Je čas postavit nové náměstí (Tým 3)

Suirou

"Co to s tebou sakra je?" zeptal jsem se s mírně zvednutým hlasem a chytil Hiromi za ramena, přičemž jsem si jí přitáhl blízko k sobě. "Když teda nic se senseiem nemáš, tak proč se chováš tak odtažitě a divně? He, je to tím, že jsem to, co jsem, že? Jestli ti to tolik vadí, tak se omlouvám, že vůbec existuju.." pak jsem ale zakroutil hlavou. "Ne, dokud mi neřekneš opravdovej důvod, tak tě nepustim!"

Hiromi
Ja... Som...Rokubiho Jinchiruuki... Povedala som mu a pozrela sa mu do očí.
Pochopím ak už so mno nebudeš priateľ. Dokončila som a čakala.

Suirou

"Hloupá ženská... To je všechno? To je ten důvod?" usmál jsem se a Hiromi stále nepouštěl. "Tak hloupou výmluvu jsem dlouho neslyšel... Tak jsi jinchuuriki, no a... Na mých citech to nic nezmění," vypadlo ze mě úlevou, ale pak jsem si uvědomil svá vlastní slova začal rudnout v obličeji.

Hiromi
Neviem... Ja... To bude tým... Radšej som už mlčala a pozerala som sa na zem.
Sakra... Pomyslela som si a čakala.

Suirou

"Hiromi, já... já, já tě..." sekal jsem se jako stará gramofonová deska a nemohl jsem se dostat k té hlavní věci. "Já tě mi... Myslím že tě..." zarážel jsem se každou chvílí, ale nemohl jsem se vymáčknout. "Já tě ochráním za každou cenu!" zvolal jsem, ale nebylo to až tak to, co jsem měl původně na mysli.

Hiromi
Mlčala som.
Znovu som zdvihla tvár a pozerala som sa mu do očí.
Usmiala som sa a hlavu som si oprela o neho.
Nemáte mať misiu? Ozval sa mi v hlave Rokubi.
K čertu s ňou. Odpovedala som mu a čakala.

Suirou

Jsem idiot a ještě k tomu dost bláhovej... Vždyť jinchuuriki nepotřebuje ochranu, to spíš ona bude každou chvíli chránit mě... Budu muset hodně trénovat, abych se na ní dotáhl... Chci ještě takhle chvíli zůstat, když se o mě Hiromi opřela hlavou, tak jsem jí jednou rukou objal a druhou jí pohladil po vlasech a přitiskl se blíž k ní. "Hiromi... Co mise?" zeptal jsem se celkem nepatřičně, i když jsem chtěl takhle zůstat, tak bychom se nikam nedostali. Stát, k čemu to je...

Hiromi
No, mohli by sme ísť. Povedala som a usmiala som sa na neho.
Aspoň jeden z vás je dobrý ninja. Povedal znudene Rokubi.
Musíš mi kaziť život? Spýtala som sa ho znudene.
No, povedzme že to mám v popisu práce. Dokončil Rokubi.

Suirou

Pustil jsem Hiromi a hodlal se už jít, ale ještě jsem nemohl. "Tohle je slib... Dávám svou duši za to, že tě ochráním," řekl jsem a přiblížil se k ní velmi blízko. Hodně blízko, mnohem blíž než by si někdo cizí předtím dovolil. Chytil jsem jemně Hirominy tváře a ještě více jsem se k ní přiblížil, abych jí nakonec políbil na její rty. "Jdeme," zvolal jsem najednou a vyrazil jsem s neutrálním výrazem ve tváři. Každému se mohlo zdát, že jsem to opravdu bral jenom jako slib.

Hiromi
Usmiala som sa.
...Ďakujem... Povedala som a vyrazila som vedľa neho.
Chvíľu som len kráčala, no nakoniec som ho chytila za ruku.
Zamilovaný, slabý, nudný jinchiruuki. A ešte taký čo si myslí že bude aj lekársky ninja aaj bojový. Povedal mi Rokubi.
Ignorovala som ho a kráčala som ďalej.

Suirou

"Hi-hi-romi," zakoktal jsem se a zčervenal jsem, když mě Hiromi chytla za ruku. Tentokrát jsem to cítil trochu jinak. Bylo to mnohem silnější, než jenom trávit s Hiromi čas, bylo to skoro jako... Nenapadalo mě žádné slovo, jen prostě jít dál.

Hiromi
Kráčala som a pozerala som pred seba.
Áno? Spýtala som sa ho milo a pozrela som sa mu do očí.
Ty si sa musela prihasiť ku mne. Povzdychol si Rokubi.
Daj už pokoj. Povedala som mu.
Ukážem ti, prečo si nevyberať Rokubiho. Povedal mi.
Už som ho radšej ignorovala a čakala.

Suirou

"To nic," usmál jsem a Hirominu ruku jsem chytil o něco pevněji a zároveň něžněji. "Kam vlastně máme teď zamířit? Jít přímo přeci jenom nebude řešení."

Hiromi
Utakata-sensei hovoril že máme dôjsť do vedľajšej malej dedinke. Povedala som.
No, a ešte nám hodil mapu. Povedala som a voľnou rukou som vybrala zvitok s mapou.
Podala som to Suirouovi.
Určite sa v tom lepšie vyznáš. Usmiala som sa a čakala.

Suirou

Otevřel jsem svitek s mapou a začal jsem si ho prohlížet, abych zjistil, kde vůbec jsme a kam a kudy máme jít.

Zjistil jsi, že máte jít za západ až dojdete k malému vodopádu, kterým máte proplavat a objevíte se uprostřed údolí oblopeného skalama.

Suirou

Sroloval jsem mapu zase do svitku a podíval jsem se na Hiromi, přičemž jsem se začervenal a mapu mírně zmáčkl. "Měli bychom jít na západ k nějakému vodopádu, kterým bychom měli proplavat a pak už nás čeká jenom nějaké údolí obklopené skalami," řekl jsem a trochu se vykrucoval z přímého pohledu do Hirominých očí, protože když jsem se do nich podíval, hned jsem se začal červenat.

Hiromi
No, mali by sme vyraziť aby to stihli do tých troch dní. Povedala som.
Pred pár minútami bol tvoj názor iný. Znovu sa ozval Rokubi v hlave.
Časy sa menia. Komicky som mu odpovedala.

Suirou

"Jo, jdeme," řekl jsem a pomalu jsem vyrazil. "Hiromi," začal jsem, ale nedokončil jsem. Nesmím přikládat něčemu takovou váhu... Ty pocity jsou jen smíšené, proto se v nich nevyznám...

Hiromi
Otočila som sa na Suiroua.
Deje sa niečo? Spýtala som sa ho pričom som si trochu zívla.
To nie je večer a ja som unavená. Musím to vydržať. Pomyslela som si.

Suirou

"Ale nic," odpověděl jsem s milým úsměvem. Jsem idiot... Proč já se vůbec snažím, když očividně nemá zájem? Akorát si se mnou hraje jak kočka s myší... A ještě si zívne, když jí oslovím... Je to prostě tak, tak bych měl zklidnit hormony a zachovat si chladnou hlavu. Stále jsem si držel milý úsměv a pokračoval jsem v cestě, aniž bych si nadále Hiromi všímal.

Hiromi
Suirou? Mohla by som sa ťa spýtať jednu otázku? Spýtala som sa ho po tichu.

Suirou

"Hai, proč ne," odpověděl jsem, ale stále jsem se díval před sebe. To by mě zajímalo, co to bude za otázku...

Hiromi
Keď sme boli pred bránou v suichu, a myslel si si že so senseiom niečo mám, Prečo ťa to tak bralo? Spýtala som sa ho pomerne ticho.
O čo ti ide? Spýtal sa ma Rokubi.
O nič. Odpovedala som mu.

Suirou

"Hm... Jsme přátelé," odpověděl jsem jen a nechystal jsem se tu "vyžvejknout", jaký byl skutečný důvod mé reakce.