Tady to všechno začíná

Natsuki

Sate.. sensei, pozdravila som ho a veselo som sa naňho usmiala. To tu máme zase taký pekný biely deň heh.. povedala som akoby nič a poriadne som sa natiahla, tak .. hmm myslíte že môžem pokračovať v minulom tréningu? alebo pre mňa máte niečo iné? spýtala som sa ho zo záujmom a čakala na odpoveď.

Midari

Také jsem pozdravill a počkal až domluví Natsuki. "Také bych vás chtěl požádat o pomoc s téninkem."

Sendokage

"No jste jediný tým, který se přihlásí, takže dnešek vyčkáme a pokud nikdo nenahlásí svůj tým, tak budete automaticky zvoleni za lovce a přejdete na speciální trénink, kde vás naučej, jak je lovit a jak je najít." Řekl jsem Simonovi a upřel na něj pohled. Jenže najednou tam dorazil další genin, ale ten už se hned představil. "Jej to je náhoda. Před chvíli tu byl tvůj parťák z týmu a já ho poslal za senseikou za jižní branou do lesa. Když si pospíšíš, tak je v lese najdeš. Senseika se jmenuje Lei Naka a jsi členem týmu 1." Řekl jsem docela rychle a bylo vidět, že pospíchám.

Lei Naka

Ararashi nic neslyšel ani nic neviděl, až v tu chvíli se ozvalo jakýci padající předmět, jakoby padalo něco velkého. V tu chvíli před něj dopadla jehla na níž byla nit, která byla obmotána ještě okolo jakési zelené kuličky, když v tom se kulička rozprskla a tebe ohodila místy svitivě zelená barva, nebylo ji moc, ale ušpinila tě jak na místě u srdce, na pravém stehnu a na levém rameni. Když v tom jsem před tebe doskočila i já a namířila směrem k tvému krku svůj bílý meč. "Hm?" Vypadlo ze mě.

Akuma

Doběhli jsme k jedné z cel a já se prudce zastavil. Kiyora tam byl v kaluži krve a před ní stál dlouhovlasy Jin v bílé róbě a ketanu ji držel u čela. "A hele Akumo, podívej se koho jsme tu našel. Myslim si, že teďka mohu oplatit tu potupu, kterou jsi mi přinesl v souboji titánů." Řekl Jin a koukal se na nás, při čemž si hadím jazykem oblízl obličej. Musel ji nakazit tim jedem, jinak by se mu bránila. Pomylsel jsem si. "Chceš mě, tak si vem můj život místo jejího." Řekl jsem, avšak Jin jen zakroutil hlavou. "Když tě zabiju, tak budeš trpět pár vteřin, ale když ti zabiju někoho blízkého, budeš trpět celý život." Zasmál se šíleně Jin.

Fubuki

Opřela jsem se o stůl a pomalu se zvedla ze židle, při čemž jsem přešla ke dveřím ven z mé kanceláře. "Ano Rikko je teď ve svém pokoji, ale toho teď neřeš, dojdeme zapečetit tu tvoji osobu a pak zkusim dohodnout něco s tou kosou. Máš šťastný den, jelikož jsem splnila jednu věc velmi dobře a tudíž jsem hrozně šťastná, jinak bych takhle milá nebyla." Řekla jsem mu po pravdě, jelikož se mohl divit, že jsem milejší než jsem byla minule.

Kaze Riun

Chytl jsem se za hlavu, zavřel oči a usmál se od ucha k uchu. "Jé jak já bych chtěl v minulosti vaši chuť k trénování. Kdybych měl chuť jako vy, tak bych toho dneska uměl mnohem více." Pak jsem se zase normálně podíval na oba. "No tak Natsuki bude pokračovat v tréninku a jelikož Midariho moc neznám, tak mi o sobě něco řekni." Dodal jsem a dál čekal až se Midari rozpovídá.

Dante

Té milosti jsem si samozdřejmě všiml ale nevěnoval jsem tomu pozornost, jelikož lidé se mění i když to nebude její případ.Okamžitě jsem bez jediného slova vyrazil za ní a jen se lehce usmíval.Děkuju řekl jsem milejším a šťastnějším tónem jelikož tohle byl asi někdo koho jsem nezklamal a nemyslí si o mě že jsem pitomec a budižkničemu!

Ararashi Izuzumi

"Překvapení?!" zahláholal jsem štiplavým hlasem, jako kdyby mi už něco ostrého krkem projelo. "Není třeba se unáhlovat, jen položte tu zbraň a můžeme si o tom v klidu; v klidu promluvit," pomalu jsem zvedl ruce, dále od těla a gestikuloval jsem jimi klid zbraní. Zároveň jsem však věděl, že si musím držet odstup a nesmím se zároveň hnout. Trochu sadistické metody přivítání. Po čele mi začala stékat kapka potu.

Natsuki

Prikývla som a odhrabala som si spod seba sneh, dala som si dole bundu a dala som ju pod zadok pri čom som si na ňu sadla, čítala som takú knižku, o meditácii či čo, odbúravanie nepríjemných a zlých pocitov a také tie všelijaké novodobé omáčky. Zaškerila som sa a dala som sa do tureckého sedu, myslím že by mi to mohlo pomôcť, čokoľvek lepšie než piť tú vec. Dopovedala som a pomaly som zatvorila oči, začala som z hlboka dýchať pri čom som mala ruky v takej uvoľnenej polohe a snažila som sa z hlavy dostať všetky myšlienky.

Montaro Yuurinshi

SVINE ?! ... zakřičel jsem v mysli ,ale svůj postoj navenek jsem nezměnil .. Začal jsem zuřit ,ale spíše smutkem a zlosti ... To neni pravda , ještě žije .. sledoval jsem nevěřícně Kiyoru a moje oči nabíraly světlejší barvu ,ale dál jsem nepokračoval nikdo pomalu neviděl do obličeje a masku viděli jenom spodní část ... Narovnal jsem se a tím jsem odhalil světu ,že mám na sobě anbu masku ... Neveděl jsem co dělat .. co říct .. co bude chtít Akuma dělat .. jenom jsem tma čekal a oči upíral na Jina jako na kořist

Midari

Podíval jsem se na senseie. "Hmm, ... kde začít. No ovládám Katon: Goukakyuu no Jutsu a umim hodit dva Fuuma Shurikeny že vypadají jako jeden, to jsou všechny moje techniky a taky používám taijutsu." Byl jsem zvědavej co na to řekne sensei.

Simon

V tom do kancelárie niekto vtrhol. Nerozumel som mu ani slovo tak som ho ignoroval, pretože som nevedel pre koho to hovorí. Pozrel som sa znovu na Sendokaga a povedal mu. Tak ja idem môjmu tímu oznámiť nové informácie. Dovi mistr Sendokage. Prááááásk! Dvere sa zabuchli, pretožťe som ich zatvoril a odišiel.

Otoki Toki

"Děkuji, Sendokage-sama." poděkoval jsem slušně a rychle jsem vyběhl ven, utíkal jsem co mi nohy stačily. "Škoda že není noc..." pomyslel jsem si, jelikož v noci je má rychlost dvojnásobná. Když jsem konečně dorazil na místo určení spatřil jsem nějakého svalnatce, na kterého se chystala nějaká slečna zaútočit. "Eh, jsem Otoki Toki a jsem členem týmu 1, jsem tu správně?" zeptal jsem se nejistě.

Ryuu

Probudil jsem se ve svém pokoji.Pomalu jsem vstal a držel se za hlavu, která mě trochu bolela. najednou jsem si vzpomněl na rozhovor v lese, který jsem vedl s tím staříkem. Stalo se to doopravdy nebo to byl jen sen? Strašně mě svědil krk, při jeho škrabání jsem si všiml malé bodné rány, nejspíše od injekční stříkačky. Takže přeci jen to nebyl sen. Vzal jsem svůj meč a šel vyhledat Kenjiho. "Za tohle mi ten stařec zaplatí..."řekl jsem si pro sebe a odešel ze svého domu. vyskočil jsem na nejbližší střechu domu , rozhlížel se kolem a přemýšlel kde bych mohl najít toho starce.

Kin

Tie negramotné prasatá nepochopia srandu. rozzúrila som sa, ale v tom momente mi z úst vyšla krv, ale nebola to obyčajná, ako ked ma ziashanu do bedier alebo tak. táto krv bola podobná kyseline, ale najhoršie na tom bolo, že to pálilo. Moj normálny element mi neomôže ublížiť. sakra, zkadial dneska budem ešte krvácať, priblblý den myslela som na to a sedela dalej, len tak sama. Asi ma proste nikto nemá rád.

Ararashi Izuzumi

Ach. Ulevilo se mi, když přišel Otoki. Chvíli jsem očima těkal po tom, kdo přišel, ale nemohl jsem ho vidět pořádně ani v periferním vidění. Raději jsem s taktním tónem navrhl: "Co takhle už tu zbraň položit?" Přičemž jsem věnoval Lei přátelský úsměv.

Creepy

Po úpravě svých hraček, která mi naštěstí nezabrala moc času, jsem se vypravil na náměstí kde jsem si poslechl Sendokageho řeč. Abych byl upřímný nijak zvláště mě nebrala. Možnost stát se lovcem odměn sice zněla zajímavě, ale rozhodně ne pro člověka, který už jako šermíř bude mít hromadu poviností. Vlastně...tak nějak mě napadlo že už jsem dlouho nebyl na misi a můj fond na další výskum zeje prázdnotou. Páč už nejsem malý genin ani jsem nehledal svůj tým a vyrazil za Sendokagem poptat se jestli by pro mě neměl nějakou menší prácičku.

Otoki Toki

Sice jsem se většinou nemíchal do cizích záležitostí a ani jsem nevěděl o co se jedná, ale pro tentokrát jsem udělal vyjímku, ten kluk mi přišel celkem sympatický. Přišel jsem k nim stoupl jsem si vedle toho namakanýho kluka, jehož jméno jsem zatím neznal a řekl jsem: "My tady čekáme na svýho senseie, tak nás nech na pokoji a odpal."

Fubuki

Šli jsme po schodech dolů až jsme minuli i východové dveře, které vedli zpět do vesnice, místo toho jsme pokračovali do sklepa až k jakýmsi dřevěným dvěřím, které osvětlovali dvě hořící pochodně. Všeli jsme dovnitř a byli jsme najednou v docela velké místnosti, kde byl velký kamenný stůl a všude byly chakrové lampy. Na stolech kolem byly různé svitky a pečetící svitky, při čemž tam byl i nějaký starší muž, který právě připravoval na stůl vedle velkého kamenného stolu několik svitků a lístečků s pečetěmi. "Fajn, tady zapečetíme tu osobu v tobě." Řekla jsem a najednou muž ukázal na velký kamenný stůl. "Lehni si na ten stůl a já tě tu připoutám, protože se budeš bolestí cukat." Řekl ti muž a čekal až si lehneš na ten stůl.

Lei Naka

Sledovala jsem ho svými krásnými oči, když v tom se tam objevil druhý kluk a dokonce se představil, při čemž jsem hned zastrčila katanu do pouzdra, ale Ararashi si mohl všimnout, že katana jaksi vybrovala, když klesala k místům, které byly označeny tou svítivě zelenou barvou. Když jsem zasunula katanu do pouzdra u pasu, tak jsem se pousmála. "Omlouvám se kluci, ale v poslední době je docela nebezpečno, tak se musim bránit a nespoléhat na to, kdo jak vypadá. Nedošlo mi, že jste mí žáci. Jo a abych nezapomněla. Jmenuji se Lei Naka a jsem senseika vašeho týmu." Vysvětlila jsem jim to s pohozením bílých vlasů v copu do strany.

Kaze Riun

Když se mi pochlubila Natsuki tak jsem kývnul hlavou s úsměvem. "No šikovná, nečekal jsem, že se do toho tak dáš, ale rozhodně ti to pomůže. Jen si dávej pozor, protože pečeť už máš dost rozšířenou a kdyby se ti ještě párkrát rozšířila, tak by to byl velký malér." Varoval jsem Natsuki, jelikož se zase chystá na trénink otevření pečetě a to je velice nebezpečné. Poté však promluvil Midari a já ho bedlivě poslouchal. "No takže jsi převážně na to ninjutsu s katonem jo? No a slyšel jsi někdy o Katon: Uragiri no jutsu?" Zeptal jsem se s úsměvem, ale došlo mi, že to asi znát nebude. "Jedná se o to, že poskládáš pár pečetí a pak si vezmeš do ruky ten velký fuuma shuriken, při čemž vkládáš chakru kolem něj a po chvilce se kolem něj vytvoří ohnivý povlak, takže to vypadá, jakože je to něco jako ohnivá koule ve tvaru fuuma shurikenu, avšak když to hodíš a máš na fuuma shurikenu lanka a následně s nima škubneš, když ohnivý fuuma shuriken letí, tak za letu se fuuma shuriken zastaví, ale plamenný letí dál na nepřítele, ale také můžeš udělat to, že když to hodíš a uskočiš do strany, při čemž cukneš s lankem do strany a né do zaud, tak vlastně poletí na jedné straně ohnivý fuuma shuriken a vedle něj poletí ten pravý fuuma shuriken. Takže pokud není nepřítel rychlý, tak se buď spálí a nebo ho bodne pravý fuuma shuriken." Zasmál jsem se a přejel si dlaní po na krátko ostříhaných vlasech. "Pochopil jsi to?" Chtěl jsem se raději ujistit.

Jin a Akuma

Jin se stále olizoval a mířil na Kiyoru svoji katanou, ale v tu chvíli kdy se olízl tak sebou cukl a pohled upřel přímo na Montara. Montaro si mohl všimnout, že ho Jin poznal, ale najednou ucítil, jakýsi závan větru a v tu chvíli Montaro letěl asi 4 metry do zádu a spadl na záda, při čemž tam viděl http://fc03.deviantart.net/fs71/i/2010/272/e/3/commission___gecko_by_geofffffff-d2zr346.jpg Došlo mu, že si ho nevšiml, jelikož má masku a tudíž nevidí moc dobře do stran. Dále pak viděl, jak se utkal znovu Jin a Akuma se skříženými meči. Mezitím však chlápek, který odhodil Montara stál a koukal na něj. "Něco mi říká, že nejsi ANBU, jelikož nikdy nechodí po jednom. Kdo jsi?" Řekl ti chlápek, co na tebe hleděl a v levé ruce držel chameleona.

Kenji

Jakobych tě celou tu dobu sledoval, jelikož jsem se objevil hned vedle Ryuua a mlčel jsem. Vítr vlál docela v klidu a tudíž vločky nelétaly agresivně do očí. "Tak už jsi se konečně probudil? Už bylo na čase." Řekl jsem ti, ale mohlo tě to vylekat, jelikož jsem se vedle tebe objevil uplně z ničeho nic, zřejme shushin no jutsu.

Kin -> Darui

Z dálky jsem se blížil ke Kin, která si mohla všimnout, že mám okolo hlavy obvaz, který mi asi držel nějakou ránu. Kulhal jsem na jednu nohu a opíral se o svoji hůl, prostě klasika. Trvalo mi to trochu déle než jsem k tobě došel, což bylo normální vzhledem k těm zraněním, co jsem utržil minulý boj. Nakonec jsem k tobě však došel a jen se pousmál, při čemž jsem pohodil vlasy a sníh, který se na nich držel za vlál ve větru a smíchal se s ostatními vločkami. "Ahoj Kin, co ty tu tak sama?" Zeptal jsem se ji.

Sendokage

Po chvilce odešel Simon a hned po něm dorazil Creepy boy. Tady je to dneska jak v obchodu, kde dávaj zadarmo banány. Pomyslel jsem si, ale to už jsem koukl na Creepyho. "No ahoj Creepy. Ani jsem neměl čas ti pogratulovat, tak jsem to udělal aspoň takhle před lidmi. Co potřebuješ?" Optal jsem se ho.

Dante

Bez žádných námitek jsem si svlékl oblečení a nechal si jenom kalhoty.Všechno jsem poskládal a lehl si nma ten stůl.To je nové.Nechci to zničit. řekl jsem a dal ruce i nohy tam kde měli bejt.S lehkou nedůvěrou ve tváři jsem se díval na jednu z těch lamp.

Otoki Toki

"Takže jsem tu dobře, těší mě sensei." konstatoval jsem. "Takže v týmu jsme jen my 2 a vy?"
zeptal jsem se zvědavě. " Sakra to je zima, už aby jsme někam šli..." pomyslel jsem si a foukal jsem si do dlaní, ve snaze se trochu zahřát.

Montaro Yuurinshi

Svižně jsem se otočkou postavil na zem a uhrančivě jsem zabrousil na pohled mého nového známého .... Odkryl jsem kapucu a vypustil jsem svoje černé vlasy na svobodu ... pod maskou jsem se lehce pousmál ... Máš pravdu ,nejsem anbu .. řekl jsem mu na rovinu ale svoji identitu jsem neodhalil i tendle mohl být klíčem k mým problémům ... Hlasitě jsem povzdechl ... A kdo pak si ty ? .. zeptal jsem se toho vězně a z chameleona mi naběhla husí kůže

Midari

Pozorně jsem poslouchal senseie. "Snat jo a zní to dobře, ale dá se to použít i na jiné zbraně jako kunai nebo normální shuriken?" Zeptal jsem se a přitom jsem si vzal jeden ze svých fuuma shurikenů do ruky a rozložil jsem ho.

Natsuki

Pomaly ale isto som sa uvoľnovala a cítila som ako zo mňa opadáva stres z posledných dní, tiež som od seba odďalovala v podstate hoci jaké pocity, potlačovala som všelijaké pudy takže bolo dosť možné že keby sa po mne niekto zahnal tak by som to odingorovala. Pomaly som začala s hlbokým dýchaním a po niekoľkých minútach som otvorila oči, dala som si ruky do lona a jednu dlaň do druhej, po tom som sa zadívala na pečate na rukách a začala sa sústrediť na ich čistú, teda tú spodnú stranu ktorá nebola viditeľná, začala som si predstavovať v podstate dve vrstvy pečate, po tom som sa snažila v mysli oddeliť jednu od druhej, a po tom dú spodnú vytiahnuť nad tú vrchnú ktorá bola normálne vidieť, celý čas som bola v čo možnom najväčšom sústredení a rozhodla som sa odignorovať úplne všetko čo by sa teraz okolo mňa stalo, v skalopevnej viere že je to len ilúzia vytvorená pečaťou.

Creepy boy

Nad tou gratulací jsem jenom mávnul rukou.
Gratulovat mi můžeš až tě sesadím a sednu na tvoje místo starouši
ušklíbl jsem se v duchu, na tváři to ale nedal znát.
No, říkal jsem si, že můj rospočet by potřeboval trošku oživit, tak jestli pro mě nemáte nějakou prácičku?

Simon

Keď som odišiel z kancelárií spomenul som si na Shinju, ako mi povedala, že mám prísť na tréningový plac týmu 3. No tak idem teda tam. Pomyslel som si. Po chvíli som vyšiel na vzduch a zrazu sa zdvihol vietor, ktorý mi prešiel popod nos. Znamenie? Neviem. Zamyslel som sa. Po pár minútach som bol na tréningovom placi.

Shinju

Seděla jsem na tréninkové louce a čekala na Simona.
Chtělo by to nějakou akci...
Poté Simon přišel.
Tak, super. Teď ještě najdi toho třetího prosím.
Poprosila jsem ho a dál seděla pod zasněženým stromem a sledovala okolí.
Proč já musím být s těmahle genninkama? Proč nemůžu jít na nějakou akci?

Fubuki

V tu chvíli jsme tě spoutali k tomu velkému kamennému stolu. "Pocítíš obrovskou bolest a po asi pěti sekundách spadneš do bezvědomí a nebudeš si na tohle pamatovat, říkám ti to jen, proto abych pak mohla říct, že jsem ti to říkala." Zasmála jsem se, ale to už tam přišel ten stařík a zářily mu zeleně ruce, které přiložil na lístek s pečetí a následně položil ruce i s lístkem na tvé srdce. V tu chvíli jsi ucítil takovou bolest, že jsi ještě podobnout nikdy necítil. Najednou jsi se objevil v celé bílé místnosti, kde jsi byl uplně sám a nikde nebyly žádné dvěře, prostě nic.

Lei Naka

"Ne jste normálně tři, ale třetí člen je chuunin Masaru Yukisha, který však většinou jede na vlastní pěst, a proto budete většinu misí plnit jen takhle vy dva se mnou." Řekla jsem a otočila se směrem do lesa. "Dovedu vás na místo, kde se budem vtěšinou scházet na tréninky." Řekla jsem vám a rozešla se do hlubokého lesa.

Montaro -> Kamereon Niji

Zakroutil jsem hlavou. "Jelikož nejsi schopný mi říct své jméno, tak nemám důvod ti říkat své jméno, avšak mě udivuje, že mě neznáš, ale je pravda, že lidem většinou vypadávám z hlavy a některým dokonce mizim přímo před očima." Ve chvíli kdy jsem to dořekl, tak jsem najednou zmizel.

Kaze Riun

Kývnul jsem hlavou. "Samozřejmě, že dá. Budeš to na nich trénovat, takže Fuuma shuriken zatim ukliď a vytáhni si kunai. Nejdříve se musíš naučit dávat chakru okolo železného předmětu, aby jakoby hořel, ale neporušil jsi ho. Je to C technika kdyby se pak někdo ptal." Dodal jsem při čemž jsem se podíval na Natsuki. Najednou se Natsuki zatmělo před očima a z dálky jakoby viděla kráčející postavu a ona sama se nemohla hnout. Postava měla černý plášť s kapucí přes hlavu a jediné co v té tmě bylo vidět, byly hadí oči. "Ahoj Natsuki, konečně jsme zase samy. Doufám, že mě poznáváš." CHvíli ti to trvalo, ale pak sis vzpomněla na hlas Anakondy, že byl uplně totožný.

Sendokage

Poškrábal jsem se na bradě a chvíli na něj zamyšleně hleděl. "No dva ze šermířů šli na misi a jelikož se objevili nové skutečnosti, že velkých vesnic je už snad jen 4, tak tě pošlu do Iwagakure no Sato, aby jsi vyřídil vzkaz ohledně dalšího sněmu kage. Bereš tuhle misi?" Zeptal jsem se vážně, jelikož víc misí na výber nebylo.