Je čas postavit nové náměstí (Tým 3)

Suirou

"Ne, měl bych ti to říct... Zasloužíš si vědět důvod, proč jsem se natolik rozčílil..." řekl jsem jí a pak už začal převypravovat svůj příběh: "Otec nás opustil ještě před tím, než jsem se narodil... Zůstal jsem jenom já, můj starší bratr a matka... S bratrem jsem si často hrál, byl pro mě hodně důležitý a byl mnohem víc, než jenom můj bratr... Akademii jsem dokončil v devíti letech. V ten den, kdy jsem složil závěrečnou zkoušku jsem přišel domů a... Matka tam nebyla, bratr taky ne... V ten den jsem se psychicky sesypal a skončil jsem v ústavu... Nevěděl jsem vůbec, co se děje, nikdo mi nic neřekl... Až když bylo strýci osmnáct, tak si mě vzal k sobě a řekl mi, že se matka i bratr ztratili... Bratr ji nejspíše jen šel hledat a když se vrátil, nikdo ho už nepoznával ani já, jeho bratr. Pak už jsem ho viděl jen jednou a to mi dal to oblečení a pak... prostě zmizel..."

Hiromi
Pozrela som sa na zem.
Aha. No, ja som svojich rodičov nikdy nevidela, starali sa o mňa iba adoptívni rodičia. Rada si čítam knihy, a som rada že konečne som si našla kamaráta, a dúfam že budeme aj viac ako to. Dokončila som a naklonila som sa ku nemu.
Objala som ho a čakala na reakciu.

Suirou

Ať už to byl reflex nebo podvědomá reakce, tak jsem v ten stejný okamžik, jak se ke mě Hiromi přiblížila a objala mě, řekl chladně: "Ne, nemůžeme," a mírně ji odtlačil od sebe. "Sama jsi to řekla... Neznáme se..." sklopil jsem hlavu. Ať už to bylo jakkoliv, tak jsem Hirominy slova plně respektoval a slepá oddanost v ně mi nechyběla.

Hiromi
Pozrela som sa na neho.
Chápem. Povedala som a pozrela som sa na zem.
Jak ja rád vydím že trpíš. Povedal mi chladne Rokubi.
Najprv mi po čele prešla jedna slza a potom druhá.
Rýchlo som si utrela čelo a čakala.

Suirou

"Ne, to není tak... Já jen... Nechci se do toho hnát, když je ti to nepříjemné... Ale nemůžeš po mě chtít, abych se držel neustále na uzdě, když mě budeš svádět... To nemá logiku," řekl jsem, protože bouřit ve mě hormony a čekat, že se nic nestane, je opravdu padlé na hlavu.

Hiromi
Mali by sme pokračovať v misii. Povedala som a vstala.
Začala som kráčať tam kde sme počuli vodu.

Suirou

"Znovu?" chtěl jsem zaprotestovat, ale nakonec jsem skončil jen u hlesnutí bez jakékoliv řádné tóniny. Proč mi to děláš? Nechceš se do toho hnát, ale neustále ve mě budíš chtíč... Já... "Já, Hiromi, já tě chci," vypadlo ze mě, když jsem zrovna přemýšlel nad tím, co se to se mnou děje a proč se tak chovám, co vlastně vůbec chci. Sakra... Tohle si za rámeček nedám... Zrudnul jsem jako rajče po deseti dnech nonstop na sluníčku. Už jsem mohl čekat jen na reakci.

Hiromi
Zostala som stáť.
Otočila som sa a začala: A teraz, či až keď sa viac zoznámime.

Suirou

"To, to... to je na tobě, ale já tě chci... Hned teď a tady," přiznal jsem barvu. Nevěděl jsem vlastně ani co to plácám, ale prostě jsem to řekl a navíc jsem nemluvil sám za sebe, i někdo další se k tomu ozval nebo spíše jen ukázal a nehezky mi upravil tvar kalhot na velmi rovnou plochu o nějaké té pěkné délce. Moc jsem se zatím zaměřoval na Hiromi a tak jsem sám sebe ani nevnímal.

Hiromi
Usmiala som sa a pozrela som sa na neho.
Aj ja. Odpovedala som a dobehla som ku nemu.
Objala som ho a pozrela som sa mu do očí.
Hlavou som sa približovala k tej jeho.

Suirou

Zavřel jsem oči a chystal se Hiromi políbit, když v tom mě i ji něco zarazilo. V tu chvíli jsem si uvědomil, co to něco je, a skácel jsem se k zemi omráčen. Nebyl to nikdo jiný, než protivný Suirou junior, který se chtěl také podívat na to, co jeho "vlastníka a pána" natolik rozpaluje, že z toho skoro šílí.

Hiromi
Pozrela som sa na neho.
Keď som si všimla, čo sa stalo, dosť som sa začervenala.
Nebola som schopná nič povedať a tak som radšej mlčala.

Suirou

"Hi-hi-ro-ro-mi-sa-san, su-su-mi-sumi-ma-ma-sen," vykoktal jsem ze sebe a ze země se ani nehnul. Jen jsem se držel v rozkroku, aby se to ještě nezhoršilo, i když to nebylo zrovna příjemné, tak alespoň stále nebyl až tak "tvrdý", aby se snad mohl zlomit, když bych si ho kryl, takhle to naštěstí šlo celkem bezproblémů, až na to, že jsem se tak jako tak držel vysoko dolní částí těla od země.

Hiromi
T-o nič. Dokončila som a radšej som sa pozrela do pravej strany.
Nakoniec som to nevydržala a pozrela som sa mu do očí.
To som si len teraz všimla farbu jeho očí? Pomyslela som si.

Suirou

"O-o-omlou-vám se... Ale... Ne-nechce to povolit," řekl jsem s beznadějným výrazem, protože teď už to bylo horší, teď už to totiž bylo opravdu tvrdé. Sakra... Sakra... Sakra... Co mám s tím dělat?

Hiromi
Nevedela som čo povedať a urobiť.
Nemal by sme vyraziť? Spýtala som sa ho, pričom som mu stále pozerala do očí.

Suirou

"Běž napřed... Tře-třeba to za chvíli povolí," řekl jsem, ale nevypadalo to, že by to jen tak povolit mělo. Už jsem si nevěděl moc rady, nevěděl jsem si sám pomoci a to to byl můj "malý" problém.

Hiromi
Dobre. Odpovedala som a vstala.
Pomaly som začala kráčať kde sme počuli zvuk vody.

Suirou

Ona mě tu vážně nechala... zarazil jsem se, ale raději jsem se zabýval tím, jak se zbavit té tvrdosti, naštěstí, když Hiromi odešla, tak tvrdost pomalu zmizela sama, a tak jsem mohl brzy Hiromi dohnat a pokračovat v cestě s ní.

Hiromi
Suirou? Nevidel si tretie člena, alebo členku týmu? Spýtala som sa ho, hlavne pre to aby sa zabudla na tú vec pred chvíľou.
Kto to môže byť? Rozmýšľala som v duchu.

Suirou

"Ne... Není to zrovna dlouho, co jsem se vrátil do aktivní služby," odpověděl jsem, stále jsem myslel na ten hloupý incident.

Hiromi
Aha. Povedala som, a radšej som bola ticho aby som už nič nezhoršila.
Chjó. Čo sa tam len mohlo stať? Pomyslela som si hľadejúc predo mňa.

Suirou

"Nevím, co se to před chvílí stalo, ale omlouvám se... Snad se to už nestane," zasmál jsem se, abych u sebe i u Hiromi zahnal pochyby o tom, co to vlastně mělo znamenat, protože já nevěděl, k čemu je to ztvrdnutí předurčeno.

Hiromi
To je v pohode. Povedala som mu a usmiala som sa.
Vy dvaja ma celkom bavíte. Tak dlho som sa na nikom nesmial. Povedal mi Rokubi.
Vidíš. Odpovedala som mu a kráčala ďalej.

Suirou

"Hiromi," začal jsem a ještě se chvíli rozmýšlel, jestli se mám skutečně zeptat: "Rokubi, mluví s tebou, že? Jestli ano, nemohl by nám říct, co to bylo předtím? Možná není zrovna extra hodný, ale to přeci neznamená, že je hned zlý..."