Temná strana (Natsuki)

Natsuki

O nejaký čas som prišla až k sebe do domu.. len som odhodila plášť pri čom som vliezla priamo do sprchy.. v nej som sa však posadila do tureckého sedu a pomaly som sa začala sústrediť na pečate pri čom som si v hlave premietala výzor Anakondy, snažila som sa s ňou spojiť.. ak sa mi to podarilo tak som sa len na chvíľku odmlčala a po tom som začala.. Práve do dediny prišiel môj bývalý tým.. ak ich stretneš.. čo typujem že stretneš.. tak ich nechaj ísť.. potrebujem aby ma vyhlásili za Nunkeninku.. tiež.. som zvedavá ako dokážu zosilnieť.. budú ďalším zdrojom mojej sily.. keď ich prídem navštíviť.. povedala som pri čom som dúfala že to počula.. v mojich myšlienkach som však úplne vyradila hocijaké city.. nechcela som aby Anakonda prekukla môj pravý zámer a to, aby prežili..

Natsuki -> Když jsi se pokusila spojit, tak se ti zatemnilo před očima a najendou jsi začala vnímat jakési siluety. Uviděla jsi najendou, jak Anakonda bodla Kazemu do nohou jedovaté dýky a pak se ti spojení vytratilo.

Anakonda

Pousmála jsem se na naštvaného Midariho a následně v křečích ležícího Kazeho. "Uklidni se chlapečku. Tebe zabít nechci." Řekla jsem ti v klidu, ale v tom jsi se na mě rozeběhl a já se pomocí shushinu přenesla vedle tebe. Dala ti před nohy svoji nohu a následně tě rukou strčila do zad a ty jsi měl přepadnout přes moji nohu na zem. Nebylo těžké tě takto zdolat, když máš tu ránu v břiše. "Přišla jsme jen pro tvého senseie, ty můžeš žít."

Natsuki

Sledovala som tie výjavy a len som sebou mierne cukla.. takže ich našla.. prebehlo mi hlavou a všetko moje snaženie som pre teraz zdala.. sledovala som ako skopla Midariho a aj to čo povedala.. po tom som sa len znova pokúsila vtrieť jej do hlavy moje slová.. proste aby ma počula.. Nechaj ich oboch.. Midari sa sám do Suichugakure nevráti nepozná cestu! chcem ich zabiť sama ale nie teraz.. až keď budú silnejší aby som z toho mala väčší úžitok.... prehovorila som k Anakonde a dúfala som že mi spraví po vôli..

Midari

Znovu jsem se ocitl na zemi. "Sakra!" Pomyslel jsem si když mi meč vypadl z ruky a odklouzal z mého dosahu. Po Anakondiných slovech že můžu jít jsem ani naokamžik nezaváhal a odpověděl jsem. "Jestliže odsut odejdu tak spolu se senseiem, nebo tu zemřu spolu s ním. Já neopustím někoho na kom mi záleží. Senseie spolu s natsuki považuji za svou rodinu, vždy zůstanu s nimi!" Jako sirotek jsem k nim měl velice blízko a byl pevně odhodlán dokázat pravdivost svých slov. Chtěl jsem co nejrychleji vyskočit a praštit jí pěstí tam kam to půjde nejsnáze.

Anakonda

Natsuki už však obraz dávno ztratila. Ztratila ho ve chvíli kdy jsem probodla Kazeho nohy a dál jsem její myšlenky nedostávala. Nebyla tak silná, aby mi je dokázala poslat. Když pak promluvil Midari, tak jsem se na něj podívala a v tom mě praštil pěstí do břicha, ale mě to nebolelo, on neměl už tolik síly, aby mi nějak víc ublížil. "Timhle sis podepsal rozsudek smrti Midari." Řekla jsem a chytla tě pod krkem, při čemž jsem tě zvedla před sebe do vzduchu a ty sis všiml, jak se mi prodlužují nehty, které se ti blíží přímo ke krku. Ucítil jsi jak jsem tě už lehce do krku bodla jednim prstem, ale v tom mě někdo strhnul k zemi. Někdo kdo byl oblečen v šedém plášti a nebál se mě. Po chvíli se zvedl a chytl tě a následně tě položil vedle tvého senseie, aby sis odpočinul. "Kdo sakra jsi? A co si to dovoluješ?!" Zařvala jsem na něj. Mládenec se pod pláštěm pousmál a pak si sundal plášť, který dopadl na zem a zvedl lehce prach.
http://fc02.deviantart.net/fs70/f/2011/015/9/4/keijiro_kanera_by_pokefreak-d378gpk.jpg
"Poznáváš mě Anakondo? Je to už pár let. Jmenuji se Keijiro Yoake a přišel jsem si pro sestru, pro Natsuki." Řekl mi a pohodil svými bílými vlasy.

Natsuki

Treskla som rukou do steny pri čom som sa zatvárila vážne zničene.. ksakru ! som vážne k ničomu !! zavrčala som na samú seba.. nakoniec som sa však postavila.. pustila som na seba ľadovú vodu a po tom čo som sa osprchovala tak som len vyšla zo sprchy, prehodila som cez seba plášť a začala som sa dosť nervózne prechádzať po celom bite..

???

"Cože?!" Zařval jsem naštvaně a muže, který mi sdělil, že se ukázal Natsuki bratr jsem probodl kopím, které jsem po něm z naštvanosti hodil. Lidé kolem mě hned ucukli a na jejich tvářích se objevil strach. "Tohle už překročilo hranice. Pokud se sem fakt Keijiro vrátil, tak to mění plány. Přiveďte mi Natsuki, buďto mrtvou a nebo živou! Nesmí ji dostat on." Zařval jsem a zle dupnul, při čemž se několik lidí rozeběhlo pryč.

....

Po chvíli, kdy Natsuki vylezla ze sprchy mohla slyšet to ticho. To podivné ticho, které nikdy nevěstí nic dobrého. Asi deset sekund po tom, co si uvědomila, že je všude hrozné ticho se ozval výbuch. Vybuchl totiž její dům, kde už od začátku byly poschovávány bomby. Celý dum se začal kácet a základy se začaly bortit. Vytvořilo to z malého útulného domu, novou kamennou rakev. Venku před domem stály jen tři postavy, které čekaly jestli přežiješ nebo ne.

Natsuki

Zrovna som sa nachádzala v mojej izbe pri okne.. chcela som sa otočiť že zájdem dole keď sa ozval výbuch a celý dom sa začal "triasť".. nemala som moc času na rozmýšľanie a tak som v momente vyskočila von oknom.. boli to len zlomky sekúnd páč hneď po tom čo som vyskočila tak sa dom zrútil.. dopadla som takým tvrdším spôsobom na zem a o nejaký čas som sa pomaly postavila.. rozhliadla som sa pomocou Tekiganu do strán a všimla som si nejaké tri osoby.. shimata.. katanu som nechala vnútri.. zahundrala som si pre seba a len som si siahla na púzdro kde som mala shurikeny a kunaie.. žiadne som však nemala.. po sprche som si na seba totiž žiadne nedávala.. ako sa mám brániť bez zbraní? prebehlo mi hlavou a tak som radšej zvolila rozumnejšiu "stratégiu".. útek, začala som zdrhať do dediny a sem tam som dosť zaskučala keď som bosými nohami stúpila na nejaký ten ostrejší kameň alebo tak..

Tři chlápci za Natsuki



Rozeběhla jsi se pryč, ale v tom sis všimla, že ti tři běží hned za tebou. V tom ti kolem hlavy proletěly dva kunaie a tobě hned došlo, že tě chtějí zabít. Když v tom dva z nich zmizeli. Nevěděla jsi, kde přesně jsou, ale věděla jsi, že to není dobré znamení. Probíhala jsi kolem lidí, takže tě i někteří svym narážením zpomalovali. Jenže v tu chvíli na tebe ti dva zmizelí seskočili ze střechy a chytli tě, při čemž tě strhnuli k zemi. Už to vypadalo, že tě ten třetí zabije, ale v tom se v jeho krku objevil šíp a on se skácel k zemi. Z ním asi 20 metrů v ulici stál maskovaný muž, který natáhl zrovna druhý šíp a ten prostřelil hlavu jednomu z těch, který tě držel. ten třetí jen nevěřícně zíral na muže s lukem a šípem.

Natsuki

Myslela som si že je po mne.. čo to ksakru znamená? prebehlo mi hlavou keď tu ma zachránil nejaký divný týpek v kapuci.. v momente som vyštartovala späť na nohy, zobrala som jednej mŕtvole brašňu zo zvn ktorú som si pripla niekde ku plášťu.. v momente som sa rozbehla ďalej ulicami, preplietala som sa davmi ľudí a ešte som hodila jeden pohľad po tom záhadnom strelcovi.. spravila som pečate po čom sa mi po tele rozliezli hadi ktorých som chcela použiť ako zálohu.. rýchlo som z brašne.. /teda som nejakú zobrala od tej mŕtvoly.. vytiahla kunai ktorý som si schovala do rukávu a bežala som ďalej.. chcela som sa stratiť a až potom riešiť kto po mne ide ..

Midari

Už jsem byl smířený se smrtí, když mě Anakonda držela za krk a zarývala my nechty do krku. Jediné na co jsem dokázal myslet bylo že už nepřesvětším Natsuki a ani nezachráním senseie. Náhle se oběvil záhadnej chlápek a představil se jako natsukin bratr. "Sem zachráněn." Napadlo mě když mě pokládal vedle senseie. Posadil jsem se a podíval se na senseie jestly ještě žije a vnímá co se děje.

Natsuki -> V momentě kdy jsi se rozeběhla, tak i toho posledního trefil šíp. Ale v tom jsi narazila do té osoby, která tě zachránila a osoba tě levou rukou chytla za rameno a najednou jsi se společně s osobou objevila na střeše jedné budovy. "Buď v klidu Natsuki." Ozval se hlas a tobě došlo, že je to žena. Pomalu si začala sundavat kapucu.
Vypadala takhle: http://fc08.deviantart.net/fs71/f/2010/119/9/a/__ShuroxKakashi___by_Lala_Mot.png
"Jsem tu s tvym bratrem. On šel zachránit tvého senseie a toho kluka a já měla za úkol najít tebe. Jmenuji se Hio Yoake a jsem žena tvého bratra" Vysvětlila ti žena s úsměvem.

Keijiro Yoake

Midari se podíval na senseie, který měl sice zavřené oči, ale usmál se na tebe. "Bude to dobrý Midari." Řekl ti Kaze a v klidu vydechoval. Věděl, že v sobě má jed, ale nechtěl vyvolávat paniku. Mezitim já bojoval s Anakondou. Musim rychle, abych pomohl tomu jejich senseiovi. Pomyslel jsem si a zrovna se vyhnul jednomu hadovi, kterýho na mě poslala Anakonda. Snad už Hio našla Natsuki. Pomyslel jsem si a udělal otočku, abych se vyhnul dalšímu útoku Anakondy. "Tak bojuj ty srabe!" Zařvala Anakonda a já se jen usmál. "Copak si mě nepamatuješ? Učil jsem se styl Zmije." Zasmál jsem se a daší ráně se vyhnul Anakonda si teď vzpomněla, že styl boje Zmije je uhýbání a pak zákeřný úder.

Midari

Ulevilo se mi že sensei ještě žije, ale já viděl ten jed na těch dýkách. "Jed se nesmý dostat k srdci!" Odmotal jsem kus obvazu kterým mi sensei před chvílí zavázal ránu a rozřízl ho na dva kusy kterýmy jsem mu zaškrtil nohy na stehnech. "Snat se jed moc nerozšířil."

Keijiro Yoake

Ve chvíli kdy jsem se vyhnul pomocí otočky doprava, tak jsem se přikrčil a zádama jsem narazil do stehna Anakondy, čimž jsem ji vyvedl z rovnováhy a pak se na jedné noze protočil o 180 stupňů, čimž jsem ji podkopl nohu a ona spadla k zemi. Rychle jsem vytasil kunai a chtěl ji ho bodnout do srdce, ale v tom mě do obličeje udeřil velký had, kterého sem dostala pomocí jutsu a já odletěl o dva metry dozadu. Had po mně šel dál, ale nepovedlo se mu to, jelikož jsem mu zarazil kunai do čelistí. Mezitím ty jsi obvázal nohy svému senseiovi, aby neumřel na jed a já se pomalu zvedl.

Když v tom se ozval hlasitý výbuch, který byl všude kolem vesnice, jakoby tam někdo před bojem položil výbušné lístky. Kaze se jen pousmál a podíval se na Midariho. "Musíme zmizet." Řekl ti, ale sám věděl, že oba nejste schopni chůze. V tom jsem já zareagoval a bouchl dlaní do země a nohy Anakondy pohltilo asi 30 hadů, kteří ji stahovali pod zem. Já jsem na nic nečekal a skočil k vám dvoum, položil vám své dlaně na čela a v tom jsme všichni tři zmizeli a objevili se na nějaké zelené louce.

Natsuki

Po slovách tej ženy som ostala úplne ticho.. len som sa na ňu tak "neveriacky" pozerala, nevedela som čo si mám myslieť, toľko "informácii".. k tomu aj Midari a Kaze.. mala som pocit že sa mi rozkočí hlava.. nakoniec som len pocítila ostrú bolesť pri srdci.. začalo toho byť moc aj na mňa.. možno za to mohol taký menší "šok".. začala som o dosť rýchlejšie dýchať, chytila som sa za srdce a mierne som sa naklonila aby som udržala rovnováhu.. tiež som začala trocha rozmazane vidieť ..

/neviem či budem môcť dnes ešte postnúť xD tak poprípade také nejaké bezvedomie =3

Hio Yoake

Ve chvíli kdy jsi se naklonila, tak jsem tě chytla za hlavu a v tom jsi ucítili lehké pálení v celém těle, ale to už jsme se objevili na zelené louce a vedle nás byl ležící Kaze s Midarim a u nich stál Keijiro, což je tvůj bratr, ale to ty jsi ještě nevěděla. "Keijiro jsme tu a Natsuki je tu také." Řekla jsem a Keijiro se pousmál, otočil se a následně poskládal pečetě. V tom se ozval neuvěřitelný výbuch asi kilometr za náma. "Fajn, Hadí vesnice je zasypaná." Řekl Keijiro.

Natsuki

Porozhliadala som sa naokolo.. nakoniec som sa len zosypala na zem, rukami som sa mierne podoprela aby som videla na všetkých prítomných.. stále sa mi ťažko dýchalo.. keď som videla týpka s bielymi vlasmi tak som od neho nemohla odtrhnúť oči.. dýchala som stále rýchlejšie a rýchlejšie až som cukla bolesťou a rukou som sa znova chytila za srdce..

Midari

Objevily jsme se na nějaké louce, byl jsem z toho trochu v šoku. Jediné co jsem ze sebe dokázal vydat bylo "díky". Po chvíli se vedle nás objevila další osoba s Natsuki. "N...Natsuki?" Řekl jsem nevěřícně. Po chvil ce jsem se trochu zpamatoval a hlavně jsem si uvědomil že sensei má v těle stále jed. "Sensei. Musíme mu pomoc! Pořád má jed v těle." Vykřikl jsem a chtěl se sehnout ke Kázemu, ale podlomyli se mi kolena a já se musil chytnout země abych nepad na hubu. "Nedokážu mu pomoc." Uvědomil jsem si.

Keijiro Yoake

Podíval jsem se na Kazeho a pak na Hio. "Hio mohla bys prosim tě?" Zeptal jsem se a ona jen souhlasně kývla hlavou, při čemž přešla ke Kazemu a Midarimu. Následně složila pár pečetí a kolem ní vyjeli dva hadi, kteří se obmotali dokola a pak shořeli oranžovym ohněm, který se do ní vsákl a po těle ji vyjely oranžové šupiny. Následně se obouma dlaněma dotkla těch dvou ran na jeho stehnech a z dlaní ji vyjely dva úzké bodáky, jako jehly. Začala vstřebávat a neutralizovat jeho jed. "Neboj chlapče. Tvůj sensei bude v pořádku a pak ošetřim i tebe. Moc se nehýbej, abys tu ránu nezhoršil." Řekla ti Hio a mezitim já přišel k Natsuki. Položil jsem ji dlaň na její rameno a pak druhou rukou sáhl an její čelo a pozvedl ji hlavu, aby se na mě podívala. "Natsu-chan, promiň že jsem přišel až dnes. Nemohl jsem dříve, protože jsme měli menší potyčku s Anakondy lovci. Jmenuji se Keijiro Yoake a jsem tvůj bratr." Oznámil jsem ti klidně a pousmál se.

Natsuki

S takými tými uslzenými očami som sa zahľadela na Keijira, stále som sa dosť triasla, no stále som bola dosť ostražitá.. gomenasai.. ale.. ja ti .. nemôžem.. veriť.. mohol by si byť ktokoľvek a len sa za môjho brata vydávať... srkala som zo seba pri čom som si rukou pretrela oči.. prečo si..ksakru.. nemôžem na nič spomenúť? .. stále ma každý len klame a ja.. ja už neviem čomu .. mám veriť.. hovorila som pri čom mi to takpovediac "trhalo" srdce.. bohužiaľ to však bola pravda.. po tom čo som u Anakondy zažila som si nemohla dovoliť veriť nejakému chlapíkovi ktorý ma odtiaľ zobral a tvrdí o sebe že je môj brat.. aj keď som hrozne moc chcela..

Keijiro

Myslel jsem si, že mi nebude věřit. Proběhlo mi ihned hlavou a já se na tebe pousmál. "Je mi jasné, že mi nevěříš. Také bych si na tvém místě nevěřim. Ale jelikož náš klan je silný a ovládá mocné techniky, tak existuje způsob, jak ti mohu ukázat jak to vlastně celé kdysi bylo. Ale musíš to chtít ty sama, protože bych tě pomocí hadího genjutsu dostal do snu, kde by jsi očima neviditelného pozorovatele viděla, jak to vlastně celé bylo než jsi se narodila a potom co jsi se narodila. Chceš?" Zeptal jsem se tě a čekal na odpověď.

Natsuki

Na chvíľu som sa zamyslela.. nevedela som či mu mám vôbec veriť.. stále by to mohlo byť nejaké genjutsu na moje podmanenie.. nakoniec som však len prikývla, nemala som čo stratiť.. Hai.. chcu.. nemám čo stratiť.. aj tak neviem komu a čomu mám veriť.. možno predsa len hovoríš pravdu.. povedala som potichu po čom som sa na neho len pozrala takým posmutnelým pohľadom..

Bratr se dotkl tvého čela a v tu chvíli jsi padla k zemi a usnula. Jako by jsi se probudila ve snu a byla jsi v hadí vesnici, která však nebyla tak tmavá, jako byla nyní.
Kráčela jsi ulicí až jsi došla do domu, který tě něčim lákal. Otevřela jsi dveře a tam jsi uviděla asi 10ti letého chlapce, jeho otce a matku, která byla tak v 5. měsíci těhotenství. "Mio je možnost, že bych získal větší sílu a mohl zachránit svoji matku, ale jde o to, že by jsme se museli vzdát Natsuki a dát ji Nikko. Vim, že se ti to nebude líbit, ale Nikko ji bude mít zde ve vesnici a bude se o ni starat, každý den ji budeme moct vidět." Řekl otec, ale Mia jen zakroutila hlavou a nekompromisně. "Je mi líto tvé matky, ale je stará a její nemoc je již natolik vážná, že bys ji asi ani nezachránil, kdežto Natsuki je ještě nenarozené dítě." Řekla a podívala se na svého manžela, který naštvaně za sebou zabouchl dvěře a někam odešel. Keijiro, jejich první syn se postavil a došel k matce, při čemž ji položil ruku na rameno. Mia totiž seděla a on stál. "Neboj mami, taťka si určitě dělal srandu." Řekl, ale Mia zakroutila hlavou a ukápla ji slza.
Najednou se ti začala točit hlava a v tom jsi stála před barákem a uviděla jsi jak tvá matka utíká pryč a vedle tebe na zem dopadl Tiro. "Stůj Mio! Tvůj manžel to podepsal! Musíš dát Nikko tvé dítě, když Nikko sehnala sílu pro tvého manžela." Zvolal a proměnil se v havrana, jenže v tom se Mia otočila a měla uplně rudé oči, při čemž kolem nich měla vyskákané žilky a v tom se Tiro ve vzduchu proměnil v člověka a spadl na zem. "Ne! Natsuki bude u mě." Zvolala a deaktivovala svůj kekkei genkai. Rozeběhla se pryč, do lesa, který dříve u vesnice byl. Doufala, že se zde schová.
Byla schovaná u vodopádu mezi stromy a věděla, že každou chvílí porodí. Když v tom dopadl přímo před ní muž v černém plášti a ty jsi tam tak stála a nemohla jsi se hnout, že jsi tomu muži neviděla do obličeje, ale věděla jsi, že je dost mohutný. "Nedělej to! Je to přece i tvá dcera. Nikka tě nemohla tak změnit, aby jsi byl tak necitlivý." Řekla, ale v tom se tam objevila i Nikka, tobě známá jako Anakonda a zle se zasmála. "Mio ty nevíš o co tu jde, že?" Zasmála se Anakonda a Mia se smutně postavila před ty dva. "Vim. Dala jsi mému manželovi sílu, která je mocnější než on a nedokáže ji ovládat, a proto je tak zlý a ty sama posloucháš jeho rozkazy, jen protože chceš všechno pro sebe. Ale moji Natsuki ani syna nedostanete." Řekla Mia a kunaiem si namířila na břicho. Anakonda se pousmála. "Kde je vůbec ten malej Keijiro?" Zeptala se a v tom přilétl lístek, který silně zazářil a skrz tebe proběhl Keijiro, kterému bylo asi 10 let a sáhl na mámu a společně s ní seskočili z toho vodopádu.
V tu chvíli jsi se probrala a uviděla jsi jak na tebe Keijiro kouká a usmívá se, takovym spíše klidnějšim výrazem, jako by že doufá, že už to chápeš.

Natsuki Yoake

Sledovala som.. to všetko, bolo to také.. divné.. nevedela som ako na to reagovať.. cítila som sa naozaj divne.. po tom čo mi ukázal pravdu.. pomaly som z toho kvázi sna otvorila oči, prvé čo som uvidela bola jeho tvár.. aj cez to že tam mal iba desať tak som ho spoznala.. síce sa usmieval.. mne bolo skôr do plaču no neplakala som.. len som sa pomaly postavila na nohy po čom som k nemu pomaly podišla.. jednou rukou som sa dotkla jeho tváre.. či je naozaj skutočný a nie je to len nejaký môj výplod fantázie alebo tak.. hneď na tom som to už však nevydržala a doslova som sa na neho vrhla.. tak tuho som ho objala pri čom som si tvár zaborila do jeho plášťa a nemienila som ho len tak púšťať..

Keijiro

Když mě objala tak jsem se usmál a objetí ji opětoval. Držel jsem ji pevně a ulevilo se mi, že mám konečně svoji sestru živou a zdravou u sebe. Trvalo to dlouho než jsem ji zase mohl obejmout, ale dočkal jsem se. "Neboj Natsuki, teď už ti nikdo neublíží, o to se postarám." Řekl jsem ji a mezitím Hio vyléčila Kazeho i Midariho. Kaze automaticky pomalu zvedl své tělo opět na nohy a rozchodil to. "Nechci vás rušit, ale v té vesnici zůstal Dante. Poslední člen týmu."