Je čas postavit nové náměstí (Tým 3)

Tým tři dostal zprávu ve které bylo, že se mají sejít u Jižní brány za dvě hodiny.

Hiromi
Dobehla som k južnej bráne.
Som tu... Asi ako prvá. Pomyslela som si.
Oprela som sa o bránu a čakala.

Utakata Kentiri

Dopadl jsem vedle Hiromi. "Ahoj." Řekl jsem ji klidně do ucha.

Hiromi
Zdravím, vy budete náš sensei. Povedala som milo, a otočila som sa mu čelom.
Moje meno je Hiromi, som asi najmenšia a najslabšia lekárska kunoichi v dedine. Ale nedávno bol do mňa zapečatený Rokubi, a tak chcem dokázať že dokážem byť aj bojová aj lekárska kunoichi. Povedala som a poklonila som sa.

Suirou

Bylo na čase ukončit flákání se v lese, přičemž jsem bohužel nepřišel na žádné stanovisko ohledně mě a vesnice. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc se cítím jako stvůra... Nejlepší asi bude dělat, že se vůbec nic nestalo... Prostě se budu vyhýbat vodě. Když jsem dostal zprávu o tom, že se mám dostavit k jižní bráně, nebylo to daleko, a tak jsem tam byl velmi brzy, ale ne první, vlastně nejspíš poslední. Do rozhovoru Hiromi a nějakého z mého pohledu chlapce jsem se raději nemíchal. Hiromi mě tak viděla, je jednoduše logické, že už někoho má... Sklesl jsem, byl jsem smutný a ani jsem nevěděl proč. Vždyť jsem s Hiromi neměl nic společného... Prostě... "Zdravím," provolal jsem a gestem ruky jsem je oba pozdravil. Usmíval jsem se, ale jenom proto že jsem chtěl, ne proto že bych na to měl náladu.

Hiromi
Otočila som sa na chvíľu od senseia.
Už som myslela že ťa nenájdem. Zasmiala som sa a pozrela som sa mu do očí.
Mám mu o tom povedať, či radšej nie? Premýšľala som v mysli.
Nemal by som o tom rozhodovať ja. Veď predsa nevieš či mu máš povedať o mne Povedal mi komicky Rokubi.
Ako vždy som ho radšej ignorovala.

Suirou

"Ts, otravné," řekl jsem a pohledem jsem sklouzl do strany, aby mi Hiromi neviděla do očí a já se nemusel koukat do těch jejích. "Jestli jste řešili něco důležitého, tak se omlouvám... Mimochodem, kde je sensei," zeptal jsem se tvrdým a nekompromisním hlasem, přičemž jsem si prohlédl Utakata. Hmph... Nejspíš je z nějaké dobré rodiny... S ním se vážně měřit nemůžu...

Hiromi
Ten za mnou, je sensei. Povedala som a ukázala som prstom do zadu.
A ináč som sa iba predstavila. Dokončila som.

Suirou

"Heee?" vytřeštil jsem oči překvapením. "Nejsou takové věci náhodou nepřijatelné?!" začal jsem mírně vzplávat. Kouhai a sensei? Nechutné... Obzvlášť, když ten sensei vypadá na někoho z dobrých poměrů.... TO JE TAK NECHUTNÉ!!! "Nechutné," zamumlal jsem. Ještě před misí... Ach... sklopil jsem hlavu a raději je oba ignoroval.

Hiromi
Pozerala som na neho a chvíľu som nechápala no nakoniec mi to došlo.
Začala som sa smiať, no nakoniec som povedala: Neee, to tak nie je. Povedala som a trochu sa ešte zasmiala.

Suirou

"Říkej si co chceš... Beztak mi je do toho jedno velký kulatý nic... Neměl bych to odsuzovat jenom proto, že jsi jeho kouhai a on tvůj sensei, stávají se i horší věci," usmál jsem se, zřejmě nebyl jednoduchý způsob, jak mě přesvědčit o opaku. "Tak já vám dám ještě pár minut čas," a chystal jsem se raději ještě na chvíli odejít.

Hiromi
Pribehla som ku nemu.
Suirou... Prosím, ver mi. Prosebne som mu hovorila.
Je to medzi tebou a tým senseim vážne? Spýtal sa ma provokatívne Rokubi.
Tich...! Povedala som si nahlas, no nestihla som to dopovedať.
Ticho! Dokončila som v duchu.

Suirou

"Nikomu to neřeknu, nemusíte se bát," řekl jsem a jednoduše jsem odešel. Sám jsem nevěděl, jak se s tím vyrovnat. Kdy se to vůbec stalo? Bylo to už předtím nebo až potom, co mě viděla jako... stvůru... Hm, možná že během toho útoku... Nejspíš ji i zachránil život... Celkem mě to štvalo a zároveň mě tížilo svědomí, dva nesouhlasné pocity ve mě mezi sebou zápasily a já neměl jistotu, který vyhraje, proto jsem raději rychle odešel.

Hiromi
O, o to nejde. Povedala som po tichu no to bol už preč.
Rýchlo som sa rozbehla za ním.
Suirou! Zakričala som na neho, no už som ho nikde nevidela.
Ksó. Pomyslela som si a vrátila som sa k bráne.

Utakata

"Ticho." Řekl jsem tiše a pak se postavil před ně. "Mé jméno je Utakata Kentiri a jsem senseiem týmu 3. Dostali jste za úkol dojít do vedlejší malé vesničky pro dřevo, které mělo být dovezeno, ale něco se tam stalo a proto dřevo nebylo dodáno. Zde máte mapu a máte na to dva až tři dny. Je to mise asi třídy Bé." Řekl jsem a hodil nad ty dva svitek s mapou.

Suirou

"Utakata Kenti-ri?" zopakoval jsem nahlas jen proto, abych se ujistil, že jsem se nepřeslechl, ale pak už začal mluvit o misi a pak o tom, že je to nejspíš B mise... Hm... Takže protekce... podíval jsem se na Hiromi, kvůli jejímu křiku a zásahu senseie jsem ani odejít nemohl. "Věřím ti," řekl jsem naprosto prázdná slova, jen abych uklidnil její duši.

Hiromi
Moja prvá misia je B? Super! Pomyslela som si a pozrela som sa na Utakatu-sensei.
Vy nepôjdete s nami, Utakata-sensei? Spýtala som sa Utakaty.
Ak nie, boli by sme dvaja na B misiu? A vôbec, kde je tretý člen? Rozmýšľala som v mysli.

Utakata

"Ne, my jounini máme zůstat zde a pomáhat na stavbě." Řekl jsem a pak jsem naznačil rukou, aby už šli.

Hiromi
Majte sa a veľa šťastia. Povedala som a zamávalo som Utakatovi-sensei.
Kráčala som trochu na pred, no potom som na Suiroua zakričala: Ideš?

Suirou

"Vy si ještě tykáte?" řekl jsem sarkasticky a vyrazil jsem taktéž. "Nashledanou, Utakata Kentiri-san," provolal jsem a šel jsem vedle Hiromi.

Hiromi
Suirou... Hovorím ti, čo keby že mi veríš? Usmiala som sa na neho.
Prečo ťa trápi to, že si myslí že chodíš s Utakatou? Spýtal sa ma Rokubi.
Lebo.... To ťa trápiť nemusí. Odpovedala som mu.
A ešte... Začal Rokubi, no prerušila som ho: Buď ticho sakra!

Suirou

"A-ano, budu z ticha," řekl jsem jako kadet někde u mariňáků a přitom dokonce i zasalutoval a postavil se do pozoru, natolik mě reakce Hiromi vyděsila. "Raději bychom už měli jít..." řekl jsem a šel napřed.

Hiromi
Rýchlo som dobehla za ním.
to nebolo tebe... To bolo.... Zasekla som sa a pozrela som sa na zem.

Suirou

"Netrap se tím," řekl jsem zcela vážně a pravou rukou chytil Hiromi za rameno. "Bylo to ode mě dost... strašné a trapné, když jsem si utahoval z tvého vztahu se senseiem. Je to vaše věc a nic mi do toho není, tak mi prosím odpusť, nerad bych, abychom se znepřátelili," říkal jsem to zcela vážně, slovo od slova, beze změny zabarvení hlasu, ale cítil jsem to jinak. Strašně mě to štvalo, když jsem viděl Hiromi se senseiem, nevěděl jsem proč, ale hodně mě to naštvalo a stále mě to štve.

Hiromi
Jak ti to mám povedať sakra?! Ja s ním nič nemám. To je celé. Povedala som, trošku smutne.
A ja som si myslela... Povedala som smutne a otočila som sa do strany.