Temná strana (Natsuki)

Natsuki

Keď sa premenil na havrana tak som katanu zabodla do zeme a rýchlo som spravila pečate.. všimla som si že po mne "hodil" päť havraních pier.. vedela som že to nebude len tak a tak som vystrela ruku ich smerom a z nej mi do výšky vyleteli piati hadi ktorý doslova tie perá prehltli a tak vybuchli v nich.. keď dopadával na zem tak som vytiahla katanu z zeme a znova som sa rozbehla jeho smerom a zaútočila som po ňom katanou..

Midari

Prohledával jsem vesnici když jsem uslišel tlumený výbuch za barékem vedle mě. Vyskočil jsem na střechu a dával si pozor aby si mě nikdo nevšiml, opatrně jsem se podíval co se děje pode mnou. Objěvil jsem osobu po které jsme tu pátraly, Natsuki a zrovna bojovala na smrt s nějakým chlápkem. Už jsem se jí chystal na pomoc, když jsem si to rozmyslel. "Nepřipravim se o svou největší výhodu." Porozhlédl jsem se po ulici jestli neuvidím jěště někoho jiného a čekal na nejvhodnější chvíli pro útok.

Tiro

Dopadl jsem na zem a ona už po mně zase sekala. Najednou se však v okolí objevila další nová chakra a to byla chakra Midariho. Nehodlal jsem na to zatim nijak reagovat, ale samozřejmě jsem si začal dávat větší pozor. Ve chvíli kdy po mně sekla jsem prudce vytáhl kunai a útok ji odrazil. Bylo to zvláštní, jak rychle jsem kunai vytasil. Celou dobu jsem před tebou jen uskakoval a nebo se vyhýbal útokům a až teď jsem zvolil protiútok. Jelikož hned co jsme odrazil katanu jsem tě chtěl kopnout do břicha.

Natsuki

Odrážal moje útoky.. dosť dobre, no od neho som nečakala nič iné.. keď zrazu spravil protiútok mala som zrovna ruku s katanou odrazenú do vzduchu a bolo mi jasné že ju nestihnem stiahnuť späť.. len som sa naklonila do pravej strany a rukou som jeho nohu odklonila doľava tak aby ma minula.. v momente mi spod plášťa pri krku vyletel had ktorý sa mu pokúsil prekusnúť krčnú tepnu.. to už som rukou som stále pridržiavala jeho nohu a druhou som znova sekla po ramene ruky v ktorej držal ten kunai.. hada som mala ešte od vtedy čo som si ním pritiahla katanu..

Midari

Stále s pocitem že jsem neodhalen jsem se krčil na střeše a sledoval celou situaci. "Možná to zvládne sama. Kdo je vůbec ten chlap? Kenda nás varoval před jouninama a nejakým stopařem Tirem, zřejmě to bude někdo z nich. Měl bych zavolat senseie, jenomže jak?" Trochu jsem se zamyslel a zavzpomínal co nám sensei říkal když jsme dorazily do vesnice. "Až dopadnem dolů, tak se rozprchněte a hledejte Natsuki. Až ji najdete, tak hvízdněte na prsty a sejdeme se." Vzpoměl jsem si co říkal. "Snat tím situaci nezhoršim." Postavil jsem se na střeše a co nejsilněji jsem zapískal na prsty. "Koukám že se tu rozjíždí bořádná bitka. Můžu si vsadit?" Promluvil jsem jako bych do tédle vesnice patřil a jenom se přišel podívat, zároven jsem chtěl přivolat senseie a rozptílit chlápka aby se nevyhnul útoku od Natsuki.

Tiro

Všechno se seběhlo fakt neuvěřitelně rychle. Ve chvíli kdy Midari zahvízdal a zařval jsem se lekl a cukl tělem, tak že jsem přesně nalétl do útoku hada, který mi prokousl krční tepnu, ze které začala stříkat krev přímo na Natsuki. Dopadl jsem na zem a silně se držel za krk. Ležel jsem tam v křečích a nemohl se moc pohybovat. Když v tom se rozvířil prach a kus ode mě na zem dopadl muž hnědé pleti a v červeném oblečení. Natsuki ho ihned poznala a Midari po spadnutí prachu na zem, také. Byl to sensei Kaze Riun.

Midari

Skočil jsem ze střechy vedle senseie. "Dopadlo to líp než sem čekal." Pronesl jsem s úsměvem. "Rád tě zase vidim Natsuki. Jenom by mě zajímalo jak tě sakra jenom napadlo opustit vesnici?!" Řekl jsem Natsuki a při poslední větě jsem stupňoval vyčítavej a troch naštvanej ton.

Natsuki

Pozerala som sa na tých dvoch.. bola som v celkom blbom stave.. domlátená z ostatných zápasov.. na ľavej strane plášťa som mala krvavú škvrnu od toho ako ma zasiahol Rio.. oblečenie som mala potrhané od vy´buchov a podobne.. vlastne som celkovo vyzerala dosť "domlátene".. len som zodvihla ruku na znak aby chvíľu počkali.. podišla som k Tirovi pri čom som hu dlaňou chytila za čelo.. v momente som z neho vysala silu.. alebo som sa o to aspoň pokúsila.. prišlo mi to tak že je už v stane kedy sa to bude dať.. Celý čas som však nič nevravela.. a na tvári som mala naozaj chladný výraz.. spod plášťa mi vyšli dvaja hadi ktorý sa okolo mňa a Tira rozostúpili do takého "kruhu".. vytvorila som ich po ceste k Tirovi..

Midari

Jenom tak sem tam stál a nevěřícně sledoval Natsukino chování. "Už to není Natsuki jakou jsem znal." Naklonil jsem se k senseiovi a potich se zeptal. "Co budeme dělat? Chová se divně."

Kaze

Když Natsuki vysála jeho sílu, tak najednou pocítila jakýsi nával síly a pečeť nad okem ji začala blikat, při čemž se ji zahojily všechny rány. Natsuki zjistila, že přešla do druhého stupně své pečetě. Mezitim už se mě Midari zeptal co budeme dělat a já bohužel tu odpověď neznal. Nečekal jsem, že to Natsuki zde tak změní. "Natsuki?" Zeptal jsem se tiše, ale byla to spíše taková nevěřicná poznámka. "Neviděli jsme se už hodně dlouho. Ale nevěděl jsem, že zesílíš do takové úrovně, že porazíš i tohoto muže." Mluvil jsem o tom všem, jakobych ho znal. A já ho taky znal, mezitim co vždy Midari s Dantem spali, tak jsem hledal informace a dozvěděl se i o tomhle Tirovi. "Ale je čas jít domů. Pojď s náma a já ti slibuji, že jednou najdeš poctivě sílu a zabiješ Anakondu, tak jak by si to přála tvá matka." Řekl jsem ti.

Natsuki

Pomaly.. dosť pomaly som sa pootočila na Kazeho.. po tom som zrak uprela na svoje ruky, cítila som.. tú silu.. a keď som si predstavila že je predo mnou ešte ďalších osem úrovní.. z očí mi pomal zmizol Tekigan a ja som si len povzdychla.. Midari-kun.. Kaze-san.. šepla som pri čom mohlo Kazeho mierne zaraziť že mu už nehovorím sensei.. môj hlas bol taký iný.. gomen, ale prišli ste .. neskoro.. povedala som potichu a pustila som Tira.. k..keby ste.. len prišli pred pár hodinami.. nemusel by zomrieť.. ale teraz.. je už neskoro. dodala som znova a len som sa postavila.. odíďte.. a nenúťte ma.. na vás zaútočiť.. zasičala som nakoniec a ruky som dala do pečate Hebi..

Kaze

Nemohl jsem uvěřit těm posledním slovům. Chtěla na nás zaútočit, což mě uplně odrovnalo. Pamatoval jsem si ji jako mladé pískle, které se bálo všeho a já ji trénoval. A teď na nás hodlá zaútočit, když neodejdeme. "Natsuki uděláme dohodu jo?" Řekl jsem ti a mrknul na Midariho. "Budeš bojovat s Midarim a pokud ho porazíš, tak tě tu necháme a už o nás nikdy neuslyšíš, ale pokud on porazí tebe, tak půjdeš s náma zpátky do vesnice." Řekl jsem ti a znovu koukl na Midariho. Midari je silný a schopný ninja. Věřim mu.

Natsuki

Odmietam.. ja.. Kaze-san.. prečo.. nemôžete pochopiť aké je to pre mňa ťažké? Zašomrala som pri čom som sa len tak mierne zaťala.. prečo je také ťažké pretrhnúť.. city.. a putá ktoré ma k vám viažu?... šepla som ešte potichu.. varujem vás naposledy.. odíďte.. dodala som ešte .. teraz už temným a chladným hlasom pri čom hadi okolo mňa začali horieť fialovým plameňom.. stále som však ich silu neprijala.. čakala som ako na to zareagujú..

Midari

Většinu času jem jenom stál a nechal mluvit senseie, když navrhl abych bojoval s Natsuki přepadl mě pocit důvěry kterou do mě Kaze vkladal. "Natsuki, nedí důvod bojovat! Ty patříš k nám, k Suichugakure, ale jestliže tomu již nevěříž donesu tě zpátky na zádech." Chvíli to vypadalo že jsem domluvil, ale já zase pokračoval. "Sakra Natsuki ty si byla první se kterou jsem mohl považovat za přítele! Od mala sem byl vyvrhel, lidé mě nenáviděli, ale v Suichu jsem našel domov a ty jsi byla první kdo mě hodnotil takového jakým jsem a né podle mojí minulosti. PROSÍM VRAŤ SE S NÁMI!!" Vše co jsem řekl byla pravda a tekly mi slzy když jsem to říkal.

Natsuki

Po jeho slovách som len ostala potichu... fialové plamene som absorbovala a v momente mi po celom tele vyrazili hadie šupiny.. oči som mala zatvorené, na prstoch mi vyrazili drápky o veľkosti 3 cm, pootvorila som ústa pri čom som odhalila zašpicatené končeky dvoch zubov na hornej strane ktoré boli tiež o niečo väčšie.. vydala som taký mierne sičavý zvuk.. pootvorila som oči, tento krát som ich mala takej žltej farby a zorničku som mala v tvare šišky ako to mávali hadi.. Tvoje slová.. Midari-kun.. pre mňa už nemajú.. žiaden význam.. povedala som s takou tou svojou chladnou maskou.. vo vnútri som však mala čo robiť aby som sa za ním nerozbehla a neobjala ho.. chcela som sa vrátiť.. neuveriteľne moc som sa chcela vrátiť späť do Suichu ale.. nemohla som. Radšej ich donútim utiecť.. ako keby ich mala Nakki na mieste zabiť.. prebehlo mi hlavou, poskladala som zopár pečatí pri čom som vytvorila jedného klona.. ten sa však stiahol do ústrania, po tom som vyvolala 6 hadov ktorý sa mi rozliezli pod oblečenie a len som si mierne povzdychla.. klon tiež vyvolal hadov, tí sa však zaborili niekde pod zem a nenápadne sa okolo klona rozostavili do kruhu.. ak ma chceš naozaj dostať do Suichugakure.. tak mi budeš musieť zlámať všetky kosti v tele.. dobrovolne tam nepôjdem.. neexistuje nič.. čo by ma prinútilo vrátiť sa.. vyzývam vás posledný krát.. odíďte.. inak budem nútená na vás zaútočiť.. Dodala som ešte teraz už takým až ľadovo ľahostajným hlasom a v očiach sa mi objavila červená žiara od Tekiganu..

Midari

Její slova mě zasáhla jako šíp, pomalu jsem vytáhl meč po mém otci, držel jsem ho špičkou vzhůru, aby si ho mohla Natsuki prohlédnout a sám jsem se zahleděl na jeho ostří. "Tohle je jediné moje dětitstí po mém otci. On byl taky ztracený ninja, dost silný na to aby dokázal co zamíšlel ale ostatní odmítli následovat tyrana a nakonec umíral sám při pokusu si zachránit život. Tenhle meč mi připomína čím byl a co dokázal. Mít obrovskou sílu neznamená mít moc, moc vytváří lidé kteří tě následují." Sklonil jsem meč a podíval se Natsuki do očí. "Teť se tě snaží zastavit přátelé, jenomže když selžou zůstaneš sama, možná si to neuvědomíš, ale jestliže dosáhneš svého cíle tak si to uvědomíš. Budeš sama čelit zlobě těch co si opustila, tví přátelé už nebudou." Na okamžik jsem zklonil hlavu, protože mě bolelo říct co jsem měl na srtci. "Stala se z tebe zrůda a přesto tu já i Kaze-sensei stojíme a snažíme se tě dovést na správnou cestu. Nic nemusíš zvládat sama, chceme tu být pro tebe, stejně tak jako chceme abys tu ty byla pro nás. Spolu dosáhneme všeho čeho budeme chtít a nebudeme muset litovat našich činů, protože násletkům nebudeme muset čelit samy. Složitější cesta, ale mnohem sladší cíl. To je cesta přátelství, cesta po které jsem si zvoli jít, cesta po které chci jít spolu s tebou." Mluvil jsem jedním dechem a musel jsem se na okamžik odmlčet abych se nadechl. "Si první osoba se kterou jsem navázal pouta a nehodlám se jich vzdá, klidně i zemřu!!! pro naději na jejich udržení, a abych se nemusel trápit tím co se ztebe stává. Mám tě rád víc než si myslíš a vým že Natsuki co znám je stále někde uvnitř a touží znovu patřit knám." Když jsem domluvil udělal jsem krok k Natsuki a doufal že v ní stále zůstala ta část kterou jsem znával.

Natsuki

Nebudem sa opakovať.. šepla som pri čom som sebou len mierne cukla.. bolo mi mizerne.. vážne mizerne.. proste som mala chuť znova žiť ten "pokojný" život v Suichugakure.. sklapni baka.. viem že tým stratím všetkých priateľov.. ale som ochotná to podstúpiť.. ako som už raz povedala.. prišli ste neskoro..hovorila som potichu a keď urobil krok ku mne tak som sa len mierne naklonila do strany.. ruky mi ako keby "ochabli".. v momente čo som pohodila hlavou som sa však rozbehla takým mierne divným spôsobom priamo na Midariho, priskočila som až k nemu pri čom som mu katanu chcela zabodnúť do tela.. ak sa neuhol tak som to aj spravila.. no naschvál som nechcela trafiť žiadne životne dôležité miesto, táto rana ho totiž zabiť nemala..

Midari

Její útok katanou jsem odrazil svým mečem do strany, udělal ještě krok k ní a druhou rukou jí obejmul a pošeptal jí. "Nemusíš všechno zvládnout sama. My tu budeme pro tebe, stačí jenom říct." Nato jsem udělal krok zpět. "Jestli neexistuje žádná naděje že bych tě přesvětšil aby ses vrátila s námi, tak mě teť a tady zabij!" Řekl jsem zcela vážně, hodil jsem svůj meč na zem a mírně roztáhl ruce.

Natsuki

Keď ma objal tak som mala čo robiť aby som sa udržala na nohách.. po tom však odhodil svoj meč a ja som sa na neho zahľadela tak trocha .. dosť nešťastne a.. tak smutne.. len som katanu tuhšie zovrela.. v momente som spravila rýchli krok ku Midarimu a prebodla som mu s ňou brucho.. naschvál som však minula všetky životne dôležité orgány.. nechcela som aby zomrel.. a dúfala som že sa o neho Kaze postará a mňa nechá tu.. len som ho znova objala a on si mohol všimnúť že mi z očí tečú slzy.. gomenne.. Midari-kun, nedokážem ťa zabiť.. znamenáš pre mňa až príliš veľa.. viem že som .. "sprostá".. a naivná ale.. prosím.. aj keď sa do dediny vrátite bezo mňa.. a ja sa stanem nunkeninom.. tak prosím.. nezavrhuj ma.. aj keď teraz asi stratím tvoje priateľstvo.. chcem si uchovať aspoň.. spomienku na teba. povedala som tak potichu že to nemohol počuť ani Kaze, len som ho stále jednou rukou objímala aj keď som si myslela že mi to objatie neopätuje.. nevedela som koľko sa ešte udrží pri vedomý.. nikdy som nechcela.. aby to odpadlo.. takto.. dodala som ešte a vzlykla som..

Midari

Celkem mě překvapilo že mě probodla, proto celou dobu co ke mě muvila jsem působil dojmem že jsem mimo, až když domluvila jsem vyplvl nemalé množství krve a taky jsem potichu promluvil. "Já to nechápu, chceš se vrátit a přesto to nehodláš udělat. Proč?" Trochu jsem se zakuskal a vyplvl jí na rameno ještě nějakou krev. "Znamenáš pro mě víc neš si asi myslíš, a já a myslím že i Kaze-sensei by jsem ti pomohly se vším čeho chceš dosáhnout." Měl jsem chut sebou plácnout na zem a upadnout do bezvědomí, ale ještě víc jsem toužil po vysvětlení.

Natsuki

Midari-kun, viem .. presne viem čo pre teba znamenám.. to isté čo ty znamenáš pre mňa.. a práve preto.. preto.. nechcem aby si skončil ako "on".. odpovedala som mu a vážne som sa nenávidela za to čo som spravila.. Nechcem ti hovoriť o mojom živote. .sama si ho nepamätám a neviem čo je pravda a lož.. ale viem aké je to žiť bez rodiny.. ty si pre mňa ako rodina.. tak ksakru ži.. a neopováž sa mi zomrieť.. ešte sa stretneme.. či už v dobrom alebo zlom.. sľubujem.. dodala som ešte a len som ho pomaly pustila pri čom som z neho vytiahla katanu..

Midari

Napadlo mě ještě sposta otázek, ale zrovna se mi podlomila kolena a já dopadl na všechny "čtyřy" a znovu jsem vykašlal trochu krve. "Omlouvám se že nejsem dost silný abych ti pomohl, ale příště už budu." Nebyla to zrovna slova která bych říkal nejraději, jelikož to vyznělo jako bych to vzdal. Ztěší jsem se zase postavil. "Pokud budeš pokračovat po tejhle cestě budě tě stravovat čím dál větší temnota, až nakonec už nebudeš tím koho mám rád." Promluvil jsem ještě a následně se mi rozostřilo vidění a dopadl jsem na kolena.

Natsuki

Ustúpila som kúsok dozadu.. na jeho slová som len prikývla.. som si toho vedomá.. povedala som potichu po čom som sa len pozrela na Kazeho.. Kaze-san, gomenne.. a.. sayonara... zašomrala som ešte pri čom som sa znova postavila do kruhu z hadov a zrušila som Hebi-mod.. po tom som sa len rozbehla do dediny, po tvári mi stekali slzy ktoré som sa márne snažila zotrieť.. nakoniec to skončilo tak že som si roztrhala časť rukávu na plášti ktorú som použila ako "šatku" okolo očí, aktivovala som Tekigan, nemienila som si tú šatku dávať dole tak skoro..

???

V temnotě se ozvalo lehké zakřupání a z ní vyšel muž zahalený v černém plášti. Podíval se na Anakondu, která před nim klečela. "Je čas. Natsuki dobojovala, takže ukázala, že tu chce zůstat. Jdi zabít jejího senseie." Řekl muž a Anakonda jenom souhlasně zasyčela a náhle zmizela.

Kaze

Natsuki. Pomyslel jsem si když odešla a hned doběhl k Midarimu, který se tam sotva držel. Na nic jsem nečekal a zatlačil mu do rány vatu a následně obvaz, aby nekrvácel. "Vedl sis dobře Midari a jsem na tebe pyšný. Natsuki je už někde jinde a nehodlá se s náma vrátit. Třeba se vrátí jindy, až splní to, proč sem přišla." Tyto slova jsem mu neříkal zrovna s nadšením, ale jiná jsem mu říct nemohl. Náhle se však stalo něco, co nikdo nemohl očekávat. Za mými zády se objevila Anakonda a jen se zasmála a v tom si Midari všiml, jak mi dvě dýky probodly kolena. "Áááááh!" Zařval jsem neuvěřitelně nahlas a padl k zemi. Když dýky vytáhla, tak si Midari všiml, že je na nich má krev, ale zároveň jakýsi zelený sliz, asi nějaký jed. Prudce jsem se zvedl, ale v tom se mi znovu nohy podlomily a já spadl k zemi. "Neměli jste sem pro ni chodit. Ta patří nám." Řekla Anakonda a silně mě kopla do obličeje.

Midari

Když mi sensei oštřoval jeho slo vy poskytla jen malou útěchu za selhání, ale potěšilo mě že se nezlobí. Už jsem se chtěl zhroutit a všho nechat, když se oběvila Anakonda a sensei dopadl na zem kousek ode mě. "Né teť né. Ve svým stavu to nezvládnu." Na mé tváři se oběvil vystrašený výraz, který ne následně změnil na výraz potlačovaného vzteku. "Nenechám tady senseie umřít! NEPROHRAJU!!" Sebral sem svůj meč který se válel vedle mě a postavil se na nohy, nebyl jsem zrovna v nejlepší formě, ale moje odhodlání bylo větší. "Ty SV...NĚ! ZABIJU TĚ! Kvuli Natsuki, senseiovi a všem ostatní kteří kvůli tobě trpěly!" Zařval jsem na Anakondu a rozběhl se proti ní s tím že jí seknu mečem přes obličej.