že teď v té budoucnosti Sora je, ale už nebude a ty jsi tam měl Suikafuurado schopnosti. Jediné co nechápu je to, že Lost Country má v budoucnosti mnohem větší území. Co se stane, že se to území tak zvětší?" Na konci jsem řekl řečnickou otázku, protože jsem nepočítal s tim, že bude znát odpověď.

Klon Yoshira -> Oba dva jsi hrozně rozesmíval až se váleli na zemi, byl to ten typický dětský smích, který byl naprosto nejvíc roztomilý. Jenže když jsi se podíval na hračku, tak tě zřejmě úsměv přešel. Na hračce jsi ze spoda viděl vyrytou číslici 2.

Klon

Díval sem se na to číslo asi 5 minut ale nemohl sem na nic dojít... Co ta dvojka znamená.... Znamená to snad, že je tu jednička? Nebo jako dva bratři?....

Masaru

Ale v tom případě Soru zachránit přece můžeme, aby jsme nastolili rovnováhu...

Klon -> Nemohlo tě vůbec nic napadnout. Pak však klona napadlo si tu číslici nějak spojit s dřívějšími nepřáteli, kdo byl spojený s číslem 2?

Yoshiro

Zakroutil jsem hlavou. "Aby jsi zachránil Soru, tak bys zase musel do minulosti, ale to není tak lehké. Nejde to určit. Yuki nás chtěla jen teleportovat do jiných vesnic, ale náhodou nás teleportovala až do minulosti. A nerad ti to říkám, ale Sora nebyla v budoucnosti nijak důležitá postava." Řekl jsem mu pro něj asi krutou pravdu.