Jeden za všechny, všichni za jednoho (Tým 4)

Darui

Přišel jsem k němu a pomalu se sehnul, při čemž jsem oprášil jméno té osoby. "Opravdu nevíš o koho jde?" Zeptal jsem se a v tu chvíli prach padl na zem a bylo tam Yuu Aburakoji a všem došlo, že se jedná o Yuuova a mého otce. "Umřel ve 45 a podle všeho i s naši matkou, avšak její tělo nikdy nebylo v podzemí, kde je zavalili nepřátelští démoni, nalezeno." Řekl jsem trochu sklesle.

Cloud Gojo

Díval jsem se na jméno té sochy a přitom se mi hlavou honily nejrůznější věci. Hmmm...takže Yuu Aburakoji není Yuu Aburakoji ale Yuu Aburakoji junior! nebo to je pos*aný cestoval v čase a je svůj vlastní otec....hmmm...blbost...on přece nemá rád ženy...ženy mají rády jeho....povzdechl jsem si.

Yuu

Zamračil jsem se.
Můj otec.. řekl jsem si.
Ani jsem ho nepoznal. řekl jsem sklesle a sklopil hlavu.

Darui

Viděl jsem, že třeba Clouda a Kin to tolik nezajímá jako Yuua, a proto jsem musel zasáhnout. "Kin a ty se neděs, máš tu také zástupce. Proto jsem se o tebe tolik staral, vim že máš stejný potenciál jako Yuu stát se dobrou lovkyní démonů. A ty Cloude, jsi momentálně uplně první člen Gojo klanu, který se zapíše do dějin lovců démonů, tak Gojo klan musíš dobře reprezentovat." Řekl jsem ti, ale pak se otočil na Yuua. "Až mi ukážete, že jste tým, tak vám něco o staršim Yuuovi řeknu a věřte mi, stojí to za to. Náš otec byl třída."

Yuu

Zvedl jsem hlavu a podíval se na Daruie.
Co bychom ti měli ukázat, nebo budeme mít nepřítele? zeptal jsem se.

Darui - Yuu čekal jsem trošku emoce, když jsi právě uviděl sochu svého otce a jsi v komnatě historie lovců démonů, což je váš tým a ty to píšeš jakoby nic. No příště už ti hlas do hráče měsíce nedám...

Zakroutil jsem hlavou, hrozně jsem se divil, že Yuu jen tak přešel informace o otci a prostě celou tuhle místnost a jediné co ho zajímalo bylo to, jak se předvést. "Ne, nemám chuť teď nijak bojovat, ale brzy budete určitě na další misi a tam my ukážete vaši týmovou spolupráci. Jo a jen mezi náma, vy furt čekáte, jak vás budu trénovat, ale tým musí trénovat i sám bez senseie, já vám v kombinovaných útocích pomáhat nebudu." Řekl jsem.

Kin

Odrazu som zachitila, že sensei hovorí ku mne a otočila sa. Zastupence? Myslíte z mojej rodiny? Alebo klanu? Pýtala som sa prekvapene. V mojom hlase bolo počuť aj niečo iné, niečo ako smútok? Chvílku som ticho stála a prehrabovávala sa v taške. Po chvílke som niečo vytiahla. Bol to zrolovaný pergament, z celou historiu našeho klanu. Od zrodu až po jeho koniec v hlbinách oceánu. Samozrejme, boli tam aj techniky, ale tie pre mna teraz neboli podstatné. Moji spoločníci, aj sensei, ju videli poprvý raz. Avšak na tomto zvitku bolo niečo zvláštne. Nebol, ako by povedali ostatný, napísaný inkustom či atramentom. Starodávne príslovie našeho klanu hovorí, že pravda sa odhalí na konci a tento pergamen bol toho dôsledkom. Pozrela som sa na začiatok, tam, kde je spísaná naša historia.. Videla som zatial iba asi 15 riadkov, ale ani v jednom z nich nebolo napísané niečo, hocijaká zmienka o démonoch a ich spojený z našim klanom, ale ja som ešte stále nebola dostatočne predurčená na poznanie pravdy. Má snád sensei pravdu?

Darui

Nikdy dříve si toho Kin nevšimla, ale na svitku byla napsána věta. Naše tekutina je darem od boha, nikdy jsme nevěděli proč nám ji bůh daroval, ale později se to dostávalo na povrch i s přízraky, které přicházeli z nejtemnější temnoty. Když se nad tim Kin tak zamyslela, tak přízraky o kterých se tam mluví jsou démoni. Podíval jsem se na Kin "Ano, tvůj klan je velice spjatý s mym klanem a to už hodně dlouho." vysvětlil jsem ti.

Cloud Gojo

Hmmmm...první z klanu Gojo...No pořád lepší než být orvní člen klanu Gojo který ztratil své zvíře...honilo se mi hlavou při čemž jsem si prohlížel sochy okolo. Hmmmm...zajímavý...pronesl jsem konečně něco. Ne žeby mě to nezajímalo ale historie jiných klanů nebyla zrovna moej parketa.

Kin

Chystala som sa zvitok zavrieť, ale v tom momente sa predo mnou začali risovať písmena. Nie, celé slová, poskladané do viet, či vety. Z ohromným prekvapením som ho opäť roztvorila a začala čítať slová, ktorých autor už dávno leží na morskom dne v ústy vekov. Zo zatajeným dychom som čítala.Naše tekutina je darem od boha, nikdy jsme nevěděli proč nám ji bůh daroval, ale později se to dostávalo na povrch i s přízraky, které přicházeli z nejtemnější temnoty. Text bol napísaný v starej mluve( jop, narážam na CZ ), príliš krasopisne a esteticky zároven. S niektorými slovami som mala potíž, ale význam som vo svojej podstate pochopila. Osud,boh, prízraky, ich zmysel som chápala až velmi dobre. Takže predsa len má sensei pravdu..Démony vzdychla som si. Kolko životou zničili? A prečo sa do toho zaplietla moja rodina, moj klan? Urobili snád tu burku oni? Ak ano, keby sa moj klan nezapojil do tohoto kolobehu svetla a temnoty, prežili by? Prežil by snád moj otec? Po pravom líci my niečo stieklo. Lavým rukávom som si utrela slzu a potiahla. Sensei? Spýtala som sa. Ktorá týchto soch bol z mojeho klanu najlepší? Chcela by som ju vidieť..

Darui

Jenže Kin nevytekla jen slza, ale z pusy ji také vytekl úzký pramínek krve, což se ji stávalo čím dál častěji a ona to stále přehlížela. Ve chvíli kdy jsem se otočil, tak už zřejmě pramínek krve otřela a já se začal rozhlížet. "Kin, vím že asi doufáš, že zde bude i někdo tobě blízký, ale neznám tvé blízké, takže ti nemohu pomoct, ale nejsilnější z těchto všech tvého klanu byl asi Maharu. Byl jeden z mála, který se postavil démonovi s jménem Shini, sice v souboji s nim zemřel, ale jediný ho dokázal dostat až na dno. Avšak démoni jsou svině, takže Shini si zavolal posili a zabil Mahara. Jenže Maharu nám ještě stihl sdělit, že když se zabijí 4 synové jashina, tak Jashin ztratí svoji nesmrtelnost." Řekl jsem a došel o několik metrů dál, kde už byla socha Mahara. Měl dlouhé vlasy podle sochy a nad pravym okem měl tetování draka.

Kin

Odrazu som ucítila trpkú kovovú príchuť na svojich perách. Rukávom, ktorý som si utrela slzy, som rýchlo utrela aj krv, ale tým som si ju iba rozmazala po tváry. Vyzeralo to trocha hrozivo. Ked mi povedal, že nikoho nepozná, tvár mi pochmúrila a moj pohlad uviazol na zemi. Z jeho úst začali plinúť slová o nejakej našej legende, istom Maharovi. Jeho meno mi nieo pripomínlo, ako z dávno zabudnutého sna, ale presnejšie si nespomínam. Nasledovala som ho a zahladela sa mu do tváre. Bola prekrásna, nádherné umelecké dielo. Jeho vlasy ešte teraz vyzerali, akoby sa povievli vo vetre, akoby sa mohol každú chvílu pohnúť. Ale mna zaujímali jeho oči. Vyzerali ako otcove. Ten ich mal tiež také hlboké a pritelské, akoby v nich skrýval všetku radosť a smútok zároven. Usmiala som sa a pohladila sochu po tváry. Bola hladká, nie ako iné sochu, drsné od kamena ako šmirgel. Takže tonto muž. spýtala som sa senseia. Dokázal bojovať so Shinim? A odhalil tahomstvo Jashina? Usmiala som sa o trocha viac a dodala. Nech démony plačú pri našom mene, mene našho klanu. Pretože vo mne vrie krv ludského anjela, ktorý stál sám proti démonom. A vyhral, aj ked jeho vítazstvo niko nezaznamenal. Vyhral sám nad sebou a to je najvätšia výhra, akú človek može mať.

Yuu

Stál jsem nad sochou mého otce.
Jediné co po tobě mám je Darui a poslání klanu. řekl jsem, zavřel oči a stiskl pořádně pěst.
Poté jsem uslyšel něco o Shinim.
Otočil jsem se na Daruie a Kin a zamyslel se.
Shiniho bez vás neporazím.

Cloud Gojo

Mnul jsem si pravou pěst. Až toho shiniho potkáme tak ho musíme zmlátit tak aby ho ani Jashin nepoznal!řekl jsem a zasmál jsem se. Toho zmetka si vlastnoručně podám...nedostal jsem ho tehdá dostanu ho teď!

Darui

Poslouchal jsem všechny a na každého z nich jsem se podíval. "Až najdeme Shiniho, tak ho budeme muset zabít, jinak se zase vrátí, takže až se střetnem se Shinim, tak musí zemřít, ale nezapomínejte, přednější je váš život a až pak náš úkol, takže pokud by jste museli riskovat život jednoho z vás, aby jste Shiniho zabili, tak na to zapomeňte." Řekl jsem vám a pak se zamyslel a následně dal do prostřed nás pravou ruku. "Takže jsme tým nebo ne?" Řekl jsem vám s úsměvem a doufal, že dáte ruku na moji.

Kin

Síce sensei neodpvedal na moju dalšiu otázku, ale až tak moc ma to netrápilo. Jeho pohlad sa zastavil na mne, potom na Cloudovi a Yuuovi. Až najdeme Shiniho... táto časť ma zaujala..Nájdame ho niekedy vôbec? A ak áno..čo urobíme? Dokážeme to, čo sa celým generaciam nepodarilo? Pozrela som sa na senseia,kútikmi očí potom aj na tých dvoch. Platí... povedala som a jemne položila ruku na senseiovu.

Yuu

Jakmile Darui domluvil, došel jsem k němu a dal mojí ruku na jeho.
Už tě nezklamu. řekl jsem.

Darui

Počkal jsem až ji tam dá i Cloud (Nebudu čekat až to napíšeš) a pak jsem se jenom pousmál a vy jste viděli, že jsem v druhé ruce držel, jakousi tužku, kterou jsem přiložil ze spoda na svoji ruku a v tu chvíli jste všichni v ruce pocítili obrovskou bolest, která však po chvíli utichla a vy když jsem se pak podívali na ty ruce, tak jste tam nic neměli, což pro vás mohlo být divné. "Asi se divíte co to je, ale dal jsem do vás trochu své chakry a díky tomu budu moct poznat na vzdálenost dvou kilometrů, kde jste. To protože až začnete chodit samy jako tým na mise, tak s váma už nebudu, a proto kdyby se něco stalo, tak vás díky tomuhle lépe najdu." Vysvětlil jsem vám a tu trubičku si vrátil do kapsy.

- sry aspire, neukázalo mi to že je tu nový post XD

Cloud Gojo

Až půjdete do důchodu a budete si chystat jíst tak se připravte nato že nebudete moci najít svoje umělé zuby...a až je najdete tak budou v tlamě nějakého slepeckého psa...uchechtl jsem se držíc se za ruku která mě pořád trochu brněla.Tak vystopovat...je to sice trochu úchylný ale je to yuův bratr tak mu budu věřit...možná...říkal jsem si vduchu zatímco jsem se rozhlížel ještě pořád po okolí. Ale mohly bysme vypadnout...tohle místo mi nahání husí kůži...řekl jsem si v duchu a přejel mi mráz po zádech.

Yuu

Po tom, co přestala ta bolest s tím vystopováním, tak jsem se podíval na Clouda.
Heh.. zasmál jsem se a poté se podíval na Daruie.

Darui

Cloud řekl nějaký rádoby vtip a já se zatvářil trochu nechápavě, jelikož mi to přišlo jako dost nepovedený vtip, až trapný. Avšak nechtěl jsem mu to říkat, abych mu nesnížil sebevědomí. Pak jsem dal obě ruce do kapes a zakroutil hlavou. "Chcete tu ještě být nebo se můžeme vrátit do vesnice, de facto jsem úkol kvůli kterému jsem sem šel splnil. Teda doufám, že splnil, ale to zjistim až ve vaši další misi." Řekl jsem vám tiše.

Kin

Tiež som odsunula ruku a pozrela sa na senseia. Z hlboka dýchaj...nesmeš uraziť Clouda hned teraz. Usmiala som sa a povedala. Jop, možeme ísť.. povedala som akoby za všetkých, ale nechala som odmlku, keby mali iný názor. ustúpila som stranou, lebo vôbec som si nepametala cestu späť a počkala na chalanou.

Cloud Gojo

Jo můžeme jít...tohle mi i přes to co jste řekl připomíná spíš pohřebiště než síň slávy...řekl jsem a oklepal jsem se. Zapoměl jsem že je tam žebřík tak jsem se otočil na Yuua a čekal až půjde první. Proč jsme si měli stavět ty naše ,,postele" když v nich stejně nebudeme spát? honilo se mi hlavou.

Yuu

Chvíli jsem ještě stál na místě a nad něčím se zámýšlel, ale pak jsem se otočil k žebříku, ke kterému jsem došel.
Jak jsem řekl. řekl jsem a začal šplhat po žebříku.

Darui

Vyšplhali jsme po žebříku nahoru a tam řádila poměrně velká sněhová bouře, že nám vlálo oblečení a sotva jsme se mohli koukat, ani jsme na sebe moc neviděli. Stáli jsme tam asi půl minuty a pak jsem zavelel. "Musíme přespat v síni slávy, takže vlezte zpět!" Musel jsem to zařvat, aby to vůbec bylo slyšet a pak jsme začaly lést zase dolů. Jenže to už jsme uviděli něco nečekaného, uprostřed osvícené místnosti seděly dvě osoby v kápi.